Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Rodina

Mají se děti trestat?

Zlaté pedagogické pravidlo říká: Zařiďme věci tak, aby děti dělaly správně to, co mají dělat a my je zato mohli pochválit. Nedopusťme, aby to dělaly špatně a my je za to měli trestat! Co však dělat, když už je použití trestu nezbytné?
Vydáno: 16.02.2015, Anna Kopečková
Trest by nikdy neměl být pro dítě příliš tvrdý

Jak má vypadat správný trest

Rodiče by měli své děti vždy trestat jen tak, aby nebyla porušena jejich důstojnost. Dítě by se nikdy nemělo cítit trestem ponížené, ale mělo by jej vnímat jako oprávněný.

Pokud si dítě navzdory našemu zákazu hraje s míčem uvnitř a rozbije okno, je přiměřený trest na místě. Dítě chápe, že provedlo něco, co by se nikdy nestalo, kdyby se řídilo našimi pokyny. Chápe, proč je trestané a je velká šance, že v budoucnu se už podobného jednání nedopustí.

Nyní se dostáváme k další důležité charakteristice trestu. Trest má mít výchovnou hodnotu, má dítě odradit od opakování konkrétního činu, ne mu způsobit psychickou, nebo dokonce fyzickou újmu. Trest nesmí být využíván pravidelně, ale naopak velmi výjimečně, neboť jinak ztrácí na významu a na účinnosti. Udělován musí být vždy s rozmyslem a nesmí být příliš tvrdý. Pak by totiž mohl místo k nápravě dítěte vést k jeho stupňující se agresi.

 

Tělesné tresty

Všichni pravděpodobně víme, že tělesné tresty ve školách jsou zakázané a ta tam je doba učitele Igora Hnízda z Obecné školy. Pravděpodobně ale každý z nás někdy na ulici či v obchodě viděl rodiče, jak svému dítěti plácne jednu přes zadek. Je takovéto jednání v pořádku?

Trestat malé děti, které nechápou, proč jsou trestány, je neospravedlnitelné. Plácnutí přes zadek nebo přes ruku většího dítěte spojené s vysvětlením, že toto nelze dělat, však nelze považovat za nedůstojné tělesné násilí. Zde se jedná spíše o formu rychlého negativního posílení. Takové plácnutí neublíží, nebolí a nemá vliv na pokles sebevědomí dítěte.

Problém nastává ve chvíli, kdy se objeví tělesné tresty nepřiměřené, po nichž dětem zůstávají podlitiny, v horším případě i těžší zranění. Takové tresty vyvolávají u dětí nejen fyzické, ale i psychické trauma a mají výrazný dopad na jejich psychiku. Děti během trestání zažívají pocity úzkosti, strachu a ponížení, což má samozřejmě mimo jiné dopad na jejich sebevědomí.

Je prokázáno, že děti, které byly v dětství tvrdě a často trestány, bývají v dospělosti více agresivní, než děti ostatní. Je tomu tak z toho důvodu, že tyto děti vlastně napodobují to, co znají a co samy zažily. Jak se také říká – agrese plodí agresi.

 

Jen trest není řešení

Měli bychom si uvědomit, že samotný trest nemusí nutně vést k nápravě. Tím, že dítěti na týden zakážeme televizi, nezajistíme, že už se příště nebude ve škole prát. Kromě uložení trestu bychom se tedy vždy měli snažit zjistit, co dítě k jeho neadekvátnímu jednání vedlo, ujistit se, že dítě chápe, co udělalo špatně atd.

Pokud se navíc dítě v budoucnu v podobné situaci, za jejíž nezvládnutí ho nyní trestáme, zachová správně, měli bychom ho minimálně pochválit. Bude-li tedy v budoucnu nějaký spolužák dítě provokovat a ono se navzdory výzvám nezačne prát, neboť už ví, že to není správné, je třeba to ocenit.

 

Zásadní role odpuštění v otázce trestu

Pokud má dítě snahu odčinit svou vinu a je ochotné domluvit se na kompromisu, můžeme trest zmírnit. V případech, kdy se dítě opravdu velmi snaží a projevuje velkou lítost, je možné trest i zcela odpustit.

Na co bychom však zcela jistě neměli zapomínat, je naše odpuštění dítěti. Trest totiž nemá jen napravit škodu, pokud se nějaká stala, a zabránit tomu, aby se nesprávné chování neopakovalo, ale má i zbavit viníka pocitu viny. Pokud dítě trestáme, musíme mu dát zároveň najevo i to, že mu odpouštíme.

Doporučuji vám, abyste aplikovali moji metodu Domácí ústavy. V ní si tresty děti stanovují sami.

 

Aleš Kalina

Aleš Kalina Foto:

Aleš Kalina považuje za své poslání říkat lidem, jak to udělat, aby se už konečně cítili dobře. Má 25 let zkušeností v oblasti koučinku. Je hlavním koučem a školitelem společnosti MindSoft s.r.o. a autorem metody Emočních rovnic, která nám pomáhá pochopit, proč se v daných situacích cítíme právě tak, jak se cítíme, a poněvadž se nejčastěji rozhodujeme na základě svých emocí, pomáhá nám pochopit i důvody rozhodování. Vydal dvě knihy – Emoční rovnice a Partnerský manuál – a několik motivačních CD.

Než se začal naplno věnovat koučinku, byl členem top managementu mezinárodních korporací (Microsoft, Telenor ČR, EDS, Sodexho Pass ČR). V roce 2007 byl zapsán do knihy Who is Who. Více informací na jdete na www.aleskalina.cz.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama