Anne Franková zemřela pár týdnů před koncem války. Z jejího deníku dodnes mrazí
Jméno i tvář mladé dívky za ním skrytou si mnoho z nás bez problémů ihned vybaví. Aby také ne, Anne Franková totiž za pouhých 15 let svého života stihla více než mnozí historici, spisovatelé i obyčejní lidé zvládnou za celý život. Deník, který si židovská dívka snící o kariéře spisovatelky za války psala, je dodnes symbolem utrpení milionů židů během holocaustu.
Byť je Anne Franková neodmyslitelně spjata s nizozemským Amsterdamem, kde se s rodinou dva roky skrývala, ve skutečnosti se narodila v Německu. Její otec Otto Frank byl úspěšný obchodník, který v první světové válce sloužil v německé armádě. Krátce po nástupu nacismu a vlně antisemitismu však na podzim 1933 s rodinou včetně čtyřleté dcery emigroval právě do Amsterdamu, kde vedl společnost prodávající koření nebo pektin pro výrobu džemů.
Okupace a dva roky za knihovnou
Nacistická moc však rodinu dostihla i zde a po okupaci se začal život Franků rapidně zhoršovat, což zpětně ve svém deníku popsala i Anne. Ten dostala jako dárek ke 13. narozeninám 12. června 1942 a ihned si do něj začala psát své vzpomínky i zážitky. Když o měsíc později dostala její matka předvolání pro transport do pracovního tábora, rozhodl se otec pro razantní řešení – s manželkou a dcerami Anne a Margot se ukryje v tajné místnosti v sídle své firmy.
Rodina Franků se tak od července 1942 až do srpna 1944 úspěšně schovávala v zadním traktu budovy ukrytém za knihovnou, kde měli k dispozici několik místností, půdu a třeba i záchod. Před odchodem ve svém bytě zanechali nepořádek naznačující spěšné balení a Otto Frank také na stole ponechal ležet dopis, v němž naznačil, že i s rodinou uprchne do Švýcarska. Plán zpočátku vycházel skvěle a mladá Anne si dlouhé chvíle v úkrytu krátila zapisováním zážitků, pocitů i myšlenek do deníku.
Identita zrádce dodnes není známa
O úkrytu i jeho obyvatelích vědělo jen několik zaměstnanců firmy, kteří jim pomáhali zejména přinášením jídla, ale i novinek o vývoji války. O tom, kdo úkryt, do nějž postupně přišla ještě jedna tříčlenná židovská rodina a následně i Frankův přítel a zubař, vyzradil, se dodnes mezi historiky vedou spory. Podezřelých je více, o skutečném udavači ale neexistují žádné přesvědčivé důkazy.
Parného 1. srpna 1944 do budovy společnosti vtrhla policie, celý jej prohledala a úkryt objevila. Všech osm židů bylo zatčeno a odvedeno k výslechům, přičemž loajálním zaměstnancům Otty Franka se po odchodu policistů podařilo v úkrytu najít deník se zápisky mladé Anne Frankové. Snad i v naději, že rodina přežije a jednou jej budou moci Anne vrátit, jej uschovali.
Anne se osvobození nedožila jen o pár týdnů
Nacisté však neměli v plánu ponechat je naživu. Anne, její sestra, matka a žena z druhé schovávající se rodiny byly poslány do Bergen-Belsenu, zatímco její otec, muž z druhé rodiny a rodinný zubař zamířili do Osvětimi. Jak se blížil konec války a nacisté posílali lidi z dalších a dalších koncentračních táborů na pochody smrti, začalo stále více z nich končit právě v Bergen-Belsenu. V kriticky přelidněném táboře, kde panovaly nepředstavitelně kruté hygienické podmínky, tak došlo k vypuknutí epidemie skvrnitého tyfu.
V nechvalně proslulém koncentračním táboře Osvětim vyhasly životy 1,5 milionu nevinných lidí:
Epidemie si v posledních měsících války v táboře vyžádala bezmála 20 000 obětí, neboť oslabené organismy židovských vězňů nebyly schopné agresivní chorobu doprovázenou silnými průjmy i křečemi zvládnout. Přesné datum úmrtí Anne Frankové není známo, nicméně na základě dochovaných dokumentů i svědectví spoluvězeňkyň vyplývá, že chorobě pravděpodobně podlehla někdy v únoru roku 1945, tedy přibližně dva měsíce před osvobozením tábora britskou armádou.
Citáty z deníku Anne Frankové
„Nechci žít marně jako většina lidí. Chci být užitečná nebo přinášet radost ostatním lidem. Dokonce i těm, které neznám.“
„Nikdo nesmí druhému zakazovat jeho názory, i když ten druhý je ještě mladý!“
„Jak krásní a dobří by byli všichni lidé, kdyby si každý večer promítli v duchu události dne a uvědomili si, co na jejich chování bylo dobré a co špatné.“
„Přesto přese všechno pořád věřím, že lidé jsou v jádru skutečně dobří.“
Holocaust popsala lépe než historici
Jediným z úkrytu v zadním traktu, kdo válku nakonec přežil, byl otec Anne Otto Frank. Po válce založil Nadaci Anne Frankové, znovu se oženil, avšak žádné další děti již nikdy neměl. Zemřel ve věku 91 let v roce 1980. Deník jeho dcery obdržel po válce a chtěl splnit přání Anne, aby se její zápisky jednoho dne dostaly k veřejnosti – v roce 1947 jej proto vydal. Do dnešního dne se prodalo více než 30 milionů jeho kopií v až 70 různých jazycích.
Čtěte také: Tragický život Evy Braunové. Když si jí Hitler nevšímal, pokusila se o sebevraždu
Podobných deníků existuje hned několik – například deník Češky Věry Kohnové, jež bývá někdy přezdívána jako česká Anne Franková, deník mladíka Otty Wolfa nebo zápisky Petera Ginze z Terezína. Žádný další se však nikdy nestal tak slavným jako deník Anne Frankové, jejíž popis válečných hrůz je mnohdy svou kvalitou vyvyšován i nad popisy vytvořené odbornými historiky a experty na holocaust.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
