Divoká Eliška Balzerová: Na svatebním oznámení jsme měli i oblíbenou polohu
7 pádů Honzy Dědka (13) - Eliška Balzerová o marihuaně
Charakterní herečka Eliška Balzerová je známá tím, že jako Elsa bývala divoká. Sama nedávno prozradila, že na svatebním oznámení měla nejen výšku, ale i oblíbenou sexuální polohu. A promluvila i tom, jak s Janou Švandovou za komunismu pěstovaly marihuanu.
Jejími parťáky v mládí na brněnské JAMU byli Jana Švandová, Bolek Polívka nebo Jiří Bartoška. Balzerová momentálně úspěšně ztvárňuje role žen v nejlepším věku, které si umí užívat života. Ve skutečnosti je herečka možná ještě odvážnější. V nedávném rozhovoru pro Prima Ženy odhalila, že když si v roce 1974 brala Jana Balzera, měla na svatebním oznámení svou výšku. To však nebylo to jediné, co svatebním hostům prozradila.
„Měli jsme svatební oznámení udělané jako dotazník. Tehdy se všude vyplňovaly dotazníky. Kamkoli jste přišli, všude jste vyplňovali dotazník. Napsali jsme tam, jak se jmenujeme, co umíme, své dovednosti, dobré i špatné vlastnosti, jak jsme velcí, tlustí, co máme nejradši. Složili jsme to jako knížku – a to bylo naše svatební oznámení. Napsali jsme tam také jednu věc, kterou moje maminka nepochopila. Do zvláštních dovedností jsme napsali číslo šest devět. A když se maminka ptala, co to je, řekli jsme: To je datum našeho…“ pro smích už Balzerová větu v pořadu 7 pádů Honzy Dědka nedokončila.
Jana Švandová jako iniciátorka experimentů
Jednou z nejvyhledávanějších informací na internetu o Elišce Balzerové je její skutečná výška. Balzerová webu Prima Ženy prozradila, že měří 174 centimetrů a na herecké škole to byla nesnáz. „Měla jsem s tím problém, protože všichni kolegové ve třídě a poté na JAMU byli malí. Kromě jediného. A tím byl samozřejmě Bolek Polívka. Takže s ním jsme zásadně tančili, a hráli jsme spolu dokonce i absolventské představení,“ zavzpomínala herečka. S Bolkem Polívkou se nedávno potkali po padesáti letech ve filmu, ale její velkou parťačkou se v mládí stala především Jana Švandová.
„Dali ji na koleji ke mně na pokoj na převýchovu. Byla divoká a já jsem byla holka z vesnice. Tehdy nebyly ledničky, notabene na koleji, tak jsem měla za oknem sádlo, škvarky… Byla jsem hodná holka, ráda jsem se učila, nadšená studentka. Švanďa pořád někde běhala. Tak řekli, že bude bydlet s Havránkovou (Balzerová za svobodna, pozn. red.). Řekla jsem jí: „Hele, tady se nebude kouřit.‘ Švanďa říkala, že to bude hrozné, ale pak – jak měla ráda škvarky se sádlíčkem! Ona mě ale taky mnohému naučila. Třeba kouřit. A u toho svítil Bolek (Polívka). Řekl: „Každý umělec musí kouřit, dcérko.“ Ale já jsem toho potom nechala,“ zavzpomínala.
Marihuana a afrodiziakový guláš z býčích varlat
V 60. a 70. letech však nezůstalo jen u cigaret. České holky díky Janě Švandové dokonce okusily i marihuanu. „Když jsme nastupovaly na angažmá do Českých Budějovic, Jana studovala francouzštinu, a když se vrátila ze stáže z Paříže, přivezla semínka marihuany. Chtěla to vypěstovat a ochutnat, že prý všude v Paříži to jede. Tak jsme si to zasadily do kořenáčků za okno. Když se kolegové ptali, co to pěstujeme, říkaly jsme, že jsou to takové begonie. Nádherně nám to rostlo. Ostříhaly jsme to, usušily, všechno tajně. Nadrolily jsme si to, koupily si papírky, smotaly, sedly jsme si, nechaly to projít hlavou. A nic. Bylo nám děsně blbě, ale žádný efekt. Asi špatné sazenice,“ směje se ještě dnes při vzpomínce na svoji zkušenost s lehkou drogou. Vyzkoušely i afrodiziakum, když svým chlapcům vařily guláš z býčích varlat. „Chutná jako telecí,“ vzpomíná se smíchem herečka.