Tragický život Evy Braunové. Když si jí Hitler nevšímal, pokusila se o sebevraždu
Eva Braunová
„Chci být hezká mrtvola, vezmu si jed,“ řekla Eva Braunová. Byl 30. duben 1945 a ona si předešlého dne po téměř 15 letech čekání, lásky a loajality konečně vzala za muže Adolfa Hitlera, zatímco nad nimi okolo bunkru pod říšským kancléřstvím již dopadaly dělostřelecké granáty sovětské armády. Ještě téhož dne oba spáchali sebevraždu. Kým během života paní Hitlerová byla a čím ji o 23 let starší diktátor zaujal?
Jak Hitler v prodavačce spatři ideál německé ženy
Eva Braunová pocházela z obyčejné rodiny z Mnichova. Po absolvování klášterní školy začala v sedmnácti letech prodávat v obchodě Heinricha Hoffmana, Hitlerova dvorního fotografa. Zde se také se svým budoucím mužem seznámila. Tehdy čtyřicetiletý Hitler udělal na mladičkou Braunovou ihned dojem a již při prvním setkání ji měl pozvat na rande.
Z několika schůzek se následně stal milenecký vztah. Zatímco budoucí nacistický diktátor viděl v dívce z Mnichova ideál dokonalé německé ženy, Evě nepochybně zcela zamotala hlavu pozornost ze strany stále populárnějšího lídra nadějné politické strany. Už samotný začátek jejich vztahu nicméně provázely zvláštnosti.
Hitler totiž udržoval vztah se svou třiadvacetiletou neteří Geli. Už tehdy plně projevoval své despotické sklony, když chtěl plně kontrolovat její život a de facto jej řídit. Mladá dcera Hitlerovy nevlastní sestry Angely nakonec tento tlak nevydržela a spáchala sebevraždu. Adolfa její smrt nesmírně zarmoutila, ale zároveň navázal ještě užší vztah s Evou Braunovou. Ta ještě netušila, jakou daň bude muset zaplatit.
Emoční horská dráha Evy Braunové
Byť ve vztahu Hitlera a Braunové dodnes zůstává řada otazníků (například okolo toho, jaký ve skutečnosti vedli, nebo naopak nevedli intimní život), jedno je jisté – o zcela normální soužití dvou zamilovaných osob rozhodně nešlo. Zatímco o Hitlerově vyšinuté povaze i názorech je známo více než dost, myšlenkové pochody Braunové jsou trochu zahaleny tajemstvím. Během jejich vztahu se ale dvakrát pokusila o demonstrativní sebevraždu jen proto, aby získala jeho pozornost a začal si jí opět více všímat.
Na druhou stranu faktem zůstává, že jak postupně rostla Hitlerova popularita i moc, odsouval pravidelně Evu stále více na druhou kolej. Měla výslovně zakázáno ukazovat se s ním na veřejnosti a třeba o svatbě nechtěl Adolf vůbec slyšet. Od roku 1936 žila v jeho alpském sídle v Berghofu poblíž Berchtesgadenu. Zde sice na jednu stranu po boku Hitlera vítala nejvyšší pohlaváry nacistického Německa, ale zároveň ji zde Hitler mnohdy nechával řadu dní samotnou.
Eva Braunová se ve volných chvílích na Berghofu vášnivě věnovala fotografování a točení na kameru. Celkem 28 rolí filmu natočeného Braunovou zde na konci války nalezli američtí vojáci:
Její sestra Gertl, která za ní na sklonku války přijela, aby Eva nebyla sama, popsala její psychické rozpoložení. „Pamatuji se, že v mých očích neustále něco dělala, pořád byla aktivní. Nevím, proč tomu tak bylo. Cítila jsem z ní takovou zvláštní prázdnotu, kterou se neustále snažila zaplňovat pohybem, ráda třeba plavala. Dělala však neustále nepodstatné věci. Třeba se pořád převlékala, klidně i pětkrát nebo sedmkrát za den. Nevím, proč to dělala, možná šlo pro ni o šanci, jak se aspoň na chvíli stát někým jiným. Někdy byla obyčejná dívka z Bavorska, jindy dáma a možná se i tím snažila zaplnit onu prázdnotu. Nikdo ji totiž neobdivoval,“ řekla v roce 2002 v rozhovoru pro britský The Guardian.
Deprese a dobrovolná smrt po Hitlerově boku
Její nešťastné situaci a životu v osamění alpského sídla příliš nenapomáhaly ani zjevné sklony k depresím, které potvrdila i sestra. Dochovaný deník Braunové z počátečních let vztahu s Hitlerem, kdy se pokusila dvakrát zastřelit, nabízí pohled do její neklidné mysli. „Proč si pro mě nepřijde ďábel a nezmocní se mě? S ním by mi bylo lépe než tady,“ napsala Eva, která si tehdy možná ani neuvědomovala, že se jí její přání již vyplnilo a skutečný ďábel se jí opravdu zmocnil.
Na jaře 1945, jen pár měsíců před koncem války, se naposledy rozloučila se svou sestrou Gertl, která zamířila domů za nemocným otcem. Eva porušila výslovný Hitlerův zákaz a přijela za ním do Berlína, kde s ním chtěla být až do samotného konce. Riskovala přitom vlastní život, protože v tu dobu na Německo padaly spojenecké bomby.
„Nyní když o tom přemýšlím, možná kdybych od ní tehdy v lednu neodjela, nakonec by do Berlína třeba nejela. Někdy mi to přijde na mysl. V Berghofu už ji nic nedrželo. A zřejmě měla pocit, že nemá na výběr a může se vydat jedině za ním. Netuším, jestli to tak doopravdy bylo, ale zpětně mám takový pocit,“ řekla v rozhovoru švagrová Adolfa Hitlera.
Eva si tak zvolila smrt zcela dobrovolně. Německá veřejnost ji totiž neznala, a tak existovala velmi dobrá šance, že by po válce, stejně jako partnerky dalších nacistických pohlavárů, mohla Braunová dál nerušeně žít. Její nezlomná loajalita k vůdci i tváří v tvář smrti měla nakonec na Hitlera udělat takový dojem, že svolil ke svatbě. K ní došlo 29. dubna. Následujícího dne si oba novomanželé vzali život, šestapadesátiletý Hitler si prostřelil spánek a třiatřicetiletá Eva rozkousla kapsli s kyanidem. Jejich těla byla následně odnesena před bunkr, polita benzínem a spálena.