Z deníku koučky: Zničila mě anorexie!

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Anorexie je vážné onemocnění, které v posledních letech řeší mnoho lidí v naší populaci. Lidé trpící mentální anorexií mají tělesnou hmotnost nižší, než odpovídá jejich věku a výšce. Přesto se stále zabývají myšlenkou, že po každém jídle ztloustnou a sami sebe vidí v jiném světle než okolí. Uvádí se, že mentální anorexie je nemoc s nejvyšší mírou úmrtnosti mezi psychiatrickými poruchami. Postihuje více žen než mužů. Průzkumy ukazují i na velkou této nemoci vazbu s dědičností.

Ve většině případů jsou tito lidé podvyživení a stále hlídají svoji váhu. Jejich strach z každého deka navíc je až panický. Své tělo vnímají stále jako objemné, a to i přesto, že jsou na pokraji smrti a okolí se je snaží odradit. Vždy, když poruší podmínky své diety, jsou ochotni cvičit do úmoru nebo se silně sebeobviňují. Jejich myšlenky patří především a stále jen jídlu a jejich váze. Při větším úbytku váhy začíná u anorektických žen mizet menstruace, padají vlasy, lámou se nehty, zhorší se pleť, objeví se deprese a úzkostné stavy. Tyto stavy nejsou jediným jevem. Dochází i ke změnám na mozku, úbytku mozkové kůry a změnám na jiných tělesných orgánech. Lidé trpící mentální anorexií nenávidí sami sebe a postupně se zabíjejí. Za každé své konání se trestají a na sobě nacházejí pouze chyby. Hodnotí se jako ošklivé, tlusté, stále chybující a nedokonalé bytosti. Své chování často nedokážou sami změnit.

Ta potvora!

Ve své praxi jsem se setkala s mnoha ženami trpícími mentální anorexií. A stále nové klientky přicházejí. Často k této diagnóze dojdeme až při řešení jiného problému jako například neplodnosti, na kterou se specializuji. V průběhu psychoterapie nebo koučování si však většinou tento problém jsou nuceny přiznat a následně s ním můžeme pracovat.

Jedna z klientek přišla s problémem, kdy osm let nemohla otěhotnět jak přirozeně, tak pomocí pětileté řízené asistované reprodukce. Po několika sezeních jsme společně dospěly k diagnóze mentální anorexie. Až když si klientka přiznala svůj problém, mohly jsme ho společně začít řešit. Po roce práce klientka otěhotněla a dnes už má dvě děti. Proto, aby mohla otěhotnět, se nejdříve musela vyléčit z mentální anorexie, a poté otěhotněla přirozenou cestou. Další z klientek mě navštěvuje už delší dobu a téma mentální anorexie jsme otevřely až před časem. Do té doby nebyla připravená na dané téma vůbec hovořit a problém si přiznat. V dnešní době svou anorexii nazývá POTVOROU a je schopna s tím pracovat a dělá úžasné kroky k uzdravení.

Asi před deseti lety jsem i já prošla určitou fází anorexie. Rozešli jsme se s přítelem a rozchod pro mne byl velkou zátěží. Trápila jsem se a hubla. V představě, že když budu extrémně štíhlá, tak se k sobě vrátíme, jsem řízeně hubla. Moje hmotnost se zastavila na 47 kg a já chtěla stále hubnout. Vypadala jsem unaveně a nemocně. Přesto jsem byla nadšená ze své štíhlosti a denně jsem běhala, tančila, chodila do práce pěšky a navštěvovala posilovnu. Skoro jsem nejedla a stále jsem měla pocit, že nejsem dostatečně štíhlá. Byla mi permanentní zima, nemohla jsem sedět na tvrdé židli, protože mne tlačila kostrč, často jsem omdlévala, zhoršila se mi pleť, nehty a vlasy, trpěla jsem úzkostmi a depresemi. Tento stav trval asi dva roky. Naštěstí jsem si uvědomila, co činím svému tělu. Začala jsem se léčit z trápení kolem rozchodu, nastavila si pravidelné stravování a začala pracovat na své sebelásce. Potvoru jménem anorexie jsem vyhnala!

Kult přehnané štíhlosti

Mentální anorexie je dnes téma velice diskutované a z mého pohledu se týká mnoha žen, které neustále pod tlakem společnosti a médií řeší své tělo a váhu. Na internetu můžeme často najít skupiny lidí, kteří se v mentální anorexii podporují a dokonce si radí, jak správně hubnout. Samozřejmě jsou zde i opačná diskuzní témata, jak se s anorexií vypořádat.

Můžou za to i rodiče

Anorektičtí lidé často necítí radost ze života, neumí žít tady a teď a prožít daný okamžik, vyčítají si všechny možné chyby a sebeobviňují se, revidují a analyzují svá rozhodnutí a často se za tato rozhodnutí trestají. Neustále si vytvářejí pravidla i tam, kde nejsou potřebná. Rozvoj nemoci začíná většinou už od nástupu puberty. K tomuto onemocnění mohou přispět i určité povahové rysy, jako je perfekcionalismus, nízká sebeláska a sebehodnocení, pocity viny, silná sebekázeň a ovládání se. Důležitým faktorem je také rodinná atmosféra a poměry v rodině. Rodiče těchto dívek mají většinou na své dítě velké nároky a nadměrná očekávání. Stále panuje trend štíhlosti, kdy média zaplavují fotky s extra hubenými modelkami, zpěvačkami a herečkami a nadměrná štíhlost je vnímána jako faktor úspěšnosti. Tento tlak se pak přenáší na mladé dívky, které ho vnímají jako přirozenou součást dospívání.

Rizikovými faktory jsou především dívky v období 15–18 let. Ale ohroženi jsou i lidé pod stresem nebo po nějaké velké životní změně, jako je například rozchod s partnerem, výpověď v práci, stěhování, narození dítěte nebo velký neúspěch v životě. Dalším rizikovým faktorem je povolání nebo sport. Ve sportu jsou ohroženy gymnastky, baletky, tanečnice, atleti, krasobruslařky, profesně modelky, herečky, zpěvačky, lidé pracující v médiích nebo pod drobnohledem veřejnosti.

Prevence je pouze možná v případě, že budeme ke svým dětem nebo přátelům všímaví a budeme s tímto člověkem mluvit o problémech, které ho trápí. V případě, že nebude možnost takovému člověku pomoci, můžeme se snažit doporučit mu příslušnou odbornou pomoc.

Příznaky anorexie

• Větší ztráta hmotnosti vedoucí až k nepřiměřenému vyhubnutí.

• Únava, ztráta menstruace, nespavost, poruchy chování, deprese, stavy smutku a úzkosti, mdloby, anémie a s tím spojený bledý zjev, z nedostatku vitamínů dochází k padání vlasů, nadměrnému lámání nehtů, kožním problémům (suchá šupinatá nažloutlá kůže), časté jsou poruchy srdečního rytmu, zimomřivost, vyšší náchylnost ke zlomeninám, případně problémy se zuby.

• Změny chování se projevují častým odmítáním jídla, držením diet, vyšším sklonem ke cvičení a sportování. Špatná nálada a labilita jsou častým jevem, projevují se poruchy koncentrace a pozornosti. Časté je stranění se společnosti, které upozorňuje na možnosti anorexie. Vyhýbavá komunikace. Lhaní a vyhýbání se odpovědi na otázky spojené s jídlem. Není výjimkou, že lidé trpící anorexií dost často dobře vaří a mluví o tom, jak milují jídlo. Vaří však pro ostatní a sami si jídlo nevezmou. Vždy mají nějakou výmluvu, proč nemohou jíst. Stále hlídají kalorické hodnoty jídla. Mohou trpět obsedantně kompulzivní poruchou, kdy jejich myšlenky se stále jen zaobírají jídlem.

• Jídlo si krájejí na malé kousky a ne vždy ho spolknou. Postačí jim ho pouze požvýkat. Živí se třeba jen vývary. Oblečení nosí velmi volné a vrstvené a stěžují si, že tloustnou. Často se také váží a to většinou s těžkým oblečením, aby si dokázali, že musí zhubnout.

Při těžké anorexii (podvýživě) je nutná hospitalizace, která může zabránit úmrtí. Zde je nutné zajištění nitrožilní potravy, postupné vypracovaní nového stravovacího návyku a zajištění příjmu potravy s následnou psychoterapií. Neléčená anorexie může vést až k smrti, která je následkem nepravidelné činnosti srdce, podvýživy, celkového selhání orgánů spojeného s hladověním.

Jak anorexii léčit?

Pravidelná psychoterapie, dodržování stravovacích návyků a pravidel. Vyhýbat se zkoumání sama sebe a prohlížení v zrcadle. Odolat nutkání vážit se. Častěji mluvit s členy rodiny, kteří mají zájem pomoci, nevyhýbat se přátelům. Věnovat pozornost příjmu dostatečného přísunu vitamínů a to jak ve stravě, tak po nějaký čas i pomocí farmak.

Milé ženy, přemýšlejte nad tím, co činíte svému tělu a své duši. Hledejte příčinu ve svých problémech a nedostatečném sebevědomí. Nejlepším lékem na anorexii je sebeláska, která vám nedovolí ničit sebe a své zdraví. Neotálejte a nebojte se svěřit svým blízkým nebo si nechat pomoci od odborníků. Mentální anorexii není v žádném případě možné podceňovat, protože může skončit i smrtí, ať už na následky dehydratace, nebo podvýživy.

Přeji vám hodně štěstí ve správném stravování a vaší sebelásce.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie