Marie Terezie jako Tchyně Evropy: Kromě válčení si svou moc získávala domluvenými sňatky

Marie Terezie, celým jménem Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna, byla nejstarší dcerou Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Její jediný bratr Leopold zemřel ještě než se v roce 1717 narodila, bylo mu pouhých sedm měsíců. Kromě Marie pak měli její rodiče ještě další dvě dcery, mužského potomka se jim zplodit nepodařilo a nástupnictví na trůn bylo ohroženo. Naštěstí ho Marii Terezii včas zajistil její otec, který si prosadil vydání pragmatické sankce. Ta ustanovovala jednak nedělitelnost habsburských držav, tedy zemí Koruny české, zemí rakouských a Uher, a ženským členům rodu zajišťovala právo na trůn.

Plodné manželství po boku jednoho muže

Svého budoucího muže poznala Marie Terezie na korunovaci rodičů, když jí bylo teprve šest let. Františku Štěpánovi (1708–1765) bylo tehdy patnáct a otec Marie Terezie Karel VI. si ho velmi oblíbil. Viděl v něm syna, kterého neměl. I Marie Terezie, která prý byla velmi půvabná, se do něj už jako malé dítě zamilovala a láskyplný vztah jim vydržel až do konce života, přestože si občas František Štěpán krátil čas milenkami. Vzhledem k tomu, že byl schopný podnikatel a mohl díky tomu financovat obranu říše své ženy, Marie Terezie mu jeho milostná dobrodružství tolerovala. Zasnoubili se začátkem roku 1736 a za dalších 14 dnů se vzali. O rok později se jim narodila první dcera a postupně pak zplodili ještě dalších patnáct dětí, celkem jedenáct dívek a pět chlapců. Šest jich ale zemřelo ještě za života Marie Terezie, některé ve velmi raném věku. Prvorozená dcera zemřela ve třech letech, třetí v pořadí se dožila jen jednoho roku a jedna z dcer zemřela dokonce den po porodu. Příčinou úmrtí byla u většiny potomků epidemie neštovic.

Dvě dcery sice dosáhly dospělosti, ale byly neprovdatelné. Jedna byla sice velmi nadaná, ale po tuberkulóze páteře ji hyzdil hrb na zádech. Druhá byla sice krásná, ale ve 24 letech ji znetvořily neštovice. Ostatní dcery, které dosáhly dospělosti, byly ihned poté provdány za urozené manžely. Většinou šlo o domluvené diplomatické sňatky, které měly monarchii pomoci udržet majetek, moc a bezpečí. Díky nim si také Marie Terezie vysloužila přezdívku Tchyně Evropy. Největšího úspěchu dosáhla bezpochyby provdáním nejmladší dcery Marie Antoinetty za budoucího francouzského krále, přestože nakonec skončila během Velké francouzské revoluce na popravišti. Těsně před smrtí pronesla větu, která ji proslavila: „Otřete mi tu gilotinu, ať si nezašpiním límeček.“

Obávaná matka, která měla své oblíbence

To, že byla Marie Terezie velmi plodná, ještě neznamenalo, že byla u svých dětí oblíbená. Sama byla vychovávána Jezuity, studovala náboženství, dějiny, latinu, francouzštinu a němčinu, od sedmi let tančila, zpívala a hrála v opeře i divadelních hrách. A i pro své děti chtěla to nejlepší vzdělání. Na jejich výchovu, kterou měly většinou na starost guvernantky, protože vládkyně na ně neměla čas, úzkostlivě dohlížela, vedla je ke zbožnosti, neustále děti kontrolovala a určovala jim přísný rozvrh během celého dne. Vzbuzovala v nich spíš strach a usměrňovala je dokonce i v době, kdy už byly dospělé. Navíc se ke všem svým dětem nechovala stejně. Její největší oblíbenkyní byla čtvrtá dcera Marie Kristýna narozená v den jejích pětadvacátých narozenin, která si nechávala říkat Mimi. Byla rozmazlená, ostatní sourozenci ji nesnášeli a jako jediná z dětí dostala povolení vdát se z lásky. Potíž byla v tom, že kromě svého manžela milovala ještě jednu ženu, svou švagrovou. Zamilovala se totiž do španělské princezny Isabely Parmské, kterou si vzal její bratr Josef II.. Jejich lesbický románek ukončily až neštovice, na které Isabela ve 22 letech zemřela. Dalším oblíbencem Marie Terezie byl syn Karel Josef. I jeho život bohužel předčasně v 16 letech ukončily neštovice.

Kromě Marie Antoinetty se z potomků nejvíce proslavil čtvrtý v pořadí dětí a prvorozený syn Josef II.. Byl sice drzý, tvrdohlavý a s matkou se dostával do častých sporů, ale během své vlády, nejdříve po boku své matky a pak hlavně po její smrti stihl provést několik klíčových reforem. Do historie se zapsal uvolňováním cenzury, zrušením nevolnictví nebo tolerančním patentem, který zbavil katolickou církev monopolu.

Těžké začátky na královském trůnu

Když Marie Terezie usedla v roce 1740 po smrti svého otce na trůn a stala se panovnicí nad habsburskými zeměmi s mnoha tituly, bylo jí 23 let. Zajímavé je, že ve svém postavení by mohla mít i císařský titul. Jenže císařem Svaté říše římské mohl být pouze muž, a tak tento titul získal její manžel, a ona byla „jen" císařovnou-manželkou.

I když nebyla v Evropě jedinou ženskou vládkyní (v Rusku v té době vládla Kateřina Veliká) a nástup na trůn jí zaručovala pragmatická sankce, v počátcích své vlády to vůbec neměla lehké. Ne všichni uvnitř země dokázali skousnout, že jim vládne žena. Její nástup zpochybňovaly i okolní země, které si z habsburské říše chtěly urvat svůj díl a Marie Terezie musela říši ubránit. Války o rakouské dědictví, do nichž se zapojilo Prusko, Bavorsko nebo Francie, trvaly celých osm let. Marie Terezie během nich ztratila několik menších území v Itálii a hlavně Slezsko, což ji velmi mrzelo. Na druhou stranu ale dosáhla velkého vítězství – osm evropských zemí nakonec uznalo pragmatickou sankci. A také během té doby stihla porodit sedm dětí.

Reformy, které změnily život v monarchii

Dlouhé války o dědictví a snaha o zachování habsburské monarchie jako celku vedly Marii Terezii k tomu, aby zavedla řadu reforem, které měly změnit říši v centralizovaný stát. Ústřední úřady byly přesunuty do Vídně, byla zavedena povinná školní docházka a celý školský systém, který byl v té době opravdu nuzný, byl zreformován a kromě řady významnějších změn bylo také například zavedeno školní zvonění. Stavěly se manufaktury, nemocnice, starobince. Přestože do Čech panovnice moc často nejezdila, nechala přestavět Pražský hrad tak, že se z něj stala barokní zámecká rezidence. Marie Terezie také zakázala mučení a aby bylo dosaženo efektivnějšího vybírání daní, zavedla evidenci obyvatel, pozemků a budov. Od té doby máme tedy například popisná čísla domů. Zejména stavy a církev s reformami ne vždy souhlasily, protože omezovaly jejich pravomoce, ale život poddaných se díky reformám zásadně změnil k lepšímu. Roku 1775 vydala Marie Terezie Robotní patent, kterým zásadním způsobem změnila délku robotního pracovního dne. Místo někdy až 7 dnů v týdnu ji zkrátila na 8 hodin v zimě a 12 hodin v létě, včetně přestávky na oběd. Započala tím proces úplného zrušení roboty, kterého dosáhl až její syn Josef II. Habsburský.

Ze ztráty manžela se už nevzpamatovala

V roce 1765 Marii Terezii velmi zasáhla nečekaná smrt jejího manžela Františka Štěpána. Zahalila se do smutku a až do konce života chodila jen v černých šatech a s vdovským čepcem. Všechno ostatní oblečení i šperky rozdala svým dcerám. Svého muže přežila o 15 let a tyto roky poznamenal nejenom smutek ze smrti milovaného manžela, ale také rozpory se synem Josefem II., který se snažil vládnout bez matčiny pomoci, a nepokoje v Evropě. Na podzim roku 1780 ji začaly v důsledku nachlazení trápit dýchací potíže, přestala jí fungovat jedna plíce a naposledy vydechla 29. listopadu tam, kde se narodila, ve vídeňském Hofburgu. Začátkem prosince pak byla pohřbena v císařské hrobce ve Vídni. Zanechala po sobě nejen celistvé a zreformované Rakousko, ale také sedm potomků na sedmi evropských trůnech.

Zdroj: Wikipedie, dejepis.com