Plakáty Alfonse Muchy: Který ho proslavil a které byly nejpromyšlenější?
Slavný český secesní malíř a designér, po němž byla dokonce pojmenována i jedna planetka, se stal slavným téměř ze dne na den díky jednomu divadelnímu plakátu.
Rodák z jihomoravských Ivančic odešel po neúspěchu u zkoušek na pražskou AVU ve svých 19 letech pracovat do Vídně jako malíř divadelních dekorací. Díky finanční podpoře hraběte Khuen Belassiho, který ho pozval, aby vytvořil dekorace interiérů zámku Emmahof ve Vídni, mohl studovat výtvarné umění nejprve v Mnichově a později v Paříži.
Slávu mu přinesl originální plakát
K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo v roce 1897, když získal zakázku od slavné francouzské herečky Sarah Bernhard. Ta tenkrát údajně volala rozhořčená do litografické dílny, kde Mucha právě pracoval. Nelíbil se jí plakát k její nové hře Gismonda a chtěla vytvořit něco jiného a pokud možno hned. Mucha souhlasil, že se práce ujme, a hned druhý den přinesl návrh plakátu. Herečka na něm byla zobrazena jako vznešená byzantská princezna s palmovým listem v ruce a zlacené pozadí kolem její hlavy vytvářelo svatozář.
Plakát byl na tehdejší dobu velmi novátorský, protože měl nezvyklý tvar a velikost. Byl podlouhlý, přes dva metry dlouhý a 75 cm široký. Díky tomu se postava herečky, která byla malá, drobná a kostnatá, opticky prodloužila, a Mucha dodal jejím padesátiletým rysům navíc mladistvý vzhled. Tím si ji zcela získal a herečka jeho práci odsouhlasila. Plakát brzy doslova zaplavil Paříž a stal se prodejním hitem. Muchovi, jehož jméno Francouzi vyslovovali „myša“, to přineslo kromě zanedbatelného honoráře cennou několikaletou smlouvu s herečkou a také věhlas za oceánem. Mucha se stal hereččiným dvorním výtvarníkem, což ale neznamená, že si ji úplně získal a rozhodně neměl monopol na všechny její výtvarné zakázky. Ostatně, měl dost své práce. Během týdne ho znala celá Paříž a byl zavalený objednávkami. A kromě toho herečka ani nebyla jeho typ. Mucha měl rád pěkně urostlá děvčata, nezapřel v sobě moravský temperament. Jeho múzy a modelky, které maloval, měly kypré tvary, kterými herečka rozhodně neoplývala.
V roce 1897 se konala první Muchova samostatná výstava v Paříži a později se přesunula i do dalších evropských měst a nakonec do New Yorku. Díky této putovní výstavě ještě vzrostl Muchův věhlas a americká média ho označovala za „největšího žijícího světového dekorativního umělce.“
Nadaný výtvarník a umělec
Alfons Mucha ale nebyl jen skvělým grafikem a tvůrcem známých plakátů ve stylu art noveau. Pro Sarah Bernhardtovou navrhl i řadu divadelních kostýmů a různých doplňků, včetně šperků. Vytvořil i spoustu reklamních letáků, maloval návrhy jídelních menu, etiket, kalendářů a dekorativních zástěn. Jedny z jeho nejčastějších zakázek se týkaly alkoholických nápojů – šampaňského, piva, koňaku a nejrůznějších likérů. Věnoval jim jedny z nejpromyšlenějších plakátů, ve kterých rozvedl vlastní verzi přechodu mezi světským a nebeským, již zprostředkovala štíhlá ženská postava přinášející divákovi šumivý nápoj. Působil také jako ilustrátor knih, navrhoval první známky a bankovky československé republiky a četnické uniformy, namaloval mimo jiné i výzdobu v pražském Obecním domě a navrhl jedno z oken v katedrále sv. Víta. Dokonce byl i dobrým fotografem a je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu.
Duší vlastenec
Přestože strávil Mucha velkou část života v zahraničí, byl velkým vlastencem a celý život snil o vytvoření velkoformátových obrazů, kterými by shrnul dějiny Slovanského národa. Cyklus velkých pláten nazvaný Slovanská epopej maloval na zámku Zbiroh celých 18 let a oficiálně ho daroval Praze. Ta však pro něj nenašla odpovídající umístění, a tak obrazy ležely řadu let srolované kdesi ve skladišti.
Alfons Mucha se dožil téměř osmdesáti let. Zemřel 14. července roku 1939, krátce po návratu z gestapáckého výslechu v Praze na zápal plic.
Podívejte se na některé z nejznámějších a nejkrásnějších plakátů Alfonse Muchy: