Beltain je starý keltský svátek lásky a plodnosti. Víte, jak se slavil?
Beltain, starý keltský svátek lásky a plodnosti. Víte, jak se slavil? Zdroj: iStock
Beltain, nebo také Beltaine či Beltine, byl jeden ze čtyř hlavních keltských svátků, který připadal na noc z 30. dubna na 1. května. Původně se slavil dříve, před druhým úplňkem po jarní rovnodennosti, nyní 40 dnů po ní. Podle Keltů jím začíná polovina roku, kdy je příroda probuzená a vitální, vše rozkvétá, sluneční paprsky probouzejí naše smysly a dávají novou sílu.
Beltain je opakem Samhainu na podzim, kdy se stírala hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že duše zesnulých se v tento čas vracejí na zem a živí mohou navštívit podsvětí. Tuto legendu si později přisvojila a přizpůsobila k obrazu svému katolická církev a tím vznikly „dušičky“.
Naopak Beltain kněží nenáviděli. Jeho součástí byl rituál oslavující plodnost. Ženy doslova tahaly své vyvolené do křoví, aby vyzkoušely v „praxi“, zda jsou schopni stát se otci. Tu noc neplatily žádné závazky, obě pohlaví si mohla sundat snubní prsteny a chovat se jako svobodní. Tyto praktiky měly kromě jiného zabránit uzavírání neplodných sňatků. Křesťanští kněží ale začali podněcovat strach mužů z divoké ženské sexuality a označili účastnice obřadů za čarodějnice. Jak dopadly, se všeobecně ví. Keltové, na rozdíl od nich, na ohních pálili slaměné panáky od Samhainu na znamení konce temných časů a dále vše staré a nečisté, co se nashromáždilo během zimy. Přijímali novou sílu na nadcházející období. Potom všichni do rána tančili okolo májky a milovali se v přírodě. Děti počaté či zplozené tuto noc prý bývaly velmi šťastné.
Beltain jako přelom mezi temnotou a světlem
S Beltainem se pojí bohyně Rhiannon. Kvůli ní se na volném prostranství zapálily dva ohně. Jeden mužský, černý, druhý byl ženský, bílý. Mezi nimi se o půlnoci vztyčovala bříza (májka), zdobená barevnými stuhami jako symbol plodnosti, růstu a života. Půlnoc znamenala přelom mezi temnotou a světlem, odchod temné poloviny roku a příchod světlé. Májka byla spojením mezi Nebem a Zemí. Ráno na Beltain si ženy podle zvyku měly omýt obličej v ranní rose, aby byly celý rok krásné, uplést věneček z jarních květin a vhodit ho do potoka nebo řeky. Požehnaly tím vodě a také pozdravily bytosti v ní žijící. Případně natrhaly košíček květů a postavily ho na práh tomu, kdo potřebuje pomoc a povzbuzení.
Magická noc
Beltainská noc byla jak stvořená pro čarování. Vyvolení mohli spatřit víly. Muži skákali přes oheň ne proto, aby tímto pochybným způsobem dokázali odvahu. Vyslovovali přitom v duchu přání a očekávali, že se splní. K tradici patřilo, aby milenci či manželé vypili společně číši vína, do které vložili čerstvý jarní květ. Keltové prostě uměli žít a užívat si darů přírody. Kouzlo jarních nocí, zvyk prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní bychom našli právě v jejich slavných časech. O Beltainu také chodili lidé k menhirům, posvátným kamenům a vyslovovali u nich své prosby. Zdobili domovy větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu a tím vzdávali čest slunci.
Oslavy na zámku Nižbor Zdroj: archiv autora
Jan Janula
Autor článku
redakce Prima Zoom
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
