Patricie Fuxová: Každá žena v sobě má mnoho tváří
Mohla se vrhnout jako úspěšná textařka do pop music, ale šla si vlastní cestou, která se navrací k našim tradicím. Své české kořeny a ženství propojila v dívčí skupině Vesna i v charitativním projektu, v němž se z ní a dalších dvanácti známých žen stávají bohyně.
- V charitativním projektu Jsem žena, jsem bohyně se inspirujete slovanskými bohyněmi a tradicemi našich předků. Která z bohyní je vám nejbližší? A kterou v projektu ztělesňujete vy?
Já ztělesňuju Jitřenku, což je bohyně spjatá s lednem, inspirací a zastává archetyp dívky. Blízké mi jsou paradoxně všechny, protože věřím, že každá žena v sobě má mnoho tváří.
- I svou kapelu jste pojmenovala podle jedné z bohyní – Vesna. Proč právě toto jméno?
Vesna byla jedna z prvních písniček, kterou jsem pro kapelu složila, a v té písni mluvím o návratu jara, o chvílích, kdy jsou lidé spolu. Tyhle momenty mám ze všeho nejradši. Když se lidé sejdou, zapomenou na své starosti a třeba si „postaru“ zapálí oheň a zpívají písně. Jako člověka mě takové zážitky revitalizují.
- Odkud jste čerpala informace ohledně bohyní?
Při psaní deníku jsem se obracela na Lilii Khousnoutdinovou, která je odbornicí na ženskou tematiku, mimo jiné vystudovala na Oxfordu historii a gender studies, a pro mě osobně je to člověk, který tuto tematiku v Čechách otevřel. Tím, že Lilii už nějakou dobu znám, tak jsme se společně domluvily na tom informace o bohyních předat i veřejnosti. Takže jsme spojily síly a společně vytvořily něco, co, doufejme, obohatí co nejvíce žen.
- Jak se vám s Lilií spolupracuje? Jste si blízké?
S Lilií se mi spolupracuje skvěle. Nejenže je velmi chytrá a informace, které má, jsou hodnověrné, ale také je mi blízká její povaha bojovnice. Zpovzdálí jsem ji sledovala, když si procházela nelehkým obdobím, a obdivuju ji, že vše ustála, a mám velkou radost, že je teď šťastná. Myslím, že za tu dobu jsem ji poznala blíž a její extravaganci jsem přijala jako něco, co podle mě českým ženám chybí. Lilia jde do věcí po hlavě, ať už je to cestování, pracovní projekty nebo partnerské vztahy.
- Máte ve své rodině nějaký ženský vzor?
Ano. Vlastně všechny ženy v rodině. Každá je totiž úplně jiná, ale zároveň jsou to silné osobnosti. Moje maminka mě už jako malou inspirovala jít do hloubky a netrápit se tolik kvůli povrchním věcem. Vždycky to byla žena, která vyrazila raději na horský pochod než na nákupy do obchoďáků a vždycky si zachovala svou moravskou povahu, takže je na ní cítit, že je to ženská z masa a kostí s přednostmi i slabostmi. Nedovedu si představit vyrůstat v rodině, kde se věci polykají a emoce drží na uzdě.
- V čem vidíte krásu ženy?
Krása ženy podle mého spočívá v jejím vyzařování. Což může souviset s vnější krásou, která mnohým ženám dodá sebevědomí, ale není to podmínka. Nejkrásnější mi připadají ženy, které se ničeho nebojí a dovedou si ze sebe udělat legraci.
- Co podle vás dnešním ženám chybí?
Asi omezení. Alespoň u nás. Sama na sobě vnímám, že máme tolik možností, že nevíme, co s nimi. Taky nevíme, kam dřív, a taky nic není nemožné, proto je mnohem větší tendence se srovnávat a hodnotit. Taky je všechno vidět a vše se sdílí a věci, které byly dříve jen pro nás samotné, už si nemůžeme užívat tak, jako to bylo dřív. Ztrácíme soudnost a povědomí o tom, co je normální a co už ne.
- Dodržujete tradice? Jak slavíte advent a Vánoce?
Dodržuju. A díky sepsání sebemotivačního deníku jsem se dozvěděla o mnoha tradicích, o kterých už tolik nevím a které byly zapomenuty. Například masopust jsem minulý rok slavila vůbec poprvé a přišlo mi to jako skvělý zážitek. Také jsem letos byla poprvé na Noci ohňů, která předcházela nám známý svátek čarodějnic. Bylo to v přírodě a s milými lidmi a určitě letos plánuju účastnit se dalších svátků.
- Jste úspěšná zpěvačka, letos si vaše kapela Vesna vysloužila dokonce nominaci na Ceny Anděl v kategorii Objev roku. Jste ale i úspěšná textařka. Napsala jste například slova k písni Mám boky jako skříň, kterou zpívá Ewa Farna. Prý jste text původně psala pro sebe?
Ano, v rámci školního zadání. Zpívala jsem ho na textařských večírcích, až ho jednou uslyšela Ewa a dostala na písničku zálusk :-) Ale pravdou je, že mi předtím spolužáci říkali, že to vypadá, jako bych si dělala legraci ze silnějších žen. Ewa tou dobou řešila tahanice s médii, která se do ní neustále pouštěla kvůli váze, a tak jsem byla ráda, že jí posloužila, a já jsem se díky tomu stala textařkou.
- Napsala jste texty i řady dalších písní, například pro Karla Gotta, Lucii Bílou, Evu Burešovou nebo Vojtu Dyka. Píšete na objednávku, nebo vás nejdříve napadne text a pak přemýšlíte, ke komu by se nejlépe hodil?
Když píšu pro sebe, vždycky čekám na ten moment. Na moment, který je něčím speciální a má v sobě nádech něčeho nevyslovitelného. U jiných interpretů se snažím co nejvíce odosobnit od svých představ a převtělit se do daného umělce, abych posloužila jemu.
- Blíží se čas Vánoc. Jak je budete trávit a jaké je vaše přání?
Budu je trávit odpočinkem, pojídáním cukroví a sledováním pohádek. A možná i na nějaký ten rituál dojde :-)
O projektu Jsem žena, jsem bohyně
Tento projekt má za cíl pomáhat dívkám a ženám, které se během své cesty ocitly v různě obtížných životních situacích. Část výtěžku z triček, sebemotivačního deníku a plakátů je věnována na charitativní účely na podporu rovnou třech nadací: Nadace Veroniky Kašákové, Porodní domy Apodac a Klub svobodných matek.
Do projektu se zapojily a nechaly se vyfotit jako bohyně například: Vanda Hybnerová, Emma Smetana, Sara Sandeva, Mahulena Bočanová, Ester Geislerová, Tamara Klusová, Lena Brauner, Veronika Kašáková, Šárka Strachová, Lilia Khousnoutdinová a samozřejmě Patricie Fuxová.
Anna Kopečková