Velikonoce hvězd seriálů Slunečná a Sestřičky: Chlapi pili panáky a ženy dostaly naloženo

Jak slaví velikonoční svátky herci seriálu Slunečná?

Eva Burešová

Hvězda seriálu Slunečná Eva Burešová odpovídá jednoznačně. „Velikonoce jsem si užívala. Chodily k nám celé party kluků, i dvacet jich bylo, a zvonily u nás hned po ránu,“ vzpomíná na své mládí herečka, která se na návštěvu koledníků připravila a patřičně se i vždy upravila. „Běhaly jsme v sukýnce a měly pentle ve vlasech.“

S maminkou pekla Eva beránka a ve škole barvila vejce, které pak přinesla domů, aby si koledníci mohli vybrat. „Většinou ale kluci chtěli panáky a hodně jsme rozdávaly i čokoládová vejce.“ Se sestrou tak dostávaly pěkně naloženo, protože byly jediné holky v rodině. Dnes už se Eva víc zajímá o to, jak bude trávit svátky její malý syn Nathaniel. „Letos už by asi mohl jít s tatínkem navštívit kamarádky a zkusit něco vykoledovat,“ přemýšlí s úsměvem Eva. Chce, aby si tradice užil jako ona, když byla malá.

Bára Jánová a Adélka Dobešová

Bára vyrůstala ve Vlašimi a jako malá trávila Velikonoce u babičky. „To mě moc bavilo, barvili jsme vajíčka, pekli dobroty. Když jsme byli doma, tak i v paneláku, kde jsem bydlela, neustále chodili koledníci. Později mi to ale už přišlo trapné, puberta, znáte to, tak Velikonoce na čas přestaly existovat. Dnes se zase ráda k té tradici vracím.“ To malá Adélka Velikonoce má moc ráda, barví s maminkou a sestrou vajíčka. „Nejraději mám modrou barvu, takže ty máme pro kluky, co přijdou, taky připravené,“ prozrazuje Adélka nesměle a přiznává, že moc ráda má i sladkosti, které jí přistanou jako odměna za nějakou tu básničku.

Dnes tráví svátky Bára s rodiči na chalupě, kde se pečou beránky, mazance, bochánky. „Taky mám tyto svátky spojené s narozeninami tatínka, který je má kolem Velikonoc, takže do toho ještě slavíme. Jinak to moc zvlášť neprožívám, ale vzpomínám si, že tyto svátky jsou snad jediné, kromě Vánoc, kdy se dodržuje to, že se netočí. Ateliéry jsou zavřené, a to je taky fajn.“ I když je Bára holka, jako malá samozřejmě chodila také koledovat. „Většinou jsem dostávala vařená vejce s nálepkou, kde byla kuřátka, zajíčci, košíček... Vždy jsem si vybírala tu nejhezčí.“

Filip Blažek, Matěj Pešek a Matyáš Sekanina

Filip chodil na koledu vždy a stále tradici vyšlehat děvčata, aby byla zdravá a krásná, dodržuje. „Začal jsem chodit jako malý, to jsem dostával většinou vejce uvařená natvrdo, pak se to změnilo na panáky a od té doby si toho už z Velikonoc moc nepamatuji. Nicméně musím říct, že tehdy byly ty kraslice opravdu krásné, dnes už se to moc nenosí.“

Teď už chodí na koledu jen domů a prozrazuje, že jeho holky – manželka a dcery – vejce ještě barví a přidají k tomu i nějaká ta čokoládová. O něco radostněji prožívají svátky jeho seriáloví synové Matěj a Matyáš. Ti vyšlehají holky hned několikrát. „Hlavně ve škole, vezmu před svátky pomlázku a holky vyšlehám,“ přiznává malý Matěj. To jeho starší seriálový bráška Matyáš prozrazuje, že je Pražák jako poleno, ale na koledu chodí. Hlavně po příbuzných. „V košíku si pak odnesu čokoládu, sladkosti i ta barvená vejce.“

Martina Preissová

Velikonoce v Martině probouzejí krásné vzpomínky na dětství. Pochází z moravského venkova, kde se tradice opravdu prožívaly naplno. „S maminkou jsme se na Velikonoce chystaly třeba měsíc. Zdobily jsme dům a malovaly kraslice. V těch nejlepších dobách, kdy mi bylo tak patnáct let, k nám přišlo na koledu i dvě stě kluků,“ vzpomíná herečka, která tak s maminkou neunikla žádné pomlázce.

„Vzpomínám si, že se doma vždy prohýbaly stoly. Od beránka, mazance, nádivek… To všechno se u nás našlo a taky spořádalo. Koledníci rozhodně neodcházeli s prázdnou.“ Dnes se Velikonoce u Preissů taky slaví a synové se o to zajímají. „Dokonce barvíme vejce, chtějí to a těší se. Chodí i koledovat pěkně po Kunraticích s košíčkem a kupodivu to tam nějak funguje a koledu si přinesou. Když jsme na chalupě na Vysočině, tak kluci brzo ráno vstávají a vyrážejí automaticky do ulic.“ Za odměnu pak doma na ně čeká čerstvě upečený mazanec a nádivka.

Eva Decastelo

Eva Velikonoce rozhodně neprožívá, vůbec to nejsou její oblíbené svátky, protože si v dětství prožila jednu nepříjemnou událost, která v ní zanechala stopy hrůzy. „Až do doby, kdy naše děti začaly chodit na pomlázku, tak jsem Velikonoce odmítala slavit. Když mi bylo pět, tak jsem šla s maminkou po Litoměřicích, po obědě, kdy už kluci neměli ,šupatʻ, za babičkou. Cestou nás potkala banda dospělých opilých koledníků a začali nás pronásledovat až do domu k babičce. Dodnes si pamatuji, jak mě maminka chránila, aby mě tou bužírkou, protože neměli pomlázky, neřezali. Asi to nemysleli zle, ale jak byli opilí, neznali míru,“ od té doby Eva Velikonoce nikdy neslavila. „Druhé zklamání bylo i to, že jsem v mateřské školce milovala Míšu Slabého, ale on mě ne. Čekala jsem, že mě přijde vyšupat, ale nepřišel, tak jsem svou mámu donutila, že jsme šly na pomlázku k němu.“ Tehdy bylo Evě asi pět let. Zpátky k Velikonocům herečku dovedl až její manžel, kdy děti začaly chodit na pomlázku ke kamarádům a spolužákům. „Ty je na rozdíl ode mne mají moc rády a užívají si to.“

Regina Řandová

Regina si svoje první svátky odbyla u babičky a nedá na takové tradice dopustit. „Jezdila jsem do Rychnova nad Kněžnou a tam jsme si jako děti Velikonoce moc užívaly. Tuhle jarní tradici jsme opět zavedli asi před patnácti lety, kdy býváme na chalupě a kde parta chlapů, i se synem, vyráží na koledu. Máme to ale vychytané, že to je každý rok na nějaké téma. Jeden rok tak byli chlapi oblečeni za bezdomovce, jindy chodili v oblecích nebo v nočních košilích,“ je to prý pro dámy, za kterými vyrážejí, zábava, a dámy se těší, co pánové vymyslí další rok. „Vajíčka barvíme a myslím, že tak třicet jich udám. Jeden rok jsme dokonce koupili balík čokoládových vajec s překvapením, a to mělo snad největší úspěch,“ směje se herečka a přiznává, že někteří chodili i dvakrát. „Těším se samozřejmě i na to, co domů přinesou i moji chlapi, protože z vajíček dělám různé pomazánky. Mám to moc ráda a těším se na to celý rok.“

Jana Stryková

V Brně se Velikonoce prožívaly tak, že od brzkého rána už malá Jana Stryková netrpělivě čekala na chlapce, kteří ji přišli vypráskat. „Ještě raději jsem měla Velikonoce u babičky na Vysočině ve Velké Bíteši, kde se tradice dodržovaly a bylo to krásný. Kluci chodili, a když nepřišli ti, na které jsme čekaly, tak nám to bylo líto,“ prozrazuje Jana, jak se svou sestrou Kateřinou prožívala svátky. „Všechno u nás probíhalo tradičně. Barvily jsem vejce v cibuli, malovaly jsme je pomocí voskovek. Zkrátka, co dům dal a co bylo aktuální. Pekly jsme i beránka, mazanec.“ Dnes už Jana Velikonoce prožívá se svým synem Jáchymem a chytají velikonočního zajíce. „Dopoledne chytáme zajíce, který proběhne kolem naší chalupy. Já ho vidím pokaždé a malý až poté, co mu to řeknu, a pak jdeme hledat dárek, který zajíc schoval,“ usmívá se herečka, která přiznává, že tuto tradici doma zavedl její partner Matěj Matuška, který tak Velikonoce trávil jako dítě.

Jak tráví Velikonoce hvězdy seriálu Sestřičky?

Kdo chodí s pomlázkou a komu tyto tradice způsobují stres? Tváře seriálu Sestřičky své velikonoční historky svěřily v rozhovorech v rámci projektu Velikonoce se Sestřičkami, který po celý týden běží na Českém rozhlase Region.

Adéla Gondíková

Velikonoce si pamatuju hlavně z dětství. Jezdili jsme k babičce do Sokolova, bydlela v paneláku, tam děti chodily čistě pro peníze, to nebyla romantika. Pamatuju si šílené nářezy, utíkaly jsme s kamarádkami v pět ráno z domu, a když nás kluci našli, měly jsme fakt jelita. Pak jsme se přestěhovali do Prahy, ale v Praze nikdo koledovat nechodí. Boom jsme zažili, když jsme se přestěhovali do vesnice za Prahou. První rok jsem si připravila deset vajíček, rok od roku se to navyšovalo – a dnes už jich dělám padesát. Je to pro mě stresové, protože nevím, jestli dětí přijde hodně, nebo málo. Mám u domu pultík, takové výdejní okénko, kde je koš s dobrotami, vedle toho i štamprdlička – a čekám. Jirka Velikonoce moc neprožívá, většinou večer si vzpomene, že by měl pomlázce učinit zadost.

David Gránský

Jsem kluk z Moravy a jsem tradicionalista. Miluju všechny svátky od Vánoc přes MDŽ a Den dětí. O Velikonocích jsem chodil po sídlišti, pletl pomlázku a mrskali jsme. Ale v koledách jsem nebyl nijak tvůrčí, vedlo Hody, hody, doprovody. Tehdy mi šlo jenom o to čokoládové vajíčko. Taky jsem byl chvíli v Irsku a tam se nechodí s pomlázkou, zato se šíleně zdobí domy.

Ondřej Rychlý

Jsem od přírody tak stydlivý, že mi dělalo problém ťukat na dveře a mlátit ženy. Vím, že to chtěly, a to mi přišlo ještě divnější, o to větší problém jsem s tím měl. Mám k tomuto svátku zvláštní vztah. Ale protože moje žena je slaví ráda, budu muset uplést pomlázku a jít na věc.

Natálie Halouzková

Já se na Velikonoce těším. Nabarvím vajíčka, naučila jsem se pracovat s voskem, a možná je obarvím v cibuli. Stejně to pak sním já, protože ke mně koledníci nechodí. Bydlím v Praze, tady se to moc netraduje. Ale ráda vzpomínám na Velikonoce z dětství. Jezdili jsme s bráchou do Špindlu k babičce a dědovi. S ním jsme pletli pomlázky.

Sabina Laurinová

My jsme jezdili na chatu. Tam se chodilo koledovat a byla to i příležitost se potkat, popovídat se sousedy a prohlédnout vlastnoručně pletené pomlázky. Ale tatínek vždycky přišel s vařečkou. Takže jsem si dávala na zadek polštář. Odrostlejší koledníci dostávali panáka – a ne jednoho.

Marek Němec

My chodíme koledovat každý rok a někdy už z té domácnosti neodejdeme, protože se pod účinky alkoholu nemůžeme zvednout. Ale pletu pomlázku a rok od roku se zdokonaluju. Občas se to sice někde vyboulí nebo praskne, ale dělám to i kvůli dětem. Chci, aby k té tradici měly nějaký vztah a neměly jen obrázek toho, že se koledník opije.

Saša Rašilov

Nejvýraznější zážitek Velikonoc mám z Valašska, kam jsem jezdil s tatínkem, který tam provozoval svůj koníček, myslivost. Udělal si tam během jednoho natáčení kamarády, a díky tomu jsme tam jezdili na takovou starou hájenku. Tam jsem Velikonoce zažil naplno. Tam jdou ogaři, mají dvoumetrové biče, které si pletou, a mají na to speciální receptury. Jalovcové větvičky nechají ve slané vodě, sůl zkrystalizuje a větev pak štípe o to víc. Ale podívejte se, jak jsou ty Valašky krásné, čím to asi je? Ségra to chtěla taky zažít, otec jí to neradil, ale pustil ji na procházku po vsi. Mohlo jí být asi šestnáct… Vrátila se s brekem a úplně zřízená. Kromě toho, že ji zrubali, hodili ji na závěr ještě do potoka, když už měla Pražanda tu drzost se promenádovat venku…

Klára Cibulková

Pro mě byly Velikonoce traumatické. Trávila jsem je v Kopřivnici, kde jsem měla sedm bratranců, a to bolelo! Nezapomenu tátovi, jak mě jednou zradil, když mi nakukal, že koledníci už odešli. V baráku byl klid, tak jsem vylezla a dostala jsem strašným způsobem – zatáhli mě i do vany pod studenou vodu. Tam to bylo ostrý. Teď Velikonoce také držíme, i když můj muž Tomáš to nesnáší. Ale děti berou košíčky a chodí po sousedkách.

Dana Syslová

Velikonoce neslavím. Když mám volno, jedu k dětem na vesnici. Uvaříme vajíčka, vnoučata je nabarví. Občas nám sousedka upeče nádivku z kopřiv. Děti se nahrnou na dvůr, koledují, ale bohužel dneska místo vajíček dostávají spíš sladkosti a peníze. V dětství jsem Velikonoce zažila na venkově. Byla to krušná léta, kdy se komunisté prali mezi sebou jako koně. Ale my jsme Velikonoce drželi, chodili na koledy a dostávali jsme vajíčka. A když jsme někdy dostali korunu, byl to zázrak. Kluci nás honili, my pištěly a polévaly je vodou.

Daniela Kolářová

Velikonoce jsem slavila v Karlových Varech, kde jsem žila do osmnácti let. Kluci chodili s pomlázkami a vyžívali se v tom, že nás řezali. Musely jsme mít nachystaná vajíčka. Je to krásný rituál a je dobré ho udržovat. Já sama Velikonoce už moc neslavím, nedělám ani beránka, nemám na něj formu.