Po sedmi letech vztahu mi oznámil, že jsem pod čarou. Místo vzteku jsem se složila

Patrik nepatřil mezi takové ty navoněné krasavce, ale spíše mě vždy bavil tím, že umí naslouchat, že se opravdu zajímá o druhé lidi, že se pokouší řešit problémy celého světa... Měla jsem ho ráda dlouho jako kamaráda, a když jsme jednou po večírku skončili spolu v posteli, oběma nám došlo, že se dlouho milujeme, jen nikdo nechtěl udělat první krok.

Byly to skvělé roky. Oba jsme studovali humanitní obory, oba pomáhali v jedné neziskovce, oba měli společné zájmy a stejný pohled na život. Za těch sedm let jsme se pohádali jednou, já chtěla dát na Vánoce nějaké peníze na psí útulek, Patrik mi to vymlouval, že bude lepší věnovat peníze nemocným dětem, že jsou důležitější než psi. Já mu tehdy řekla, že jsou to moje peníze a můj nápad. To byla vlastně jediná hádka, kdy jsme si lehce vjeli do vlasů.

Vše změnil roj včel

Po získání magisterského titulu jsem dostala dobrou práci, kdy jsem měla dělat asistentku jednomu komunálnímu politikovi. Patrik se rozhodl, že si zkusí udělat ještě doktorát, ale taky už začal pracovat jako asistent na fakultě. Nežárlili jsme na sebe, já vydělávala slušné peníze, Patrik se posouval v kariéře, bylo to fajn. Večer jsme si měli o čem povídat a také jsme oba tušili, že se blíží čas svatby, pak nějaká exotická dovolená a pak možná už myšlenky na rodinu.

Růžově nalinkovaná budoucnost se začala drolit, když Patrikův otec utrpěl nečekaný úraz. Jako vášnivý včelař sbíral roj z nějaké vysoké třešně. Spadl ze žebříku a rozdrtil si páteř. Zůstal na vozíčku, ale měl dobré vyhlídky. Pořád byla šance, že když se mu někdo bude pořádně věnovat, znovu se postaví na nohy.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jak ve vztahu odhalíte lháře?

Patrikova máma žila s novým partnerem ve Švýcarsku, Páťova sestra Daniela byla ve třeťáku na gymplu. Možná by si mohli dovolit nějakou pečovatelku, ale o tom Patrik nechtěl slyšet. Říkal, že když pomáhá celému světu, pomůže přece i tátovi. Začal se o něj starat a vozil ho na rehabilitace. Mně to vlastně i imponovalo. Věděla jsem, že mám po svém boku chlapa, který se umí postarat o ty, které miluje.

Stav Patrikova tatínka se začal lepšit, ale také bylo jasné, že cesta k tomu, aby mohl vozíček zcela odložit, bude hodně dlouhá. Do toho vrcholilo studium a Patrik začínal být nervózní z toho, zda doktorát získá. Sama jsem navrhla, že plánovanou letní dovolenou zrušíme, že spolu pojedeme někam k moři až v zimě.

Někdy v té době Patrik začal běhat s tím, že je pořád ve stresu a nechce to řešit tak, že bude s kolegy ze studia chodit na panáka. Když běhal ráno, tak mi vadilo, že odpadly naše společné snídaně. Když si šel zaběhat večer, tak to zase směřovalo k tomu, že odpadl sex...

Dostali jsme psa jako přípravu na dítě

Slavili jsme zrovna sedm let od našeho seznámení a kamarádi nám přinesli štěně zlatého retrívra s tím, že je to plemeno vhodné k dětem. Byl to skvělý dárek a následovala skvělá noc. Od té doby jsme byli tři. A vlastně mi docházelo, že už jsme rodina. I když Stella si více zvykla na Patrika a měla ráda, když ji vzal běhat nebo aspoň na dlouhou procházku.

Léto se chýlilo ke konci, Stella dávno nebyla štěně, Patrik si vyběhal skvělou postavu, finišoval závěrečnou práci do školy a hlavně jsme měli obrovskou radost z jeho táty. Poprvé dokázal pár vteřin stát vedle vozíčku. Na chůzi to nebylo, ale dokázal se postavit!

V sobotu ráno jsem se vzbudila a bylo mi divné, že Patrik není v posteli. Sobotní ráno bylo jediné v týdnu, kdy si pospal alespoň do osmi hodin. Seděl v kuchyni a před sebou měl papír a tužku. „Miláčku, mám tě moc rád, ale tohle ráno je jiné,“ spustil Patrik a já najednou cítila, jako by mi hlava padla pod vodu. Věděla jsem, že je něco hodně špatně, sedla si těžce ke stolu a říkala si, že někdo asi umřel. To ráno umřel náš vztah.

„Miláčku, já si to celé rozkreslil a jsi pod čarou,“ mluvil na mě můj muž, ale znělo to, jako by na mě mluvil někdo cizí ze záhrobí. Strčil mi před nos kus papíru. Nahoře bylo napsáno slovo práce, pak škola, pak táta, pak neziskovka, pak sport, pak Stella a pak... Pak byla čára a pod ní moje jméno.

Co jste nevěděli o stalkingu:

„Stellu jsem dal nad linku, ale nechám ji tobě, abys nebyla tak sama. Já mám práci a školu a táta furt nechodí, mám toho moc. Počítám to tady celou noc, ale jsi pod čarou a je tam i cestování a taky je tam zahrada, té se taky zbavím,“ mumlal omluvně Patrik a byl podivně chladný. Bylo to, jako by mě topil, měla jsme vztek, chtěla brečet, chtěla mu dát facku, ale nebyla jsem schopná ani otevřít oči. Přišlo mi, že mě ten člověk topí v nějakém odporném hustém oleji a já nemohu dýchat... Řekl, že teď jde běhat a až se vrátí, dořešíme zbytek.

Vzal si boty, Stellu nechal tentokrát kňučet v chodbě a vyběhl ven na vzduch. Nikdy více jsem ho neviděla. Netuším jak, ale dostala jsme se na vlak a odjela za mámou na Moravu. On chtěl plno věcí kolem bytu a psa řešit nějakým vyrovnáním. Telefonoval mi další tři měsíce. Ale já měla plno práce, abych si našla psycholožku, která mě pochopí. Stella ten den zůstala v bytě. Já utíkala na vlak a úplně na ni zapomněla. Co se s ní stalo, nevím. Ale snad se o ni stará dobře, vždyť tehdy byla nad čarou...

ZDROJ: Příběh vznikl na základě vyprávění čtenářky webu Prima Ženy