Komička Lucie Macháčková vystoupila i v sauně. Naháčův potlesk vestoje vidí dodnes

Vyšly vám tři knihy – jedna z nich je o historkách s jistou randící aplikací, druhá o tom, jak jste se nevdala. Chodí na vaše vystoupení díky tomu více žen?

Je fakt, že na moje show chodí více ženské publikum než mužské, ale mně to vlastně přijde skvělé! Moje nová sólo show se jmenuje „Na holku dobrý“, takže tím už předznamenávám, že tam mluvím i o nějakých holčičích tématech. Například o tom, jaké to je být ženou a komičkou, jaké to je být ženou obecně v tomto světě. Ty věci samozřejmě říkám ze svého pohledu holky. Já jsem holka, která ráda podporuje jiné holky, a myslím si, že v pekle je speciální místo pro holky, co nepodporují jiné holky (směje se). Takže i kdybych měla plný sál žen, tak mi to přijde úplně super, protože to tam prostě rozjedeme! A je to velká dámská jízda!

Když jsme u toho, jakou největší jízdu jste během svého vystoupení zažila?

Ze svých stand-upů mám spoustu bizarních historek. Třeba když jsem úplně začínala, bylo to jedno z mých prvních vystoupení a bylo to v nějaké šílené hospodě. Začala jsem tam říkat svoje vtipy, které jsem si doma tak vypilovala, a nějaký týpek na mě zařval: „Drž hubu, ukaž kozy!“ Tak já na to úplně zírala, co je to za svět, do čeho jsem se to tady pustila (směje se). No a taky jsem jednou vystupovala v sauně, uprostřed sauny.

Nahá?

V prostěradle (směje se).

A posluchači byli nazí, nebo v prostěradle?

Ten zbytek byl taky v prostěradle, ale jednomu pánovi spadl ručník a zjistila jsem, že mám standing ovation (potlesk vestoje, pozn. red.) a ani nevím jak (směje se).

Takže ta univerzální rada proti trémě, kdy se říká, představte si ty lidi nahé, nefunguje?

No tak tady jsem si toho právě ani moc představovat nemusela (směje se).

Jste maminkou malé dcery, jak se těšíte, až se s ní budete na svoje stand-upy dívat?

Ježíš, to ne, doufám, že do té doby shoří archivy a nedochová se to (směje se). To je dobrá otázka, vlastně mě to nikdy nenapadlo, že ona se na to třeba někdy bude koukat. Doufám, že ji kvůli tomu nikdo nebude šikanovat (směje se). Já pevně doufám, že bude hrdá na to, jakou má cool mámu, a nebude jí to připadat trapné. Ale vzhledem k tomu, že je to dcera, tak je asi docela logické, že jí to asi bude připadat trapné. Kdyby moje máma dělala stand-up, tak se asi odstěhuju do jiného státu (směje se).

Jak jste se vlastně dostala ke stand-upu?

Studovala jsem scenáristiku a stand-up jsem nikdy nechtěla ani neplánovala dělat. Vždycky jsem se chtěla věnovat hlavně psaní a chtěla jsem být spíše člověk, co připravuje slova, která potom říká někdo jiný. Třeba ve filmu nebo seriálu, který bych napsala. Pak jsem ale několik měsíců studovala ve Velké Británii, kde je stand-up součástí kultury i subkultury mnohem více než tady. Tady je to pořád víceméně trochu okrajová záležitost. Rozhodně to tady není jako právě v Anglii, kde opravdu stand-up je na BBC One v hlavním vysílacím čase a stand-up komici jsou velké hvězdy, které tam vyprodávají arény.

Kdyby moje máma dělala stand-up, tak se asi odstěhuju do jiného státu...

Mně se při pobytu tam ten žánr moc líbil a strašně mě to chytlo. Začala jsem chodit do různých klubů, koukala jsem na to v televizi a vyhledávala různé komiky. Potom, když jsem se vrátila do Čech a přestěhovala se do Prahy, jsem zjistila, že tady začíná nová stand-up skupina jménem Undeground Comedy, která dělala pravidelné večery, a já jsem na ně začala chodit. Pořád bez ambicí, že bych se tomu věnovala. Spíš fakt jako divák, protože se mi to líbilo. No a jednou jsem to zkusila, víceméně z hecu, tak jednorázově, a jsme tady (směje se).

Čtěte také: Lukáš Pavlásek shodil deset kilo. Jak se mu to podařilo?

Říkáte z hecu, jednorázově. Kolik odvahy vás tenkrát stálo na to pódium vylézt?

Strašně moc. Já jsem to opravdu brala poctivě, jsem taková trošku šprtka. Takže jsem si to hodně připravovala, měla jsem to napsané. Pořád jsem to někomu říkala, aby mi řekli, jestli je to vtipné nebo ne. Měla jsem k tomu rozhodně velký respekt a myslím, že docela oprávněně. Ono to vypadá strašně jednoduše. Ale potom, když tam reálně vylezete, vezmete si mikrofon a najednou do vás začnou prát světla a cítíte oči všech těch lidí, kteří na vás koukají, tak je to docela stresová záležitost. Myslím, že člověk ani nemusí být nějaký strašně velký trémista na to, aby ho to v podstatě trošku dokázalo i zparalyzovat. Vlastně jsem docela bojovala s nervy hlavně v tom smyslu, že jsem cítila, že kvůli nervozitě mám tendenci hodně tlačit na pilu. Teď už se vůbec nemůžu dívat na videozáznamy svých prvních vystoupení, protože mi to přijde strašně cringe (směje se). Ta sebejistota na pódiu se získává až se zkušenostmi.

Jak dlouho jste si svůj první stand-up chystala? Předpokládám, že po letech zkušeností už je to nyní rychlejší?

Je strašně různorodé, jak dlouho trvá udělat stand-up. Psát jednotlivé vtipy, které jsou takovými těmi uzavřenými hříčkami, v tom jsem docela rychlá, to je spíš takové řemeslo. Ale abych vytvořila souvislý set, tak to musí chvilku zrát. Přijde ke mně nějaké téma a já si ho pak tak jako osahávám. Některá témata jsou náročnější a z nich jsem sety dělala třeba až půl roku. Čímž myslím, že průběžně se k tomu vracíte, přepisujete, pilujete, hrajete si se strukturou. Většinou mi ale napsat první verzi setu trvá tak dva večery, pak to performuji, získám zpětnou vazbu a předělávám. Je to takový proces.

Když jsme u zrání, cítíte, že za tu dobu, co vystupujete, zraje i publikum? Smějí se jiným věcem, chodí jich teď více?

Myslím, že jich chodí určitě víc. Třeba pořad Comedy Club, kterému teď budou startovat nové díly, natáčíme pro Paramount Network od roku 2016. To znamená, že už to do těch diváků pár let kontinuálně hustíme (směje se), a tak si myslím, že už jsou na to lidé více zvyklí. Jsou zvyklí na stand-up koukat, jsou zvyklí na něj chodit a většina lidí už ví, co to je. Myslím si, že se vkus rozvíjí a kultivuje tím, že člověk má větší přístup k diverzitě. Čím více komiků znáš a čím větší přehled o tom máš, tím více si vymezuješ, co se ti líbí a co ne. Je nás komiků více než před těmi deseti lety, kdy jsem zhruba začínala. Mám pocit, že díky tomu, že je každý komik jiný a každý z nás přináší publiku jiná témata, má tím pádem i publikum tu možnost si říct, hele, tohle mě baví nebo tohle není můj šálek čaje. Vybrat si pro sebe to pravé.

Cítíte ty rozdíly, i když cestujete po republice? Platí na Moravě jiné vtipy než v Praze?

Vždy jsem říkala, že jo, ale poslední dobou si začínám myslet, že tam až zas takové rozdíly nejsou.  Že by se v Praze lidé smáli diametrálně jiným vtipům než lidé v nějaké malé vesnici, to si nemyslím. Své sety si rozhodně nemusím nějak šíleně upravovat nebo do nich nějak zasahovat. Je to možná tím, že já ráda mluvím na docela univerzální témata, jako je láska, vztahy, muži, moje bláznivá moravská rodina, práce a nějaké další vtipné věci. V nové řadě Comedy Clubu mám třeba stand-up o různých bizárech na internetu, se kterými se člověk potkává – to myslím není nic geograficky zacíleného, že by to někdo pochopil a někdo ne.

Stand-upy a mateřství kloubí také komička Adéla Elbel. Poslechněte si ji: