Vnášíme do dětských pokojíčků estetiku a přírodní materiály, říká majitelka úspěšné české firmy

Jana Baťková vystudovala zvukovou tvorbu na pražské FAMU, ale po několika letech práce u filmu opustila svou profesi a začala vyrábět hračky pro nejmenší. Miluje originální výrobky od malých českých tvůrců a přesně taková je i její firma O my dear - malá značka, která vznikla z lásky k tvoření. Nabízí už nejen originální hrací kolotoče nad postýlku, ale i dětská kousátka, hrazdičky s hračkami nebo dekorační světla do dětských pokojíčků.

• Jak jste se od filmu dostala k výrobě kolotočů nad postýlku a dřevěným dětským hračkám?

Už odmala jsem tíhla k ruční výrobě. Dokázala jsem hodiny a hodiny něco usilovně vytvářet. Pak jsem ale od toho z praktických důvodů ustoupila, šla na ekonomickou školu a následně na FAMU. A pak jsem několik let pracovala u filmu. Vše se změnilo s mým prvním těhotenstvím. Věděla jsem, že mi mateřství neumožní vrátit se brzy zpět, jelikož práce u filmu je hodně časově náročná, navíc se často točí po celé České republice i v zahraničí. A to s malým dítětem nepřipadalo v úvahu. Hledala jsem proto další náplň svého volného času. Příhodně jsem v té samé době objevila díru na trhu - nebylo totiž možné sehnat krásný a vkusný kolotoč nad postýlku, ideálně lokálního původu. A tak jsem vyrobila svůj první kousek.

• Původně jste kolotoče vyráběla sama. Kdo výrobky, které nabízíte, vyrábí teď? Je těžké najít šikovné spolupracovníky?

Je to nesmírně těžké! A věřím, že ve všech oborech. Najít spolehlivé a opravdu dobré spolupracovníky je běh na dlouhou trať. Za ty skoro tři roky se mi ale podařilo vytvořit opravdu skvělý tým lidí. Navíc věřím, že práce, která je dělaná s pečlivostí a láskou, se pak odráží v samotném výrobku. Proto by ani takovou práci nemohl dělat nikdo, komu na tom nezáleží. Pro značku pracuje nyní celkem 6 úžasných lidí, kteří se postupem času přidávali a osvědčili se svou pečlivostí a lidskostí. Postupně se budeme určitě pomalu rozrůstat dál, ale nejde to uspěchat. Už nyní je pro mne poměrně těžké vše zkoordinovat – nemáme jednu velkou dílnu, ale hned 5 menších. A zařídit, aby bylo vše včas a na správném místě, je celkem umění.

• Kde hledáte inspiraci k navrhování dětských kolotočů, které jsou malá výtvarná díla? Inspirujete se světem svých dětí?

Řídím se hlavně tím, co se líbí mně osobně a co bych měla já sama doma ráda. Nevyrobíme také nic, co mi přijde zbytečné a neužitečné. V tomto mi naše děti hodně pomáhají - představit si, co skutečně potřebují a co jim udělá radost. Jenomže jim v mnoha případech udělá radost kýčovitá plastová věc. Což určitě není špatně, ale jsem ráda, že můžeme být protipólem těmto typům hraček a vnést do dětského pokojíčku trochu toho přírodního materiálu a estetiky. Čili děti mi pomáhají spíše v takové obecnější rovině, ale konkrétní návrhy mi přicházejí hodně spontánně, často během úplně běžných činností. Některé v hlavě nosím dlouhé měsíce a některé jsou na světě za pár dní.

• Dětské zboží musí splňovat velmi přísná kritéria. Napadlo vás to na začátku, když jste kolotoče začala nabízet?

Když jsem si před 3 lety začala pohrávat s myšlenkou prodávat dětské kolotoče, neměla jsem ani tušení, co všechno to bude obnášet. Byla jsem si jistá, že proces certifikace kolotočů jako hračky pro děti od narození mne nemine, jelikož je to ze zákona povinné, ale nevěděla jsem, jak dlouhé a hlavně náročné to bude. Není zde například příliš volně dostupných informací, jak testování probíhá a co vše je k němu potřeba. Vše si člověk musí opravdu důkladně vykomunikovat přímo se zkušebním ústavem. Vyhledat spolehlivé dodavatele či přímo výrobce materiálu. Samotný materiál pak musí projít chemickými a mechanickými zkouškami. Projít musí výrobek také jako celek, splnit zatěžkávací testy, nesmí být příliš malý nebo úzký, nesmí obsahovat nebezpečné části a tak dále. Mně osobně cesta k prvnímu certifikátu trvala půl roku. Napodruhé to už bylo naštěstí kratší. A letos nás čeká další, třetí certifikace. Tak to už myslím zvládneme levou zadní.

• Snažíte se svou tvorbou jen potěšit lidi, nebo jejím prostřednictvím chcete předávat i nějaké poselství?

Mým obrovským přáním je ukázat lidem, že mohou jít za svým snem. Zní to možná jako klišé, ale pevně věřím tomu, že pokud si člověk umí přát, a zároveň jedná s dobrým úmyslem a čistým svědomím, nesčetněkrát se mu to vrátí v mnoha oblastech jeho života. Ne třeba hned a tak, jak si původně představoval, ale vrátí. Já sama jsem si přála tvořit. Tvořit smysluplně něco milého a užitečného. To se mi splnilo ve větší míře, než jsem čekala. Nepopírám, že za tím není tisíce hodin dřiny, ale důležitá je myslím hlavně samotná podstata věci – upřímnost, slušnost a láska k té dané práci. Chtěla bych lidem předat i to, že přetavit svého koníčka ve svou obživu nemusí být vůbec složité. Že není nutné setrvávat tam, kde jim není dobře. A aby se nebáli udělat krok úplně jiným směrem, pokud je tam srdce táhne.

• Svou firmu vedete přes dva a půl roku. Jak se podle vás za tu dobu změnila situace na trhu s dětskými hračkami? Je konkurence veliká?

Pozoruji určitou změnu a s tím možná souvisí předchozí otázka. Na trhu se za poslední rok objevují další tvůrci, kteří se zaměřují na výrobu kolotočů a dalších hraček. Nerada bych, aby to znělo namyšleně, ale asi za to můžeme i trošku my. Daří se nám, ostatní si toho všímají a někteří z nich chtějí následovat podobnou cestu. Což je určitě skvělé, o tom je konkurence a zdravý vývoj trhu. Nás to navíc nutí být neustále ve střehu a o krok vpřed. Nerada ale vidím, že se takové hračky prodávají, aniž by měly řádnou certifikaci. Přeci jenom jsou kolotoče, kousátka a hračky na hrazdičku určené těm úplně nejmenším, a proto musí být stoprocentně bezpečné. To zaručí jedině technický zkušební ústav. Myslím si, že je hodně důležité o tom mluvit a naučit se, že tu taková pravidla jsou a je nutné je dodržovat. A zároveň nepodporovat jejich obcházení. Stojí to nás tvůrce samozřejmě spoustu peněz a úsilí, o to víc by si to ale měl koncový zákazník hlídat a považovat označení CE za standard.

• Co jste se za ty téměř tři roky naučila?

Naučila jsem se jednu důležitou věc – plně důvěřovat i jiným rukám než jsou ty moje. To byl pro mne velký bod zlomu a zároveň úleva, že na to všechno nemusím být sama. Musíte mít ale kolem sebe samozřejmě zručné a spolehlivé lidi, se kterými si sednete nejen pracovně, ale i lidsky. Já mám to štěstí a našla jsem je. A co je ještě lepší, i oni chtějí spolupracovat se mnou.

• Dotkl se vašeho podnikání koronavirus?

Naštěstí ne. E-shop stále průběžně roste a je těžké odhadnout, jak moc to tato doba ovlivňuje. Já sama jsem nesmírně vděčná, že se nemusím potýkat s problémy, která způsobují vládní nařížení. O to víc ale myslím na ty, kteří takové štěstí neměli. Už jen myšlenka, že by mi někdo činnost firmy v podstatě ze dne na den zakázal, je těžko představitelná.

• Jste maminka dvou malých dětí. Jak zvládáte skloubit mateřství s podnikáním? Kolik času denně strávíte prací?

Jelikož jsou děti ještě malé, pracuji převážně z domova. A přála bych vám vidět, jak to u nás běžně vypadá. Děti si hrají, já pracuji a za hodinu nenajdete nic na svém místě. Uklidňuje mne ale, že je to nyní velice krátké období, kdy jsme dennodenně takto spolu. Fakt, že jsou naše děti součástí mého denního pracovního režimu, je ve výsledku kouzelný. Za pár měsíců nám začne první chodit do školky, takže si teď užíváme období, které se už nebude opakovat.

• To zní skoro jako pohádka...

Máme to štěstí, že obě naše děti jsou neskutečně vnímavé a v rámci svého věku samostatné. Respektují moji práci a to, že tu pro ně nejsem vždy teď hned. Další neodmyslitelné plus je můj manžel a rodina. Ti mne podporují od samého začátku. Takže skloubit to za těchto podmínek se dá naštěstí dobře. Několikrát za den bych sice potřebovala být minimálně na dvou místech zároveň, ale to asi každá máma. Neustále balancuji mezi tím, co udělat dřív a co počká. Někdy mne přirozeně přepadnou výčitky, že moc pracuji na úkor dětí - když se totiž sejde hodně práce najednou, pracuji několik hodin v průběhu dne a pak celý večer až pozdě do noci. Ale snažím se nedělat si s tím těžkou hlavu, ve výsledku je všechno, jak má být.

• V Česku je spousta šikovných maminek, které něco vyrábějí, ale nemají odvahu pustit se do podnikání. Co byste jim poradila?

Určitě bych jim vzkázala, ať se nebojí. Pokud je srdce táhne k ruční výrobě čehokoliv, ať začnou. Časem se ukáže, zda to byla správná volba a zda je činnost naplňuje. Je ale určitě důležité si brzy rozhodnout, na jaké úrovni tuto práci chtějí dělat a jestli s ní chtějí počítat i do budoucna. Pokud ji nevnímají jako budoucí zdroj obživy, nebo svoje výrobky chtějí prodávat pouze pro své potěšení, mohou hodně znevýhodnit ty, kteří podnikají naplno. Nemají a nebudou mít takové měsíční náklady a tudíž nastaví výrazně nižší ceny. A my pak čas od času slýcháme, že za své výrobky chceme moc. Nechceme, jen jsou v cenách zahrnuty pro běžného zákazníka neviditelné výdaje. Například již zmiňovaná certifikace, nájmy, účetní, daně, zaměstnanci, produktové focení, realizace a vývoj nových produktů apod.

Takže abych to shrnula – jděte do toho s vášní a budujte svou značku svědomitě krůček po krůčku. Nenechte se odradit zdánlivými nezdary a nepřikládejte jim zbytečný význam. A hlavně buďte féroví ke všem okolo, i když se může jednat o vaši konkurenci.

• Co byste si přála do budoucna pro sebe, svou firmu i rodinu?

Pro sebe bych si přála v současné době určitě více odpočinku. Rozjet i malou firmu není brnkačka, a tak pracuji už dva roky téměř bez zastavení.

Našim dětem, potažmo všem dětem, bych přála hlavně bezstarostné a krásné dětství, s vědomím, že jsou milovány za každé situace. Cítit tuto bezpodmínečnou lásku a svou jedinečnost je myslím hlavním pilířem pro to, aby v životě měly odvahu jít za svým snem a nevzdávaly se. Já takové dětství měla a čerpám z toho dodnes. A to samé se snažíme s manželem předat té naší malé generaci.

Celé své rodině bych pak přála, abychom stáli všichni pořád na tak pevných základech. Bez mého manžela a rodičů by nebylo na čem stavět a bůh ví, jak by to bez nich celé vypadalo.

No a přání mé firmě? Ať je u zákazníků stále tak oblíbená jako doposud!