„Dětem často musíme ukazovat, že je naprosto normální pomoct kamarádovi v nesnázích, že není nic divného na tom, že má jejich spolužák jinou barvu kůže a že lepší mobil je neudělá lepší člověkem,“ vysvětluje Kristýna Křížová ze společnosti 4bambini, spoluautorka dětské společenské hry Vadí, nevadí. Ta dětem ukazuje modelové situace z běžného života a interaktivní formou vysvětluje, proč a jak by se měly v dané chvíli zachovat.
Děti se porovnávají a vnímají rozdíly
V předškolním a školním věku je přitom podle odborníků pozornost k hodnotám klíčová.„Tehdy děti poprvé v kolektivu zažívají složitější okamžiky – přirozeně se mezi sebou porovnávají a více vnímají rozdíly v chování, v životním stylu i v otázce materiálního komfortu svých rodin. Musí si samy poradit v řadě náročných situací, vyhodnotit je, udělat si na ně vlastní názor a pak se podle něj zachovat,“ vysvětluje Lucie Vlčková, druhá spoluautorka Vadí, nevadí, která ji konzultovala s desítkami pedagogů v mateřských a základních školách.
Právě odborníci se shodují, že posun ve vzájemném chování dětí je více než patrný. „Obecně mají děti mnohem menší zábrany ve sdělování negativních věcí. Následně je často omlouvají tvrzením, že je to jejich názor a říkat svůj názor je přece v pořádku,“ popisuje jeden z případů Veronika Křepská, školní psycholožka. Podle ní je ideální děti k zásadám nenásilně vychovávat odmalička, protože bezohledné chování se u dětí formuje už v předškolním věku.
Ve společnosti ubývá tolerance
„Také nás trochu znepokojuje, kam se česká společnost ubírá. Vidíme, jak v ní ubývá tolerance a roste nepochopení a zášť. Přitom pokud dětem včas hodnotový kompas nastavíme, může se společnost zase začít ubírat správným směrem,“ věří Křížová, která je sama trojnásobnou maminkou.
Důležitá role prarodičů
Do výchovy dětí se kromě otce a matky zapojují také prarodiče. Vliv babičky a dědečka na děti se někdy podceňuje, přitom se toho od nich mohou mnohé naučit. Zároveň pro děti mohou být někým, kdo je sem tam rozmazlí a dovolí jim věci, které rodiče neradi vidí. Do výchovy vnoučat by ovšem prarodiče bez předchozího svolení neměli zasahovat.
„Vždyť vy toho kluka pořád rozmazlujete. Navíc mu dovolíte úplně všechno,“ – podobné věty často slýchávají prarodiče od svých dětí, když k nim na návštěvu přijedou i s vnoučaty. Na toto rozmazlování jsou často rodiče hákliví a nejednou se kvůli tomu s babičkou či dědečkem pohádají. Přitom se nejedná o nic špatného. Rodiče si dítě musí vychovat, naopak prarodiče jsou tady s nadsázkou řečeno právě k tomu, aby si vnoučata užívali a hýčkali.
„Rodiče mají někdy spoustu výhrad k přístupu prarodičů k vnoučatům. Je však důležité si uvědomit, že i to, co se nám nelíbí, může být pro naše děti výhodou. Prarodiče mohou být velmi užiteční při rozvoji osobnosti našeho dítěte, i když mají jiný styl výchovy než rodiče. Pro zdravou osobnost dítěte je velmi důležité zažívat pestrost lidského chování a jednání. V dospělosti bude mnohem lépe lidem rozumět a vyzná se ve vztazích,“ říká psychoterapeutka Akademie rodičovství Kateřina Novotná. Navíc rodiče podle Novotné zůstávají pro děti tím nejdůležitějším vzorem. Proto jsou obavy z rozmazlení nebo z přísnějšího jednání zbytečné.
I přesto by ale neměli prarodiče přebírat zodpovědnost ve vážných věcech a rozhodnutích a neměli by jít proti zásadám výchovy, které stanovili rodiče, nebo je vědomě porušovat. Spíš by měli dítě podpořit v hledání životní cesty a být jakýmsi komunikačním mezistupněm mezi dítětem a rodiči.
Rozdíly ve výchově před padesáti lety a dnes
- Více stráveného času s dětmi
I přesto, že si dnes řada rodičů stěžuje na nedostatek volného času, jsou se svými dětmi častěji, než tomu bylo zhruba před padesáti lety. Může to být poměrně překvapivé, ale nejvíce času s potomky tráví podle americké studie ti nejvzdělanější lidé s velmi dobrými příjmy. Zajímavostí je rovněž fakt, že se dnešní muži o děti starají delší dobu než ženy v roce 1965.
Na předešlý bod navazuje rozdílný průběh dětství dnes a v minulosti. Nyní si děti ve volném čase hlavně hrají a sem tam si splní nějaké domácí povinnosti. Kdysi byly děti brány spíše jako pomocná síla. Od toho se také odvíjí čas strávený s rodiči. I nyní jsou však v tomto ohledu rozdíly mezi dětmi, které žijí na vesnici a těmi z měst.
Naše babičky nešly pro ránu daleko. Proto někdy mohou mít při výchově svých vnoučat tendenci k občasným fyzickým trestům. Moderní výchova je však opatrnější. Děti se už nebijí kvůli špatným výsledkům ve škole, ani kvůli odmlouvání. Přes zadek dnes děti dostanou opravdu v ojedinělých případech. O tom, který přístup je správnější volbou, se neustále přou odborníci.
„Přestaň! Jinak dostaneš na zadek…“ Tohle slýchávaly děti před padesáti lety častěji než nyní. Prostor na nějakou diskuzi, proč dotyčnou věc nemá potomek dělat, scházel. Rodiče byli rázní a nepřipouštěli žádné vyjednávání. Momentálně vídáme spíše situace, kdy maminka s rozdováděným dítětem diskutuje a trpělivě mu vysvětluje, co může způsobit a proč to může být okolí nepříjemné.
Rozedřená kolena, modřiny a špinavé ruce od hlíny. Děti kdysi běhaly po venku a uléhaly do postele značně unavené. Maminky se o svá dítka nestaraly tak, jako je tomu dnes. Dovolily jim toho více a děti se tak mohly více socializovat a zažít různá dobrodružství. V posledních letech dobrodružství spíše zažívají na herních konzolích a počítačích. Na internetu dnešní děti dokonce stráví téměř třetinu dne.
