Květa Fialová nesnášela muže. Od manžela se odstěhovala do márnice. Smrti se nebála
Tvrdila o sobě, že rozmlouvá s mrtvými, všude viděla andělíčky. Každou nemoc srdečně vítala, stáří považovala za nejkrásnější životní období a na smrt se těšila v podstatě stejně jako na svá divadelní představení. Od narození nezapomenutelné české herečky, vyznavačky buddhismu Květy Fialové právě uplynulo 93 let. Na konci září to pak bude pět let, co nás navždy opustila.
Zásadní zlom v životě Květy Fialové nastal v době, kdy jí bylo pouhých šestnáct let. Na konci války ji znásilnili dva vojáci sovětské armády. „Byli to mladí kluci, možná jen o chvilku starší, než jsem tenkrát byla já. Stalo se to u nás doma a bylo tu hnusný. Ten jeden vytáhl revolver a přiložil mi ho ke spánku. Mohl kdykoliv zmáčknout. Jen si vybavuju, že mu z kapsy, když si stahoval kalhoty, vypadla malá keramická kachnička, kterou nám předtím ukradl v kuchyni a já jsem ji vzala a ze všech sil tiskla v ruce,“ zavzpomínala herečka na nejhorší chvíle ve svém životě v knize Poslední deník.
Násilníci byli popraveni před jejíma očima
Oba zvrhlíky za to stihl nemilosrdný trest. Zastřelili je před plukem a Květa se na jejich popravu dívala. Následky si s sebou nesla už celý svůj život. Sex se jí zprotivil a od mužů si držela značný odstup. „To byl osudový moment, kdy se to ve mně všechno zlomilo. Od té doby otevřeně říkám, že nenávidím sex. Vždyť to je taková otrava! K mužům jsem měla odpor. Až na homosexuály, to jsou něžní a hodní lidé,“ svěřila se nám během života herečka.
V manželství měla volnost
Poprvé se vdávala krátce po dovršení jednadvaceti letech za dramaturga Jiřího Josku. Manželství ale nemělo dlouhého trvání. „Chyběla domluva, neklapalo to. Tak už to v životě prostě bývá. Než být s chlapem, kterého nechcete, tak jsem se raději od něj z Českých Budějovic odstěhovala do Kolína do márnice. Bylo tam místo a nic mě to nestálo,“ sdělila redaktorovi Prima Žen kdysi k tomu Květa.
Až v druhém manželství s režisérem Pavlem Hášou, s kterým měli dceru Zuzanu, byla šťastná. „U nás to bylo o toleranci. Měli jsme ve vztahu volnost a svobodu. Já třeba ráda cestovala, měla jsem kamarády a jezdila jsem za nimi. A nikdy to nebyl problém, prostě jsme to tak měli a vyhovovalo nám to,“ prozrazovala svůj recept na spokojené partnerské soužití.
Konvalinkové rozmlouvala Kaisera. Na její slova došlo
Mezi její nejlepší kamarádky patřily například herečky Dana Batulková nebo Naďa Konvalinková. Té dokonce rozmlouvala, aby si za manžela vzala Oldřicha Kaisera. „Vždycky jsem dokázala lidi odhadnout. Když mi přivedla poprvé představit Kaisera, se kterým začala chodit, hned jsem tušila, že to s ním nebude mít v životě lehké a varovala jsem ji, ať ho raději pustí k vodě. Bohužel si nedala říct,“ líčila Květa. Na její slova skutečně došlo. Herec se neukázal jako zrovna vzorný manžel a Naďa se s ním nakonec rozvedla.
Jak probíhalo loučení s Květou Fialovou?
Smrt vnímala jako nový začátek
Přestože ji na sklonku života sužovaly velké zdravotní problémy, stáří považovala za nejkrásnější životní období a na smrt se těšila. Když jí bylo 86 let, prodělala srdeční infarkt a následně onemocněla Alzheimerovou chorobou. Zemřela o dva roky později ve věku 88 let. „Smrti se opravdu nebojím. Je to nový začátek. Uvidím se zase se svými miláčky. S Hášou (manželem, který zemřel v roce 2009, pozn. red.), Karolínou Slunéčkovou (herečkou, která zemřela v roce 1983, pozn. red.) a dalšími. Duše je věčná. Víte, jsem v kontaktu s druhým světem. Chvíli jsem tam, chvíli tady. Věřím v reinkarnaci. Měla jsem možnost stýkat se s bytostí, která byla odtamtud a chodila za mnou. Když člověk zemře, chvíli je tam na druhé straně, tam jsme doma, odtud jsme vzešli. Po čase se pak zase vrátíme sem,“ tvrdila Květa Fialová.