Ožil díky ní i Ferda Mravenec. Osobní život animátorka Hermína Týrlová obětovala práci
Hermína Týrlová patří k průkopnicím českého animovaného filmu. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
V pouhých 11 letech skončila po smrti obou rodičů v sirotčinci. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
K animovanému filmu jí přivedl kolega a posléze i manžel Karel Dodal. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Vášeň pro loutky u ní v útlém dětství zažehl otec, jež se ve volném čase věnoval jejich vyřezávání ze dřeva. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Naprostou většinu své profesní kariéry u filmu strávila Hermína Týlová prací pro ateliéry ve Zlíně. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Loutkový film Ferda Mravenec (1944), první animovaný počin Hermíny Týrlové. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Hermína Týrlová vynikala svou schopností vdechnout ve filmu život třeba šátku či klubku nití. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Poválečná pohádka Vzpoura hraček (1946). Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Její snímky prorazily i v zahraničí a dostaly se až do promítacích sálů prestižních evropských festivalů v Benátkách či Cannes. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Záběr z filmu Píšťalka (1971) Hermíny Týrlové. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Hermína Týrlová pracovala, dokud jí to zdraví dovolilo. Zde na snímku z roku 1980. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Dožila se požehnaných 93 let, avšak kromě čtyřletého manželství se nikdy znovu neoženila ani neměla děti. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Vášeň pro loutky u ní v útlém dětství zažehl otec, jež se ve volném čase věnoval jejich vyřezávání ze dřeva. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Naprostou většinu své profesní kariéry u filmu strávila Hermína Týlová prací pro ateliéry ve Zlíně. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Loutkový film Ferda Mravenec (1944), první animovaný počin Hermíny Týrlové. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Hermína Týrlová vynikala svou schopností vdechnout ve filmu život třeba šátku či klubku nití. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Její snímky prorazily i v zahraničí a dostaly se až do promítacích sálů prestižních evropských festivalů v Benátkách či Cannes. Zdroj: ČTK/Profimedia.cz
Společně s Karlem Zemanem a Jiřím Trnkou dokázala po druhé světové válce vytvořit český animovaný film. Měla talent vdechovat život obyčejným loutkám a předmětům a díky tomu vznikly desítky pohádek pro děti. Navzdory 92 let dlouhému životu však Hermína Týrlová byla vdaná jen čtyři roky a nikdy se nestala matkou.
Dětství Hermíny Týrlové nebylo nijak jednoduché ani idylické. Její otec, povoláním horník, zemřel při závalu v dole, když jí byly pouhé čtyři roky. I přesto svou dceru stihl inspirovat svým největším koníčkem – vyřezáváním loutek. O sedm let později Hermíně zemřela i maminka a jedenáctiletá dívka, nejmladší z pěti sourozenců, se tak rázem ocitla v sirotčinci.
Nadšení pro animovaný film a svatba
Nepřízně osudu se však nezalekla a rozhodla se proti ní aktivně bojovat. Do svých patnácti let se dokázala dostat do pražského divadla Uranie, kde potkala průkopníka animovaného filmu v Československu Karla Dodala. Právě on ji svou prací zcela uchvátil a mladou Hermínu nadchl zpočátku hlavně pro kreslené snímky. Oba spolu navázali rovněž milostný vztah, jež v roce 1928 vyústil ve svatbu. Manželství vydrželo jen čtyři roky, avšak jejich spolupráce pokračovala i poté.
Turbulentní doba před vypuknutím druhé světové války znamenala konec původního Dodalova pražského studia, a tak Týrlová zamířila do Zlína, kde získala možnost uplatnit své zkušenosti jako animátorka ve Filmových ateliérech Baťa. Její chuť tvořit nezastavila ani válka, a zatímco v protektorátu zuřila Heydrichiáda, dokončila v roce 1942 svůj první loutkový film Ferda Mravenec, jenž je dodnes považován za mimořádně povedené dětské dílo.
Kariéra ve Zlíně a mezinárodní uznání
Hermíně se ve Zlíně zalíbilo natolik, že zde nakonec strávila celý zbytek své animátorské kariéry. Věnovala se především tvorbě animovaných loutkových filmů pro nejmenší děti nebo reklam. Její tvorba dokázala zaujmout i v zahraničí a dočkala se uvedení mimo jiné na prestižních festivalech v Benátkách či Cannes. Její schopnost vdechnout život loutkám či dalším neživým předmětům jí vysloužila mezinárodní uznání v oboru.
Mezi její další známá díla patří poválečný protinacistický film Vzpoura hraček či experimentální snímek Uzel na kapesníku z roku 1958. Celkem ve své kariéře natočila téměř 60 animovaných filmů pro děti a pracovat nepřestala ani v pokročilém věku – svůj úplně poslední film Pohádka na šňůře zrealizovala v roce 1986, kdy jí bylo požehnaných 85 let.
Navzdory tomu, že celý svůj profesní život zasvětila tvorbě dětských pohádek, jež se vyznačovaly zejména morálním ponaučením, sama nikdy děti neměla. Po rozvodu s Karlem Dodalem se už ani podruhé nevdala. Ve Zlíně, který si zcela zamilovala, nakonec strávila téměř 70 let svého života a v roce 1993 zde ve věku 92 let zemřela.