Škola začala a děti pořád sedí. Jak je znovu rozhýbat?
Proč dnešní děti většinu času tráví sezením nejen ve škole, ale i doma, když mají přirozenou a velice silnou potřebu hýbat se? To my, dospělí, jsme ti líní. Ti, co zapomněli, že se hýbat chceme, a že to potřebujeme.
Dřív, a není to zase tak dávno, děti jedly kynuté buchty, krupicovou kaši, chleba se sádlem, škvarky, smažené vdolky, opékaly buřty na ohni a opravdu jim rodiče nemohli dopřávat ovoce a zeleninu celoročně tak, jak to známe dnes. A tyto děti nebyly obézní tak, jako jsou obézní děti dnes. Ty děti se totiž hodně hýbaly. Po škole hodily tašku do kouta a běžely ven, lezly po stromech, skákaly přes potok, hrály fotbal, hrály si s míčem, přeskakovaly gumu, lítaly, šplhaly, honily se, závodily.
Dnes děti přijdou ze školy, kde celý den sedí. Nebo přijedou autem či autobusem, kde si sednou. Sednou si za počítač, sednou si k učení a pak plynule pokračují v sezení na sedačce před televizí. Možná, že některé z nich rodiče odvezou na trénink toho či onoho, děti se hodinku hýbou a poté jsou opět odvezeny domů. Děti ale mají přirozenou a velice silnou potřebu hýbat se. To my, dospělí, jsme ti líní. Ti, co zapomněli, že se hýbat chceme, a že to potřebujeme.
Líný rodič, líné dítě
Prázdniny jsou doba, kdy se děti mají šanci vyřádit. Nejsou nuceny sedět za stolem a psát úkoly a to, zda sedí u počítače či u televize, je zcela v kompetenci rodičů. Zároveň platí, že pokud nebudou aktivní rodiče, nelze čekat, že budou aktivní děti. Ty se totiž učí hlavně nápodobou a dělají to, co vidí u svých vzorů.
Přes školní rok je pohybová aktivita ještě důležitější – vývoj mozku úzce souvisí s vývojem těla a pohybu, takže zanedbání jedné či druhé oblasti se zákonitě projeví. Sport navíc funguje jako psychohygiena, což znamená, že dokáže dítě uvolnit od stresu a napětí, ale také jako socializační prvek – děti se učí spolupracovat, soupeřit, vyhrávat, prohrávat, být disciplinované i překonávat samy sebe.
Hýbejte se přirozeně
Pokud přemýšlíte o tom, jaký sport dítěti vybrat, myslete také neustále na to, že přirozená pohybová aktivita je úplným základem – to znamená nechte děti lítat na hřišti, jezdit na kole, hodně choďte, neseďte doma jako pecky.
Naučte prcky disciplíně
Pokud jsou děti malé (3–4 roky), vyberte sport vy a nechte dítě zvyknout si na to, že se někam chodí, něco se tam dělá, a že je třeba poslouchat také někoho jiného, než je rodič, prarodič či učitelka v mateřské škole. Při výběru vycházejte z povahy vašeho malého sportovce – akční kluky neposílejte na tanečky a typické holčičky nenuťte hrát fotbal. Pokud v průběhu roku zjistíte, že koníček dítě nebaví, snažte se o to, aby absolvovalo aspoň pololetí (učí se tím, že je třeba překonávat překážky a plnit povinnosti, a že v životě občas musíme dělat i něco, co nás úplně tak nebaví) a poté vymyslete jinou aktivitu.
Nepřetěžujte (před)školáky
Předškolní děti zatěžujte tréninkem jen 1–2x do týdne, přičemž dvě tréninkové jednotky jsou možná až moc. Pokud máte pocit, že dva tréninky vašeho uličníka vybijí a nebude pak doma zlobit, asi budete překvapení opakem – emoční, sociální i fyzická zátěž může být pro děti velice dráždivá a stresující a může se projevit zvýšeným neklidem a „zlobením“.
Školní děti 2 tréninky týdně jistě zvládnou, ale nesmí zapomínat ani na pohyb mimo ně. Od cca 6 do 14 let nebývá se sportováním dětí výraznější problém. Pozor si pak dejte na pubertu, to je věk, kdy dospívající rádi se sportováním přestanou – holky začnou v důsledku toho nabírat a bojovat se sebevědomím, kluci ztratí kamarády a disciplínu.
Zdroj: Fithall.cz