Manuál na šťastný život 26. díl: Jak si přestat vybírat stále stejný typ partnerů

Budeme se věnovat vztahům, sebelásce, práci i zdraví. Manuál vám nabídne i množství rad, jak pracovat s těžkými životními situacemi, jako je například rozchod, nevěra, strach, úzkosti nebo ztráta někoho blízkého. Pozitivní myšlení je tím, co pomáhá zvládat životní situace. V každém díle vás čeká něco málo teorie, ale především praktické postupy, techniky a cvičení. Některé rady vám mohou posloužit jako rychlá intervence při případných problémech. Po přečtení a ukončení návodu se můžete k určitým krokům vždy vrátit. Ničeho se neobávejte a pusťte se směle do své cesty za štěstím!

Proč si vybíráme stále stejný typ partnerů?

Proč si stále vybíráme do své blízkosti stejné lidi? Proč si vybíráme stejné partnery? Toužíme mít krásný vztah, ale po nějakém čase se opět ocitáme ve vztahu s někým, kdo nám nápadně připomíná někoho z minulých partnerů. Setkáváme se stále s nespolehlivostí a nezodpovědností? Přísahali jsme si, že už to nikdy nechceme zažít, a zažíváme to znovu. Přemýšleli jste někdy o tom, proč a podle čeho si vybíráme tyto partnery?

Každý z nás se v životě setkal s tím, že některý z jeho partnerů se podobal tomu předešlému. A to nejen fyzicky, ale především charakterově. Na začátku vztahu jsme přesvědčeni, že hledáme partnera s těmi nejkladnějšími vlastnostmi a následně ho potkáme. Na konci vztahu však zjišťujeme, že jsme čas trávili s člověkem se zcela odlišnými vlastnostmi, než jsme si původně mysleli. Znovu vstupujeme do vztahu s člověkem, který má stejné nebo podobné vlastnosti jako ten, se kterým jsme měli vztah v minulosti. Většinou se jedná o vztahy, které byly nešťastné nebo nenaplněné. Jeden z bývalých partnerů může trpět závislostí na alkoholu, ale ten další může být už abstinent, protože se vědomě mužům pijícím alkohol po předešlé zkušenosti vyhýbáme. Přesto náš nový partner má jiný typ závislosti, například na práci nebo na své matce. Jsme stále ve stejném začarovaném kruhu partnerů, kteří mají něco společného.

Každý den něco prožíváme, a tím si tvoříme uvědomění o sobě, ostatních lidech a životě jako takovém. Tímto způsobem programujeme svoji mysl a tento program formuje naše myšlení a chování. Životní prožitky nás nutí přijmout určitá přesvědčení o sobě a druhých. Kombinace všech přesvědčení je emocionální naprogramování, které nás mimo jiné ovlivňuje i ve výběru partnera nebo přátel. To, co prožíváme v dětství, se nám naprogramuje do našeho mozku a na základě těchto zkušeností (programů) pak jednáme a přitahujeme dané partnery.

Důvody, proč si vybíráme podobné typy partnerů

• Po nevydařené lásce a opuštění partnerem, kdy nejsme ze vztahu zcela „vyléčeni“. Hledáme podvědomě stejného partnera, abychom toho, který odešel uprostřed naší lásky, nahradili.
• Partner se podobá jednomu z našich rodičů nebo má vlastnosti a rysy obou rodičů (případně nám blízké osoby z dětství).
• Kopírujeme stejný vzorec chování, jako jsme zažili v dětství.
• Vede nás naše emocionální naprogramování – řada uvědomění, která jsme učinili sami o sobě, druhých a prostředí, případně světě, kde jsme vyrůstali.

Co s tím?

Jde o to, abychom si uvědomili důvod, který nás nutí k tomu, že vyhledáváme stále stejný typ partnera, a začali s tím pracovat.

V případě, že se jedná o nevyřešený vztah s někým, na koho nedokážeme zapomenout (může to být někdo ze současnosti nebo i z dětství), je nutné tento vztah dořešit a uzavřít ho v sobě.

Můžeme také hledat kopie našich rodičů a zamilovávat se tak vlastně do našich matek a otců. Pokud nám jeden z rodičů nedával dostatek lásky, přitahujeme neustále partnery, kteří nám nedávají dostatek pozornosti a nutí nás o jejich pozornost usilovat. V případě, že se na jednoho z rodičů zlobíte, můžete přitahovat partnera, který vám dává najevo city, ale vy o ně nestojíte (odplata). Případně se snažíte zachránit svého otce nebo matku, protože jste je vnímali v dětství jako nešťastné, tudíž přitahujete partnery stejné jako jeden z rodičů a snažíte se je zachránit (podvědomě zachraňujete svého nešťastného rodiče).

Cvičení:

Napište si seznam svých expartnerů a u každého z nich si napište, komu z vašich rodičů, případně prarodičů se podobá. To, co převládá, je váš vzorec, podle kterého si vybíráte partnera.

Tíhneme k tomu, co známe. Návrat k tomu, co známe, pro nás znamená základní instinkt, který našemu životu dává smysl. Nazýváme to syndrom „návratu domů“. Tento instinkt však pro nás může být i zničující. Tudíž vyhledáváme stejné typy partnerů, jako jsou naši rodiče, nebo stejné emocionální situace, které jsme prožili v dětství. Nebereme zde ohled na to, zda jsou pozitivní nebo negativní. Domov byl pro nás v dětství základem pro bezpečí a vytvořila se asociace domov = bezpečí nebo také domov = láska či domov = strach (v případě, že jeden z rodičů byl agresor). Pokud jsme doma vnímali strach, tak si můžeme hledat partnery, kteří vytvářejí dramatické a agresivní vztahy plné kritiky a strachu. Podvědomě si volíme to, co nám připadá známé. Je nutné odhalit své emocionální naprogramování a staré nefunkční vzorce nahradit novými.

Nenechávejte rozhodovat jen oči, ale i mozek

„To není můj typ.“ Kolikrát jste tuhle větu už řekly, poté co jste potkaly muže, který o vás projevil zájem, a vy jste si ho vůbec nevšimly? Prostě tam není fyzická přitažlivost. Znamená to, že potřebujeme a toužíme po někom, kdo nás bude okamžitě nesmírně fyzicky přitahovat. Vyzkoušejte to tentokrát jinak a dejte šanci muži, kde chemie není až tak výrazná. Samozřejmě to nemůže být muž, který vás odpuzuje. Mluvte i s muži, kteří zrovna nesplňují vaše představy o kráse. Nechte rozhodnout i váš mozek, nejen vaše oči.

Poznávejte muže. Čím víc mužů poznáte, tím víc vztahových dovedností si osvojíte. Čím rozmanitější ti pánové budou, tím větší šanci máte zjistit, jaký osobnostní typ vyhovuje právě vám. Tak se nebojte!

Existují různé vztahy a ne všechny jsou předurčeny k tomu, aby trvaly navždy. Dejte potenciálním partnerům šanci a neupínejte se na to, že budete spolu žít šťastně až do smrti. Nezkoumejte, zda s tím člověkem budete dlouhodobě nebo jen týden, prostě si s ním vyjděte. I tohle vás může obohatit, navíc první dojem ne vždy platí. I jedno nezávazné rande se může změnit v lásku na celý život.

Láska je risk

Lidé se drží stále stejného typu protějšků z mnoha důvodů, ale tím nejčastějším je, že se bojí jít za někým, do koho by se mohli doopravdy zamilovat. Vlastně věří, že láska bolí a nikdy nekončí šťastně, proto si podvědomě vybírají partnery, s nimiž tuhle teorii jen potvrzují. Milovat někoho je vždycky risk, ale to riziko stojí za to podstoupit. Pokud v sobě v tomto směru máte opravdu velký blok, vyhledejte terapeuta, který vás ho zbaví.

Najděte si jiné záliby a jděte do společnosti, kam byste nikdy nešli. Můžete potkat nové lidi s rozdílnými koníčky a možná zjistíte, že vám také vyhovují.

Co je dobré si uvědomit…..

Pokud vám na partnerovi začne po určité době něco vadit, je na čase posoudit, zda jsou tyto nedostatky zásadní anebo je možné najít kompromis. Pozorně partnera sledujte, jak si počíná v oblasti důležité pro budoucí společný život – pozorujte, jak hospodaří s penězi, jak přistupuje k rozdělení kompetencí, k vaření, k nakupování, jaké má názory na výchovu dětí. Jak zachází s volným časem a jak se chová v rodině, jak nás přijímá a respektuje a nesnaží se předělávat k obrazu svému. Partner se nezmění a jeho tlak se bude postupem času zvyšovat.

V zásadě si vybíráme dva druhy partnerů. Přitahují nás protiklady, anebo naopak člověk, který se nám nápadně podobá. Je nutné posoudit, zda jsou jeho povahové vlastnosti pro dlouhodobý vztah vhodné či nevhodné. Pokud nám na něm určité vlastnosti vadí, bude nám to za pár let vadit stonásobně.

Poslední možností upevnění vztahu je najít to, co partnery opravdu spojuje. Jaké mají společné zájmy a co se každému partnerovi líbilo na tom druhém a z jakého důvodu si ho váží.

Jeho rodiče vám napoví

Při výběru partnera nezapomeňte zjistit, v jakém prostředí vyrůstal, jaký vztah k sobě mají rodiče, jaké je v rodině rozdělení moci a jak se v rodině komunikuje v pozitivních i negativních záležitostech. Je nesporné, že rodina, v níž partner vyrůstal, ho velice ovlivní a většina lidí získá modely chování svých rodičů. Říká se, že kdo chce vidět, jaký jednou bude jeho partner, má si pozorně prohlédnout jeho rodiče a dle toho se nakonec rozhodnout.

Jediné řešení = kompromis

Ve vztahu je potřeba hledat styčné body a druhého respektovat. Problémy, které partnerské sžívání přináší, vyplývají především z odlišností mezi dvěma různými osobnostmi, jež mají o uspořádání domácnosti své představy, jichž se nechtějí vzdát. Jakmile se partneři dohodnou, kde budou bydlet, je nutno si uvědomit, že ten, který se stěhuje k druhému, přichází do již obsazeného území, kde věci mají své místo a řád. Důležité je určit si pravidla společného soužití tak, aby vyhovovala oběma. Říci zcela na rovinu, jak si společné soužití představují, upozornit na skutečnost, že třeba každý pochází z jiného prostředí a zastává jiný názor například na záležitosti kolem financí. Vysvětlit druhému, co vám vadí, a nakonec najít společně kompromis. Pokud nebude partner souhlasit například s finančním uspořádáním, je jediné řešení mít oddělené bankovní účty, rozdělit si platby a domluvit se na financování domácnosti. Kompromis by měl být hlavním tématem soužití. Pokud jeden z partnerů ustoupí, znamená to, že bude ustupovat celý život.

Šárka Vávrová