Jiřině Jelenské ze Slunce, seno se osudnou stala obezita. Konec života protrpěla
Životní rolí herečky Jiřiny Jelenské byla postava manželky předsedy JZD Rádla v komediích režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno... Jaké bylo její soukromí? Nezapomenutelná a nepřehlédnutelná umělkyně by 21. prosince oslavila osmdesát let.
Bylo jí všude plno a to doslova. Byla velmi upřímná, co na srdci, to na jazyku. Měla dobré srdce a pro druhé by se rozdala. U kolegů se těšila velké oblibě. „Nikdy nezkazila žádnou legraci, pořád byla veselá, na nic si nestěžovala, nikoho nepomlouvala. Jiřinka byla vážně sluníčko. Vždycky jsem se na ni těšil a velmi rád s ní natáčel. Byla prostě bezvadná, jedním slovem miláček,“ prozradil pro web Prima Ženy režisér Zdeněk Troška, který ji obsadil nejen do trilogie Slunce, seno... ale i do jednoho ze svých prvních filmů Bota jménem Melichar.
Měla cirkusácké předky
Narodila se jako Jiřina Růžena Vašků v Horním Jelení. Mezi její předky z cirkusácké rodiny měl údajně patřit i slavný Vašků z románu Cirkus Humberto, který Eduard Bass napsal podle skutečných osudů. Jako herečka se proslavila pod příjmením Jelenská, což byl pseudonym, který jí vymyslel spolužák Rudolf Křesťan, a to podle jména obce, v níž se narodila, tedy Horní Jelení. Mezi její největší záliby patřila četba detektivek. U filmu měla sice malé role, ale vytvořila jich asi sto čtyřicet. Měla až neuvěřitelnou paměť. Nedělalo jí problém přečíst si text a okamžitě jít točit.
Režisér Zdeněk Troška letos oznámil konec své filmové kariéry:
Kvůli nemoci jí dvakrát řezali nohu
V posledních dvou letech života ji trápily velké zdravotní potíže, které byly způsobeny především její obezitou. Podle informací deníku Blesk měla těžkou cukrovku, kvůli které jí museli amputovat nohu, z níž jí později museli uříznout další část. Od té chvíle se stáhla do ústraní, neboť nechtěla, aby ji takto někdo viděl. Zemřela 27. března 2007 v pouhých čtyřiašedesáti letech.
Milionová ženská, ale doma byla kápo
První manželství skončilo rozvodem, životní lásku našla až na podruhé, kdy se zamilovala do herce Východočeského divadla Václava Duška. „To jsme jednou seděli v Šumperku v divadelním klubu a popíjeli. Najednou se rozrazily dveře a přihnala se jakási osoba v bílé blůzce s červenými puntíky, houpla na stůl, tančila a zpívala. A to byla Jiřina. Byla prostě živel! Měl to jen jeden háček, byla vdaná. Ale manželství nefungovalo a já se nenechal odradit, i když mi Jiřinu tatínek rozmlouval. No a dopadlo to tak, že jsme spolu byli čtyřicet let,“ zavzpomínal Dušek v rozhovoru pro Východočeské divadlo. Rozdělila je až její smrt.
S manželkou hrál nejen ve zmíněném Šumperku, ale také v Hradci Králové nebo v Pardubicích. „Manželství herce a herečky má své výhody i nevýhody. Když je člověk s někým čtyřicet let čtyřiadvacet hodin denně, nastávají i kritické okamžiky. Ale zase pro tu hereckou práci jako takovou je to dobré. Jiřina měla větší zkušenosti a vlastně mě učila herecké základy. Dávala mi praktické rady přímo na place i doma,“ popsal Václav Dušek.