Řeč těla: Co nám odkrývají potíže s anorexií?

V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu. Pacient pak navštěvuje různé specialisty, kteří většinou dojdou k závěru, že je po medicínské stránce v pořádku, a to přesto, že jeho potíže stále přetrvávají.

Odborníci zastávají názor, že 70 % potíží je psychického původu. Žijeme-li život plný spěchu a stresu, duše volá prostřednictvím fyzických potíží o pomoc. Potíže spojené s naší psychikou jsou psychosomatické potíže a v jejich pozadí vždy stojí stres, strach, emoce, vztek, bolest, úmrtí někoho blízkého, problémy ve vztahu, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované problémy.

Anorexie a mentální anorexie

Mentální anorexie je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy.

Anorexie a mentální anorexie jsou částečně dva odlišné pojmy. Samotná anorexie (česky nechutenství) je většinou krátkodobá ztráta chuti k jídlu, která může u člověka trvat jen dočasnou dobu a ne vždy je způsobena psychickými problémy nebo pocitem, že člověk musí zhubnout.

Mentální anorexie je dlouhodobá psychická nemoc spočívající v odmítání potravy, která ve vážnějších případech končí smrtí. Tuto nemoc spouští většinou tzv. „nárazové impulzy“ psychického původu, jako je například úmrtí v rodině, rozchod s partnerem apod. Mentální anorexie je tedy spojena s nějakým velkým a závažným psychickým problémem, se kterým se člověk nemůže vyrovnat. Svoje problémy řeší tím, že nejí a odmítá potravu. Mentální anorexie začíná nejčastěji v pubertě, tedy ve věku mezi 14 a 18 lety života, ale může se objevit dříve i později.

Pro mentální anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně, jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje nejspíše cvičením, vyprovokovaným zvracením, průjmy či užíváním anorektik a diuretik.

Jaké jsou duševní příčiny potíží s anorexií?

Anorexie je postupná sebevražda. Je to popření vlastního života, vlastního Já, sebe sama. V anorexii se v člověku bije obrovský strach, který je až extrémní. Lidé, kteří trpí anorexií, popírají vlastní život a pěstují si sebenenávist, sebetrestání a naprosto odmítají své tělo a sebe samotné. Nedůvěřují životu a tomu, že ten život zvládnou žít. Mají pocit, že od nich ostatní očekávají víc, než jim můžou nabídnout.

Položte si následující otázky:

Máte se rádi? Máte rádi své tělo? Umíte si užívat života? Máte obavy a strach? Žijete ve stresu? Věříte sami sobě? Trestáte sami sebe? Trpíte depresemi?

Pokud si na tyto otázky odpovíte, naleznete příčinu své anorexie.

Jak k nám problémy s anorexií promlouvají?

Poruchou příjmu potravy, hubnutím.

Jak si vyléčit problémy s anorexií?

Pěstovat sebelásku. Mentální anorexie má základy v psychice. Duše bez lásky chřadne a žena si tak myslí, že bude-li štíhlá, bude dokonalá. Pocit, že na těle má samé nedostatky, chce změnit pocitem, že pokud tyto nedostatky zmizí, bude ji okolí vnímat, respektovat a mít rádo. V této pozici se zacyklí a není z ní východiska. Mladé dívky, které se nedokážou smířit se svým tělesným vývojem, trpí anorexií a veškeré své ženské znaky a změny těla považují za tloušťku. Po výrazném zhubnutí mizí i menstruace, a tak se žena opět stává dívkou a nemusí se vrhnout do světa dospělých a zodpovědnosti, kterého se bojí. Bojí se, že svoji dospělost nezvládne. Mladé dívky tak ukazují světu, že dokážou vše, ale nemají energii a berou ji z jiných rezerv, které jsou pro budoucnost. Projevují se neuroticky a hystericky, jsou nezralé a nedospělé, a unikají tak do světa iluzí a klamu.

Na fyzické úrovni může léčba poruch příjmu potravy probíhat ambulantně, u některých případů je ale nutná i hospitalizace. Při ambulantním léčení jde především o pomoc psychologickou – ta je zaměřená na změnu vztahu k vlastnímu tělu, vztahu k jídlu, změnu priorit a návyků. Součástí léčby je také podrobnější zjištění, co dotyčného k onemocnění vedlo. Zde se uplatňují zejména psychoterapie, rodinná i skupinová terapie, kognitivně-behaviorální terapie, případně psychofarmaka. Vhodné se jeví také využití dalších terapeutických metod, například akupunktury, relaxačních technik a meditace, muzikoterapie a podobně.

Hospitalizace je nutná vždy v případě, že hmotnost nemocného klesla pod kritickou hranici a hrozí metabolický rozvrat organismu, nebo při opakovaném selhání ambulantní léčby. I zde se jedná jednak o pomoc psychologickou, jednak o odstranění potíží tělesného charakteru (poruchy metabolismu, důsledky podvýživy, někdy je nutná i nitrožilní výživa). Součástí léčby jsou často i antidepresiva.

Afirmace pro léčbu: „Je bezpečné být sama sebou. Jsem skvělá taková, jaká jsem. Mám se ráda, jsem se sebou spokojená.“

Šárka Vávrová

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie