Monika (24): Randím se dvěma muži. Polyamorie mi dává zabrat, ale zatím funguje
Polyamorie se neobejde bez pravidel Zdroj: Panthermedia, Profimedia.cz, Isai Hernández
Zamilovala jsem se do druhého muže v době, kdy mi v tom prvním nic nechybělo. Nechtěla jsem lhát ani něco skrývat, a tak jsme se rozhodli zkusit polyamorii. Ze začátku to bylo lehké, vzrušující a překvapivě přirozené. Postupně ale přišly dohody, únava i reakce okolí, které otevřený vztah proměnily v každodenní balancování.
S Jakubem jsem se vídala necelé dva měsíce a většinu času jsme trávili spolu. Psával mi hned po probuzení, někdy ještě dřív, než jsem otevřela oči, a já mu odpovídala z postele, ještě celá rozespalá. Bral mě do podniků, kam bych sama nešla, a pokaždé mi objednal něco jiného, protože měl pocit, že bych měla ochutnat víc věcí než jen jedno oblíbené jídlo. Večer jsem u něj často zůstávala bez domlouvání a ráno odcházela podle toho, jak se mi chtělo.
Jenže potom jsem na narozeninách kamarádky potkala Filipa. Hned jsme si padli do oka a celý večer jsme si spolu povídali. Vyprávěla jsem mu věci, které normálně říkám až po třetí skleničce, a smáli jsme se tak, až mi jednou vyletělo víno z nosu. Když někdo pustil hlasitou hudbu, naklonil se ke mně blíž a šeptal mi věty do ucha. Nebylo v tom nic erotického, ale já měla stejně srdce až někde dole v žaludku. Ještě ten večer si řekl o moje číslo a dal mi letmou pusu, na kterou jsem si vzpomněla i cestou domů.
Dvě zprávy, dvě možnosti
Hned druhý den ráno mi přišly dvě zprávy. Jedna od Jakuba s přáním krásného dne a druhá od Filipa, jestli s ním půjdu večer na večeři. Seděla jsem na kraji postele, telefon položený na polštáři, a chvíli jsem se dívala na svého kocoura, jak si spokojeně vrní ze spaní. Jakubovi jsem odepsala hned. Filipovi až za pár minut.
S Jakubem jsme se viděli ten den normálně a těšila jsem se na něj. Přišla jsem k němu, zula si boty v předsíni a šla rovnou do kuchyně, kde měl otevřený notebook a nedopitou kávu z rána. Vyprávěla jsem mu o oslavě, o tom, kdo tam byl a jak to dopadlo. Zmínila jsem i Filipa, jen tak, mezi řečí. Jakub se na chvíli zarazil, potom přikývl a řekl, že je rád, že jsem se bavila. Večer jsme si udělali domácí pizzu, koukali na nový seriál a pili víno. Domů se mi už nechtělo, a tak jsem zůstala až do rána.
S Filipem jsem šla na kávu o dva dny později. Seděli jsme venku na sluníčku, protože uvnitř nebylo místo a já si chtěla užít první hezký den po nekonečně dlouhé zimě. Povídali jsme si o maličkostech. O tom, jak se mu nechce vstávat, že nemá rád zimu, o mém kocourovi, práci a letmo i o rodině. Když jsem mu řekla, že se s někým vídám, pokrčil rameny a zeptal se, jestli je to vážné. Nevěděla jsem, co odpovědět, tak jsem se napila a řekla, že je to fajn. Přikývl a změnil téma.
Tak to pokračovalo několik dnů. Některé večery jsem trávila u Jakuba, jiné s Filipem, občas jsem zůstala doma a psala si s oběma. Každý z nich mi psal jinak. Jakub posílal krátké, vtipné zprávy o tom, co se mu zrovna stalo, Filip zase delší, někdy rozepsané do několika odstavců. Začala jsem si zvykat na to, že nemusím nic vysvětlovat a že si můžu vybírat podle nálady.
Jdeme do toho
Jednoho večera jsem o tom zničehonic řekla Jakubovi. Seděli jsme u stolu, on loupal mandarinku a já si hrála s prstýnkem na ruce. Řekla jsem, že se vídám ještě s někým jiným a že bych byla ráda, kdybychom k sobě byli upřímní. Poslouchal mě, aniž by přestal loupat, a pak řekl, že to zvládne, pokud budu říkat, kde jsem. Přišlo mi to fér a vlastně se mi ulevilo.
Filipovi jsem to řekla o pár dní později. Leželi jsme vedle sebe v posteli, já byla jen v kalhotkách a přikrytá peřinou. Vychrlila jsem to na něj skoro jedním dechem, jako bych to chtěla mít rychle za sebou. Chvíli mlčel, pak se zvedl, šel si pro vodu a přinesl skleničku i mně. Řekl, že mu to nevadí, pokud mi to dává smysl. A mně to tehdy smysl dávalo.
Postupně jsem si zvykala na to, že mám dva kluky, dvě adresy, kde přespávám, a dva způsoby, jak trávit víkendy. V koupelně se mi hromadily kartáčky na zuby a v tašce jsem nosila náhradní tričko a kalhotky, protože jsem nikdy nevěděla, kde skončím. Začala jsem si v tom hledat systém, aby ani jeden z nich neměl pocit, že stojí stranou.
Všechno klape. Až na detaily
Jenže i v normálním vztahu jsou občas hádky a já to měla všechno krát dvě. Postupně se objevovaly drobnosti, které náš jinak klidný trojlístek začaly nabourávat. Jakub se mě jednou zeptal, jestli přijdu večer, nebo až zítra, a v jeho hlase bylo něco jedovatého. Filip mi zase napsal, že by mě rád viděl celý víkend, ne jen na pár hodin.
Okolí na náš vztah reagovalo hůř, než jsem čekala. Kamarádky se ptaly, jestli si dělám srandu, nebo jestli jsem se zbláznila. Máma mlčela a pak se zeptala, jestli jsem si jistá, že tohle může skončit dobře. Vysvětlovala jsem to pořád dokola, až jsem jednoho dne přestala a jen říkala, že to máme vyřešené mezi sebou.
Museli jsme si začít nastavovat věci, o kterých jsme si původně mysleli, že přijdou samy. Plánovat schůzky dopředu, hlídat, co komu říkám, aby zbytečně nevznikaly třecí plochy. Některé dohody fungovaly, jiné jsme po čase potichu porušili a pak se k nim vraceli znovu.
Teď spolu takhle randíme zhruba rok. Občas to drhne a občas je to složitější, než jsem čekala. Ale pořád se mi daří večer usínat s pocitem, že vím, kde mám být, i když to každý den vypadá trochu jinak.
Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky
Sexuoložka o nevěře českých mužů i žen:
Autor článku
Tamara Fränzlová
Tamara Fränzlová je redaktorka webu Prima ženy. Její doménou jsou celebrity.
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
