Muži proti ženám: Jsme stejní, a přesto tak rozdílní

Současná společnost se staví k mužům i ženám tak, že jsou si rovnocenní a rovnoprávní. Někteří z toho automaticky vyvozují i fakt, že obě pohlaví jsou stejná. To ale není pravda a nepochopení této základní skutečnosti vede k mnoha nedorozuměním mezi muži a ženami.

Máme jiné mozky

Mezi pohlavími jsou biologické rozdíly. Například mužský mozek je o 100 gramů těžší než ženský, ale ten ženský obsahuje více nervových buněk, které vedou jednotlivé vzruchy. Jen v jediné oblasti je mužský mozek „hustší“, a to v oblasti hypotalamu, který je centrem pudů. Z toho logicky vyplývá, že muži jsou pudovější stvoření. Ženy a muži také zpracovávají myšlenkové pochody v jiných částech mozku. U žen je za to zodpovědný zejména horní limbický systém, kde sídlí city a také mateřská láska, u mužů se pak většina myšlenkových pochodů odehrává v dolním limbickém systému, který je zodpovědný rovněž za řízení agrese a sexuality. Ženy mají též lépe propojené obě mozkové hemisféry, což je důvodem, proč lépe zvládají více činností naráz.

Hormony, které v našich tělech kolují, jsou zase zodpovědné za naše vlastnosti. Například ženský hormon estrogen způsobí, že se člověk stane mírnějším a společenštějším, zatímco mužský hormon testosteron činí člověka připraveným nést riziko, být agresivní a dominující. Muži mají lepší orientační smysl, zatímco ženy se dokážou lépe orientovat v lidech. Muži jsou soutěživí, ženy hledají smírná řešení. Muži spory řeší přímo, ženy více intrikaří...

Za naše vlastnosti dále může i vliv rodičů, výchova i historická role mužů a žen, se kterou musíme také počítat.

Rozdílů mezi oběma pohlavími je tolik, že by vydaly ne na jeden, ale několik článků. Nicméně my bychom se chtěli spíš věnovat tomu, jak by se obě pohlaví k sobě měla chovat, aby spolu co nejlépe vycházela. Protože, co si budeme povídat, s muži lze žít těžko, ale bez nich to nejde vůbec.

Jsme jiní. A to je kámen úrazu

Když si muži a ženy nejsou vědomi své rozdílnosti, nutně se dostanou do sporu. Muži stále očekávají, že se ženy budou chovat racionálně jako muži, a ženy naopak čekají, že muži budou cítit jako ženy. „Příliš mnoho lidí je zklamáno ve svých vztazích. Milují své partnery, ale když vznikne napětí, nevědí, jak to napravit. Když pochopíte, jak zásadně jiní jsou muži a ženy, naučíte se novým způsobům, jak s opačným pohlavím jednat, jak mu naslouchat a jak mu být oporou,“ vysvětluje odborník v oblasti komunikace a mezilidských vztahů John Gray.

Muži neposlouchají a ženy je pořád mění

Když žena vytýká něco svému muži, velice často zazní věta: „Ty mě vůbec neposloucháš.“ Muž se urazí, protože přece poslouchal, a proto nabízí řešení problému. Důležité je si uvědomit, že ženy se potřebují vypovídat, a když někdo poslouchá jejich trápení, je to pro ně důkazem lásky. Pro muže je zase důkazem lásky, že předloží řešení problému, který jeho ženu trápí.

Muži si naopak stěžují, že je ženy pořád chtějí změnit. Ona to považuje za projev péče, on si myslí, že je to způsob kontroly, snaha opravit ho. To ho ponižuje. „Pokud si žena tohoto rysu mužovy povahy není vědoma, může se snadno stát, že nevědomky muže urazí,“ radí Gray.

Obě vlastnosti jsou důležité, jen je třeba je druhému poskytnout ve vhodnou chvíli a vhodným způsobem. Muži si musí uvědomit, že musí své ženy nechat vymluvit, a ženy se musí naučit důvěřovat mužovým schopnostem a radit až v okamžiku, kdy jsou o to požádány.

Muži utíkají do samoty, ženy mluví

I na stres reagujeme odlišně. Muži se cítí dobře, když problémy řeší, ženy, když o nich hovoří. Trápí-li něco muže, stáhne se do své ulity, ve které tiše přemýšlí nad řešením svého problému. V okamžiku, kdy je v ulitě, je před zbytkem světa uzavřený, nevnímá a ani neposkytuje ženě pozornost, jakou ona potřebuje a zasluhuje. Není řešením se v takové situaci urazit, důležité je prostě počkat, až muž svůj problém vyřeší a bude znovu vnímat.

Když je žena ve stresu, potřebuje ho ventilovat. Dělá to tak, že mluví a mluví a mluví. Nejen o jednom konkrétním problému, ale o všem, co ji trápí. Tím, že mluví, ujasňuje si, co je pro ni nejdůležitější a jaké řešení by se jí líbilo. Žena ocení, když ji partner pouze vyslechne. Ten by si proto neměl myslet, že žena hovoří o problémech, protože si myslí, že je zavinil on, ani ho nežádá o radu.

Mluvíme různými jazyky

Přestože všichni mluvíme česky, ve skutečnosti každé pohlaví má pro různá slova trochu jiné významy. Proto snadno dochází k nedorozuměním. Muži a ženy zřídka myslí totéž, i když používají stejná slova. „K vyjádření svých pocitů se ženy uchylují k básnickým obratům, užívají superlativy, metafory a zobecnění,“ popisuje Gray. Jenomže muži to berou doslova, jsou zvyklí užívat řeč ke sdělování faktů a informací. Muži se musí naučit nebrat dramatické věty doslova a úplně nejlepší řešení všech problémů je ženu obejmout a nechat vymluvit.

Nejtěžším úkolem pro ženy naopak je interpretovat správně mužova slova, když muži vlastně moc nemluví. Ženy by měly chápat, že když muž mlčí, o celé věci přemýšlí a odpoví až v okamžiku, kdy se dobere správné odpovědi. Neměly by si v žádném případě vykládat mužovo mlčení jako jeho nezájem.

Když se pochopíme, ubude hádek

Nepochopení základních rozdílů mezi oběma pohlavími vede k hádkám, které zraňují. „Čím důvěrnější je náš vztah s osobou, s níž se přeme, tím nesnadnější je pro nás objektivně vyslechnout její stanovisko. Obranná reakce v nás vzniká automaticky, dokonce i když s partnerovým postojem souhlasíme, pokračujeme zatvrzele v hádce,“ uvádí Gray.

Nejčastěji se hádáme kvůli penězům, sexu, rozhodnutím, plánům, hodnotám, výchově dětí a odpovědnosti za domácnost. Všechno to jsou ale většinou zástupné důvody a skutečná příčina je jiná – necítíme se dostatečně milováni, zraňuje nás chování partnera, a proto si najdeme nějaký problém, abychom svou frustraci mohli ventilovat.

Řešením je komunikace, ale každá ze stran musí přizpůsobit svoji řeč tak, aby ji druhý měl větší šanci pochopit. Muži se musí naučit víc se otvírat a mluvit o svých citech, ženy se zase musí naučit mluvit konkrétněji, bez výčitek. Mohou pomoci i správně napsané dopisy adresované partnerovi. Když si dopis po sobě přečtete, lépe poznáte, jak vaše slova vyznívají, a můžete je podle toho upravit.

Lucie Kořistová