Aňa Geislerová: Olga vedle Havla netrpěla, byla šťastná. Neopustila ho, i když mohla
Herečka Aňa Geislerová za poslední dva roky ztvárnila dvě zásadní ženy české historie – Olgu Havlovou a Boženu Němcovou. K oběma ženám přistupuje s laskavým pochopením. Za roli Olgy Havlové byla nominovaná na Českého lva za herečku v hlavní roli, nominaci ovšem neproměnila. Jak vzpomíná na roli obdivuhodné Olgy?
Roli Olgy Havlové jste dostala bez castingu, rovnou. Potěšilo vás to?
Hodně, navíc mě to strašně překvapilo. Psal mi někdo z cizího čísla, že pošle scénář. A že moje postava se jmenuje Olga. Přišel scénář Slávka Horáka s názvem Havel. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit!
Nelekla jste se ale zároveň trochu?
Já mám takovou povahu, že něco strašně moc chci, chňapnu po tom, a až pak přemýšlím, co s tím vlastně budu dělat. Normální člověk je asi víc racionální. Já ne a mám to tak se vším. Místo abych za daný rozpočet koupila třeba něco rozumně zrekonstruovaného, koupím nějakou ruinu. A pak přemýšlím, co s tím. Neumím si představit, že bych tu roli odmítla. Pak jsem se začala bát. Co když to zkazím? Držím se ale svého hesla „udělej pro to maximum, co umíš“. Mám pak čisté svědomí – ze mě prostě víc nevymámí.
Musela jste toho o ní hodně načíst a asi to byla dlouhá práce...
Bylo to těžké i lehké zároveň, protože se toho o ní vlastně moc neví. Existují tři knížky, dva dokumenty a pak tu jsou lidé, co ji znali. Ale je to náročné, protože vás to může zavést tam, kam ani nechcete. Každý zná někoho nějak, z nějakého úhlu. Z těch všech vyprávění se udělá průsečík a pochopíte toho člověka, cítíte ho. Víte, jak mluvila, znáte její postoje. Já rok předtím bez souvislosti s natáčením začala číst zas o Havlovi a Havlovy věci. Říkala jsem si, že si udělám upgrade svých znalostí. Olgu při tom nelze vynechat, byla pevnou součástí jeho života. Četla jsem i další knihy – Jitky Vodňanské, Magora Jirouse… To mi dotvořilo kontext a pochopení prostředí. Ze všech těch věcí mi pak vyšlo něco, co se dá vlastně hrozně blbě zahrát.
Myslíte, že byla šťastná?
Nepochybně. Na ni nepasují běžná posuzovací kritéria. Žila v jiném stupni svobodomyslnosti, než je většina lidí schopná pochopit. Pocit, že vedle Havla musela trpět, je mylný. Myslím, že ho vzala jako komplexního člověka se vším, co byl. Do toho spadalo i to, že žili někdy ve třech, někdy ve čtyřech. Ona si také žila svůj život. Prostě k sobě pasovali. Lidé vykřikují, že jí byl nevěrný. A co? Máme mít obecný mustr na to, jak mají lidé žít? Myslím, že byla šťastná proto, že žila s člověkem, se kterým chtěla žít. Kdykoli mohla odejít, ale nikdy to neudělala.
PŘEČTĚTE SI CELÝ ROZHOVOR S AŇOU GEISLEROVOU NEJEN O ROLI OLGY