26. dubna 2021 05:59
Martina ČerňanskáLáska z Černobylu: Příběh hasiče a jeho ženy, kterým se inspiroval úspěšný seriál
Láska z Černobylu Zdroj: Chernobyl Place
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské jaderné elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Tato událost se stala největší technologickou katastrofou 20. století. A zasáhla mnoho lidských životů…
„Výbuch jsem přímo neviděla. Jenom plamen. Jako by se všude rozlila zář... Celé nebe... Vysoký plamen. A saze. Žár byl strašlivý. A on pořád nešel. Saze vznikaly z toho, že hořel asfalt, celá střecha elektrárny byla z asfaltu. Potom vzpomínal, že to bylo, jako by chodili po smole. Hasili plameny, ale oheň se šířil dál. Sílil. Shazovali hořící grafit nohama... Odjeli bez protipožární výstroje... tak jak byli, jen v košilích. Nikdo je nevaroval, poslali je jako k obvyklému požáru...,“ říká Ludmila Ignatěnková.
Příběhem Ludmily Ignatěnkové, vdovy po hasiči Vasiliji Ignatěnkovi, se inspirovali i tvůrci úspěšné minisérie Černobyl. Její příběh sepsala Světlana Alexijevičová v knize Modtlitba za Černobyl.
Nikdo nic nevěděl
Jak řekla sama Ludmila, nikdo nevěděl, co se opravdu stalo. Nikdo je nevaroval, neměli vůbec tušení, v jak moc velkém nebezpečí jsou. Svého manžela vyhledala v nemocnici v Moskvě. I přesto, že jí lékaři a sestry varovali, ona chtěla být u něj. Slíbila, že s ním v pokoji bude jen půl hodiny denně, nebude se ho dotýkat a přísahala, že není těhotná. Ale byla. A věděla to. Jen si neuvědomila, jak moc svému nenarozenému dítěti ubližuje.
S manželem byla v nemocnici několik dnů, než zemřel. Několik měsíců poté porodila. Jejich dcera byla ale živá jen chvíli. Na následky silné radiace, které byla Ludmila vystavena, zemřela.
Zdeformovaná těla, rakovina i vyšší úmrtnost
Vdova po hasiči se už nikdy nezamilovala. Ale i přes všechna varování lékařů stále toužila po dítěti. Nakonec přece jen otěhotněla a narodil se jí syn. Bohužel bez pravé ruky. I to byl následek neštěstí, které se odehrálo.
„Než přišel ‚Černobyl‘, připadalo na 100 tisíc obyvatel Běloruska 82 onkologických onemocnění. Dnes je statistika taková: na 100 tisíc je nemocných 6 tisíc. Počet nemocných rakovinou se znásobil 74krát. Úmrtnost se za posledních deset let zvýšila o 23,5 %. Nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety; stářím umírá jen jeden člověk ze 14. V nejvíce postižených oblastech se při lékařské prohlídce zjistilo, že sedm z deseti lidí je nemocných. Projíždíte vesnice a ohromí vás velké plochy rozrůstajících se hřbitovů… Některá čísla nejsou známa dodnes… Stále ještě jsou držena v tajnosti, tak jsou obludná. Sovětský svaz vyslal na místo katastrofy 800 tisíc vojáků základní služby a k tomu povolal taky tzv. likvidátory, jejichž průměrný věk byl 33 let. Chlapci záklaďáci obvykle na vojnu přicházeli rovnou ze školy. Jen v Bělorusku je v seznamech likvidátorů uvedeno 115 493 lidí. Podle údajů ministerstva zdravotnictví v letech 1990–2003 zemřelo 8 553 z nich. Dva denně…“ (Podle materiálů běloruských novin z let 2003–2005.)
Ještě dnes, 35 let po havárii v Černobylu, se v okolí rodí děti s tělesným či psychickým postižením. Bohužel dochází i k tomu, že onemocnění se neprojevilo přímo u dětí narozených těsně po tragédii, ale spousta z nich měla porouchané geny, které přenesly na své potomky. A právě ti se dodnes rodí s vadami.
Autor článku
Martina Čerňanská
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
