Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Rodina

Jsou čarodějnice jen zlé? A jak je vlastně poznáte?

Magická noci z 30. dubna na 1. května má své historické pozadí a je také plná magie a kouzel. A ačkoli se na ohních v tuto noc čarodějnice symbolicky upalují, ženy se schopnostmi „navíc" mezi námi trvale pobývají....
Vydáno: 29.04.2018, Anna Kopečková
Jsou čarodějnice jen zlé?
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Slovo čarodějka zaznívá dodnes z našich úst velmi často. Poslední dobou zažíváme obrodu čarodějnictví v mnoha projevech i směrech. Pod výrazem čarodějka si každý představí něco jiného. Rozdělme slovo čaroděj na dvě slova, z nichž je složeno, a dostaneme čaro- děj. Slovo čaro ve staročeštině a dodnes i ve slovenštině znamená „kouzlo”. Čaroděj je tedy člověk, který dělá něco běžnými postupy nedosažitelného. Velký bílý čaroděj byl pro domorodé Afričany například cestovatel Dr. Emil Holub. Stejně tak čaroděje, až bohy, viděli Inkové v Rudolfu Cortesovi a jeho lidech.

Dnes slovem čarodějka většinou označujeme lidi, kteří k dosažení svých cílů používají nevšední postupy. Představy, že mnohé čarodějnice se slétají na košťatech k černým mším, už dnes nikdo nebere vážně. Dnes je to o využití vyšších schopností, většinou umocněných systematickým seberozvojem. Kdysi však byly za čarodějnice považovány i pohanské druidky a kněžky. Těmito neobyčejnými schopnostmi byly podle legend nadány Krokovy dcery v čele s kněžnou Libuší, jejíž věštbu dodnes znají i malé děti.

Co je a co není čarodějnictví?

V současné době čarodějnictví používá přírodní prostředky, sílu vědomí a podvědomí, schopnost vysílat určité typy energií na dálku. Slovo witch pochází ze starého anglosaského výrazu wicca, to znamená „moudrá osoba”. Tedy by šlo chápat čarodějnictví jako vládnutí moudrostí. Převážná většina čarodějnic zdůrazňuje, že svůj dar využívá zejména pro dobro. V minulosti se do čarodějnictví započítávalo zejména uřknutí, kletba a prokletí. Tyto škodící postupy jsme si zvykli označovat pojmem černá magie. Opakem je magie bílá, jejímž hlavním cílem je lidem pomáhat a napravovat, co napravit běžnými postupy nelze. V mnoha kulturách je čaroděj - léčitel velmi váženým členem společnosti, řídí se přírodními zákony a přináší druhým lidem dobro.

Za vším hledej čarodějnici

Kromě míst, kde údajně probíhaly slety čarodějnic, jako jsou Petrovy kameny v Jeseníkách, Kiesberg nebo Staffelberg, se proslavila i nejvyšší hora pohoří Harz. Německá hora Brocken byla známá tím, že tam dle tehdejších pověstí 30. dubna odlétaly čarodějnice ze svého hexaplatzu, tedy místa, kde se měly slétat na košťatech. Čarodějnice si měly své místo sabatu hlídat kouzly, a proto připravily na náhodné poutníky past, které se lidé báli. Zmínky o hoře Brocken lze dohledat v knize Blockes-Berges Werrichtung od rodáka z Jáchymova Johannesse Praetoriusse, který sepsal přiznání žen obviněných z čarodějnictví a skloubil jej se známými tradicemi pohanů. Jeho příběh si zopakovalo pár dalších autorů a motiv sabatu použil i Johan Wolfgang Goethe ve známém Faustovi.

Brockerské strašidlo

A čím vlastně hora Brocken podněcovala fantazii? Místnímu fenoménu se lidově říká „Brockerské strašidlo”. Jde o to, že je to místo s tak vysokou koncentrací mlhy, že pokud zezadu zasvítí slunce, můžete svůj odraz v mlze vidět několikanásobně zvětšený, někdy i s efekty aureoly. Dříve si lidé mysleli, že to mají na svědomí čarodějnice. Pokud tam někdo spatřil svůj stín, byla to pro něho zpráva, že jej čeká neštěstí. Byl-li stín provázen aureolou, naopak jej to zbavovalo uhranutí.

Jak se kdysi dalo na ženě poznat, že je čarodějnicí?

Tehdejší selky na to měly „geniální” metodu. Ta, která chtěla poznat, která sousedka je čarodějnicí, si o Velikonocích cestou do kostela opatrně vsunula do obou podpaždí po vyfouklém vejci. V kostele stačilo potom udělat první tři kroky pozpátku a potom se skrze tato vejce podívat a uzřít čarodějku. Bylo to však velmi nebezpečné a hlavně tajné, neboť taková odhalená čarodějnice by se mohla okamžitě mstít. Lehčí metoda si žádala, aby se selka brzy ráno 1. máje posadila na zcela novou stoličku určenou k dojení. Takto brzy ráno mohla rozpoznat každou čarodějnici, která by šla okolo.

Čarodějnice uměly také léčit

Mnohé z nich byly nanejvýše zkušené bylinkářky, míchaly skvělé masti, protože uměly navázat kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Ty je pak vedly ještě k vyšším stupňům tohoto umění. Byly tedy jednou nohou ve světě lidí a druhou ve světě duchů. Také měly schopnost ovládat počasí a určit místo, kam měl udeřit blesk. S oblibou cestovaly s vichřicí.

Lidé se proto velmi báli noci čarodějnic, a proto, aby ten den nepotkali žádnou čarodějnici, zapalovali veliké ohnivé vatry, raději co nejdále od svých obydlí. Zastrašovali tak jakékoliv zlé duchy. Kdo se nebál, skočil si přes oheň pro štěstí. Úspěšný skok zajistil očištění od jakýchkoliv negativních energií. Ve Švédsku obcházeli pole s pochodněmi a zdi domů i stájí kropili svěcenou vodou. Na dveře zavěšovali ochranné bylinné škapulíře a amulety ze dřeva. Prahy domů sypali solí. Dědinami zněly kostelní zvony a lidé, pokud už někam šli, alespoň mlátili klacky o sebe, když už neměli řehtačky. Když se chtěli dobře ochránit před uhranutím a nemocemi, pojistili se tím způsobem, že zapálili kolo, které pouštěli z kopce dolů. Mělo to však jednu podmínku - kolo muselo projet mezi okolními zapálenými ohništi. Kdo si chtěl zajistit plodnost, zdobil ten den tzv. „Maibaum” – strom života. Něco, jako naše zdobené máje. Kolem těch se tančilo. Dívky, které chtěly mít štěstí v lásce, si zdobily vlasy věnci z kvítí. Věnce poté vhazovaly po proudu řek, aby si tak zajistily přízeň vodních duchů.

Využijte Valpružinu noc ke změnám ve svém životě

Ne vždy se lidé chránili před čarodějnicemi. To byl výmysl inkvizice. Původně se lidé zapalováním ohňů poslední dubnovou noc chránili před zlými duchy. Až posléze do nich začali vhazovat smolná košťata. Pokud chcete využít síly této noci pro posílení svých záměrů, připravte si malé barevné listy papíru a napište na ně své sny a přání, nebo alespoň nakreslete na lístky symboly těchto přání. Připravte si také halouzku,nebo větévku. Až zapálíte oheň, navažte tato přání na větev a tu vhoďte do ohně. Pokud shoří celá, váš rituál byl úspěšný. Pomoci si můžete i tím že vhodíte do hořícího plamene bylinky či kadidlo, které odpovídají vašim úmyslům. Nebo alespoň lístky potřete vonným olejíčkem. Například levandule pomáhá udržovat harmonii ve vztazích, kopál je kadidlo podporující radost a lásku. Chcete-li v něčem zvítězit, použijte myrhu. Pro štěstí při studiu je vhodné kadidlo z borovice. Pro požehnání a slávu pomůže benzoe.

Zapalte barevnou svíčku

Dům si můžete vyzdobit barevnými stuhami a plátěnými sáčky s bylinkami. Příslušné směsi vám zajistí štěstí, ochrání vás před smůlou, posílí lásku a přivábí peníze i zdraví. Valpružina noc je o barvách a barevnosti. Lze tedy také zapálit svíce různých barev (doporučuje se svíčky zapalovat vždy po jedné). Pokud toužíte po penězích, použijte zelenou svíčku, černou na uvolnění z pout, červenou na odstranění překážek v lásce. Žlutou proti smůle. Modrou k vyjasnění zmatků. Oranžovou, aby ustaly překážky v cestě k úspěchu. 

Autor: Helen Stanku, dobrakartarka.cz

Mohlo by vás taky zajímat:

Noc, kdy se pálí čarodějnice, má magickou moc

5 nebezpečí, která vám hrozí při pálení čarodějnic



Článek je zařazen v: čarodějnice, věštba, bylinky, kouzlo, oheň, magie, pálení čarodějnic, čarování, Valpuržina noc, bylinkářka, Beltane
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama