Waldemar Matuška očima jeho Olgy: Byl úžasný milenec i táta. Narozeniny by slavil čtyři dny

Není den, kdy by si Olga na Waldemara nevzpomněla. „Waldovu památku uctívám denně. Nepotřebuju k tomu vůbec žádné číslo,“ sdělila nám. Datum narození její životní lásky je však pro ni speciální v tom, že si ji zpěvák přímo na své narozeniny vzal za manželku. Svatbu měli v roce 1976 – v den, kdy mu bylo 44 let.

Podívejte se, jak složili poctu Waldemarovi Matuškovi herci v Partičce:

„Walda vybral datum naší svatby se slovy: ‚Alespoň budeš i ty ode mě dostávat na moje narozeniny velikou kytku.‘ A pak se přiznal, že se pojistil, aby nikdy nezapomněl. Na svatbu dodnes vzpomínám se zatajeným dechem. Snad i proto, že mi mnoho lidí řeklo, že si mě Walda nikdy nevezme. Po obřadu jsme skončili v plavkách u našeho bazénu. Slunce pralo, bylo asi 40 stupňů,“ prozradila webu Prima Ženy Olga.

Jak tento životní krok budou vnímat fanynky, Matuška neřešil. „Walda nikdy neměl komplex, že když se ožení, ztratí fanynky. Asi proto je nikdy neztratil,“ uvedla Olga.

Narozeniny slavil čtyři dny

Jako muž byl prý naprosto výjimečný a ve všech směrech dokonalý. „Byl úžasný manžel i milenec, ale hlavně nedocenitelný táta. Narození Waldíka, to je ten moment, na který nikdy nezapomenu. Je to vlastně potvrzení toho posvátného svazku,“ přiblížila Matuškova životní láska.

Přestože se říká, že v každém vztahu se zákonitě po čase musí objevit i bouřky, oni dva je údajně nikdy nezažili. „Proti všem jízlivým předpovědím se mráčky nedostavily, nesprchlo,“ popsala Olga, která Waldemara znala jako nikdo jiný. Není tedy divu, že tuší, jak by své devadesátiny oslavil, pokud by žil.

„Nikdy narozeniny slavit nechtěl, ale vždycky jsme je slavili – a nádherně. Vzpomínám si, že v jistém roce mu změnili rodné číslo. Prý se nenarodil 3. července v ranních hodinách těsně po půlnoci, ale 2. července v noci, těsně před půlnocí. Na to prohlásil, že to teda bere na vědomí a že budeme slavit narozeniny druhého, třetího, pak čtvrtého s Amerikou v Den nezávislosti a pátého bude doderná (večírek po sousedském dodrání všeho peří, pozn. red.), jak tomu Walda říkával. Slavilo se čtyři dny. Myslím, že by se to teď určitě opakovalo,“ přiblížila Olga.

Na poslední chvíle s Waldemarem Olga nikdy nezapomene

Pokaždé, když slavil kulatiny, pro něj připravila překvapení. „Když měl šedesátiny, udělal rezervaci jen pro nás dva na parádní večeři. Zrovna jsme na ni odcházeli – a vtom se k nám domů začali trousit lidé s velkými papírovými pytli přes hlavu až na ramena. To bylo moje překvapení. Honem jsme nanesli uschované jídlo a začalo se slavit. Každý zakuklený člověk se musel nějak projevit a Walda měl uhodnout, kdo to je. Skoro nikoho neuhodl. Netušil, že přiletěli gratulanti i ze zámoří. Neporadil si ani s Helenkou Vondráčkovou, která mu změněným hlasem zazpívala. Netušil, že by tu mohla být. Poznal ale hned Áju Vrzáňovou, která udělala piruetu. Byl to úžasný večer,“ zavzpomínala Olga.

O deset let později, když mu bylo sedmdesát, mu se synem Waldemarem pořídili Rolls Royce. „Věděli jsme, že se mu líbí. Nikdy se ale nezmínil, že by ho chtěl. Překvapení se povedlo přímo na jevišti v pražské Lucerně. Dárek k sedmdesátinám jsme odhalili na velké obrazovce při koncertu. Čekal pak na něj na Floridě v garáži. Walda byl upřímně dojatý. Jen jsem dodnes nepochopila, proč Eva Pilarová napsala, že jsme Rolce Royce nikdy Waldovi nekoupili,“ uvedla Olga. Na narozeniny si jinak jako dárky dávali spíše maličkosti. „Já měla nejradši, když mi nakreslil obrázek, miniaturku… Pro mě to bylo těžší. Malovat neumím, ale vždycky jsem něco vymyslela a byl nadšený,“ dodala.

Zatímco někteří umělci se se stárnutím a přibývajícími roky vyrovnávají těžce, Waldemar věk neřešil. „Tím se vůbec nezabýval. Žil,“ popsala Olga. Matuška zemřel v květnu 2009, bylo mu 76 let. „Na chvíle, kdy jsme se viděli naposledy, a slova, která jsme si řekli, nikdy nezapomenu. Jsou to ale chvíle, o které se nechci s nikým dělit. O smrti nikdy nemluvil. I když mu nebylo dobře, sálal z něj život,“ prozradila Olga.

Olga: Moje životní pohádka neskončila

Jejich syn Waldemar, který je tátovou věrnou kopií, se hudbě nevěnuje. „Vloni mu bylo jako Waldovi, když jsme se brali. Je zapálený do techniky, počítačů... Nestíhám to sledovat. Spíš chápat. Vždycky jsme z něj s Waldou měli radost. Moc tak dobrých rodinných vztahů neznám. Jsem šťastná, že ho máme,“ uvedla Olga, která se před rokem podruhé vdala. Za manžela si vzala Jiřího Plannera, který byl Matuškovým blízkým přítelem.

Jiřina Bohdalová vzpomíná na loučení s Waldemarem Matuškou před jeho emigrací:

„Dokonce tak velkým kamarádem, že ho Walda požádal, aby se stal Waldíkovým kmotrem. Křtiny byly velkolepé – v New Yorku roku 1978. Walda s Jirkou se znali ještě z Karlových Varů, kde oba bydleli v 50. letech. V roce 1963 Jirka emigroval. Mě s Jirkou Walda seznámil asi v roce 1973 v USA před naším koncertem v New Yorku, odkud jsme mířili s KTO na festival do Nashvillu. Po naší emigraci v roce 1986, kterou mimochodem Jirka Waldovi rozmlouval, jsme se s ním a jeho ženou Janičkou vídali častěji. Dokonce jsme společně investovali do nemovitostí,“ zavzpomínala Matuškova manželka.

„Vdala jsem se dvanáct let po tom, co nás Walda opustil. Bylo to asi dva roky nato, co zemřela i Jirkova Jana. Stalo se něco, co mě nikdy ani ve snu nenapadlo. Bylo to jako pokračování mého životního románu. Svěřila jsem se Waldíkovi, a když mi řekl ‚Maminko, vždyť mi ho táta vybral‘, všemu jsem nechala volný průběh. Myslím, že je Jirka rád, že nás má, a my jsme moc rádi, že máme jeho. Moje životní pohádka neskončila,“ uzavřela Olga.