David Koller utekl před mejdany do Mikulova. Synům ale byt nechat nechce
Show Jana Krause (11) - upoutávka
Oblíbený muzikant David Koller (62), jak už je zvykem, přinesl Janu Krausovi dárek. Novou desku legendární skupiny Lucie, která ještě ani nevyšla. Album zažehne vzpomínky obou mužů na doby jejich mládí, pak se ale řeč stočí i k uspěchanému současnému životu a k dětem zpěváka, protože jeho syn Adam s ním hraje v kapele.
Člen legendární skupiny Lucie David Koller usedl na červenou pohovku u Jana Krause za bouřlivého potlesku. Hned zkraje hostiteli předal svoji novou desku LPXXIII. „Ještě ani nevyšla, my ji zatím máme jen na koncertech. Ještě jsem nebyl schopný ji dát do obchodu,“ dodal David s tím, že by měla být k dispozici na vinylu, nosiči CD i na streamovacích platformách.
Přečtěte si také: Za názvem kapely Lucie stála láska ke slavné herečce, prozradili muzikanti až nyní
Deska zažehla vzpomínky obou mužů na doby jejich mládí, kdy se hudba přehrávala z gramofonu a milovníci muziky se sháněli po nových albech na ilegálních burzách. Čas ale neúprosně běží, a tak zatímco byl kdysi David v hudební skupině Jasná páka coby bubeník nejmladším členem, dnes je podle svých slov v Lucii tím nejstarším.
„Když jsme začínali s Lucií, zpíval jsem hodně písniček za bubny. Pak jsem ale zjistil, že to všechno najednou nejde, ani kontakt s publikem nefunguje, takže jsme měli od začátku dva bubeníky,“ vysvětlil muzikant a pyšně dodal, že druhým bubeníkem je jeho syn Adam, nejstarší z jeho čtyř dětí. „Adamovi je pětatřicet a nejmladšímu je tři a půl,“ upřesnil zpěvák. Přestože prý se svými potomky nikdy žádné velké problémy řešit nemusel, ten nejmladší je už definitivně poslední.
Co se týká kariéry, muzikant má naopak před sebou ještě spoustu koncertů. „Koncertů je furt dost, jsme jako smrt,“ zasmál se a doplnil, že jako správný rocker v hlavě přesná data nemá. „Žiju tak maximálně dnes plus čtrnáct dní,“ řekl Koller, který nakonec podlehl potřebě odstěhovat se z hlavního města pryč.
Mohlo by vás zajímat: Michal Malátný o bujarých devadesátkách. Vyhlášení prohibice kapele zachránilo život
„Když mi bylo třeba osmatřicet, říkal jsem si koncem devadesátek, že už bych šel někam jinam, že ten mejdan už je moc dlouhý. Tak jsem něco hledal a v Mikulově bylo vždycky hezky, mám tam kamarády,“ popsal. Přesto chce milované město opustit. „Dítě musí chodit někam do školky, velké děti už tam nebudou, a abych jim to nechával jen na mejdany, mi připadá zbytečné.“