Řeč těla: Co nám odkrývají potíže s bulimií?
Řeč těla: bulimie Zdroj: iStock
Jak ovlivňuje stav duše naše tělo? Objevte tajemství psychosomatiky. Co nám chce tělo naznačit problémy s bulimií?
V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu. Pacient pak navštěvuje různé specialisty, kteří většinou dojdou k závěru, že je po medicínské stránce v pořádku, a to přesto, že jeho potíže stále přetrvávají. Odborníci zastávají názor, že 70 % potíží je psychického původu. Žijeme-li život plný spěchu a stresu, duše volá prostřednictvím fyzických potíží o pomoc. Potíže spojené s naší psychikou jsou psychosomatické potíže a v jejich pozadí vždy stojí stres, strach, emoce, vztek, bolest, úmrtí někoho blízkého, problémy ve vztahu, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované problémy.
Bulimie patří spolu s anorexií k poruchám příjmu potravy. Pro bulimii jsou charakteristické časté záchvaty nadměrného přejídání velkým množstvím potravy s následným zvracením. Postižení také velmi často zneužívají laxativa (projímadla), diuretika (odvodňující léky) nebo se snaží předejít příbytku hmotnosti náruživým a vyčerpávajícím cvičením či hladověním. Bulimie je psychickou poruchou, kdy se nemocní ve zvýšené míře zabývají svou hmotností a tvarem těla a často se krutě odsuzují a trestají za povšimnuté nedokonalosti. Oproti mentální anorexii začíná bulimie obvykle později, mezi 16. až 25. rokem života, často z ní ale vzniká nebo se mohou příznaky obou nemocí střídat.
Jaké jsou duševní příčiny potíží s bulimií?
Bulimie je horečné přejídání se a následné zvracení, a to z důvodu sebenenávisti k sobě samé. Základ této nemoci je v psychice, stejně jako u mentální anorexie. Člověk trpící bulimií si myslí, že mu v životě nic nevychází, že život je pro něj jen přítěž a stres. A tak si alespoň život osladí pořádným jídlem, které se pro něj stane až chorobným. Po naplnění žaludku a uklidnění nervů dostane výčitky a pocit viny a vše jde vyzvracet. Zmatené, extrémní myšlenky a pocit viny vyvolají zvracení. Těmto lidem chybí především láska, a to hlavně sebeláska. Pocit, že pokud bude žena štíhlá, bude dokonalá a bude mít lásku, ji žene do bludného kruhu lží a sebenenávisti.
Věčné hledání kultu dokonalosti podpořené médii dovádí mnoho žen i mužů k neustálému srovnávání se s lidmi na titulcích časopisů, nebo na plátnech kin.
Položte si následující otázky:
Máte se rádi? Máte rádi své tělo? Umíte si užívat života? Máte obavy a strach? Žijete ve stresu? Věříte sami sobě? Trestáte sami sebe? Trpíte depresemi?
Pokud si na tyto otázky odpovíte, naleznete příčinu své bulimie.
Jak k nám problémy s bulimii promlouvají?
Bulimií a mentální bulimií.
Jak si vyléčit problémy s bulimií?
Pěstovat sebelásku. Bulimie, stejně jako mentální anorexie, má základy v psychice. Duše bez lásky chřadne a žena si tak myslí, že bude-li štíhlá, bude dokonalá. Pocit, že na těle má samé nedostatky, chce změnit pocitem, že pokud tyto nedostatky zmizí, bude ji okolí vnímat, respektovat a mít rádo. V této pozici se zacyklí a není z ní východiska. Mladé dívky, které se nedokáží smířit se svým tělesným vývojem, trpí anorexií a veškeré své ženské znaky a změny těla považují za tloušťku. Po výrazném zhubnutí mizí i menstruace, a tak se žena opět stává dívkou a nemusí se vrhnout do světa dospělých a zodpovědnosti, kterého se bojí. Bojí se, že svoji dospělost nezvládne.
Na fyzické úrovni léčba poruch příjmu potravy může probíhat ambulantně, u některých případů je ale nutná i hospitalizace. Při ambulantním léčení jde především o pomoc psychologickou – ta je zaměřená na změnu vztahu k vlastnímu tělu, vztahu k jídlu, změnu priorit a návyků. Součástí léčby je také podrobnější zjištění, co dotyčného k onemocnění vedlo. Zde se uplatňují zejména psychoterapie, rodinná i skupinová terapie, kognitivně-behaviorální terapie, případně psychofarmaka. Vhodné se jeví také využití dalších terapeutických metod, například akupunktury, relaxačních technik a meditace, muzikoterapie a podobně.
Hospitalizace je nutná vždy v případě, že hmotnost nemocného klesla pod kritickou hranici a hrozí metabolický rozvrat organismu, nebo při opakovaném selhání ambulantní léčby. I zde se jedná jednak o pomoc psychologickou, jednak o odstranění potíží tělesného charakteru (poruchy metabolismu, důsledky podvýživy, někdy je nutná i nitrožilní výživa). Součástí léčby jsou často i antidepresiva.
Afirmace pro léčbu: „Život mne vyživuje a podporuje a chci zůstat naživu.“
Šárka Vávrová
Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
