Jsem pod drobnohledem, lidi čekají na moji chybu, říká Anna Šulcová nejen o vládní TikTok kampani

• Jakožto youtuberka jste získala poměrně velkou slávu během krátké doby. Jak moc vás nebo i vaše okolí ovlivnil fakt, že se z Aničky začátečnice najednou stala influencerka, kterou zná celá republika?

Možná to pocítilo okolí, které mě nezná osobně. V rodině mám ale skvělou podporu, moje mamka mě hodně drží při zemi a všichni mě vnímají pořád jako tu Aničku. Podle mě tam skok ve změně chování nebyl. Kdyby ano, doufám, že bych si toho všimla. Navíc mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi, a kamarády ze střední, kteří jsou se mnou už od začátku a berou mě furt stejně. Počet sledujících dělá samozřejmě hodně a člověku se může změnit pohled na věc. Doufám ale, že to dělám pořád tak, jako by to dělala ta stará Anička, a i proto mi třeba ta čísla rostou. Nechci se totiž nějak měnit.

• V současnosti si vás asi lidé spojí především s kontroverzemi kolem vládního TikToku a kampaně spojené s očkováním proti COVID-19. Pamatujete si, že byste někdy zažila až takovou vlnu kritiky, která se na vás snesla po této kauze?

Asi ne. Asi to byl ten největší hejt, co jsem kdy dostala. Můj pubertální život byl na internetu, takže jsem zvyklá na určitou dávku kritiky, když každý váš krok sledují tisíce očí denně a jste pod drobnohledem, najdou se i lidi, kteří čekají na vaši chybu. Tak to prostě je. Akorát tu chybu nevidí jen váš okruh přátel a rodina, ale teď už celý národ, takže je to těžší. Šla jsem ale do toho, protože jsem chtěla, je to moje vina, takže za to musím převzít zodpovědnost. Je těžké se s tím vyrovnávat, naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a ulehčují mi to.

• Jaké jste během té mediální smršti zažívala pocity a co jste si z toho vzala?

Bylo to pro mě obrovské ponaučení a životní zkušenost. Paradoxně jsem za to i trochu ráda, protože mít za sebou ve 21 letech něco takového, ať už je to pozitivní, nebo negativní, je životní lekce. Teď budu daleko opatrnější a důslednější v tom, co dávám na internet. Myslela jsem si, že už jsem, ale pochopila jsem, že se mám ještě hodně co učit a že se to budu ráda učit. Chci, aby mi tahle zkušenost dala jenom to, že pořád je co zlepšovat.

• Co všechno byste s odstupem v rámci propírané kampaně změnila a udělala jinak?

Daleko více bych to promyslela. Nebyla bych tak hr, nebyla bych tak opilá vírou v ten projekt a dávala bych si větší pozor na to, co se kdy a jak dává ven, protože základní chyba byla, že jsme zveřejnili video, které jsme vůbec nemuseli, bylo to zbytečné. Komunikace a strategie měla být úplně jiná a celkově spojení s Úřadem vlády bylo taky špatně. Myslela jsem si, že apolitická kampaň nebude spojovaná s politikou, ale nakonec byla. Mělo mi to dojít, když jsem šla na Úřad vlády, logicky. Bez toho bychom ale nedostali kontakty na vědce – nebo určitě ne za tak krátkou dobu, trvalo by to třeba týdny, měsíce, co já vím. Měla jsem si to ale nakonec udělat po svém a neměla se s nimi spojovat.

• Budete vůbec po této zkušenosti i nadále pokračovat v osvětě a podobných akcích?

První hodinu jsem chtěla skončit totálně se vším, potom jsem měla pár telefonátů se svými přáteli a lidmi, kteří buďto dělali se mnou, nebo se taky zabývají touto koronavirovou problematikou, protože to komunikujeme opravdu dlouho. Ti mi říkali: „Neblázni, měla jsi dobrý úmysl, drž se toho, co jsi vytvořila, i když jsi to špatně podala. Věř v to, že to příště můžeš udělat jinak a líp.“ Takže to budu dělat dál. Budu se snažit svůj vliv, který mám, dále využívat k dobrým věcem a dávat větší hlas odborníkům, protože mi přijde, že na ně není kladen takový důraz. Mohli by být slyšet víc.

• Na svém kontě ale máte i úspěšné a chválené projekty. Natočila jste například ve spolupráci s Linkou bezpečí krátký film, v němž jste se snažila upozornit na nebezpečí šikany a zvýšit povědomí o službě, na niž se lidé mohou obrátit. Vy sama jste v rozhovoru pro YouTube Talks na webu Prima COOL přiznala, že se šikanou máte osobní zkušenosti. Jak jste se s ní vlastně vypořádávala?

Tehdy mě to zasáhlo obrovsky, protože to bylo na základní škole a vypořádávala jsem se s tím celý druhý stupeň. Díky tomu jsem si prohloubila vztah s maminkou, která mě hodně podržela a jsem jí za to moc vděčná. Zpětně se k tomu vracím, protože mě sledují mladší lidé, kteří s šikanou mají taky problémy. A píšou mi, takže jsem se s nimi chtěla podělit o svůj zážitek, proto jsem do toho projektu šla. Následně přišlo i video o sextingu, což může být propojené, protože když vás někdo takhle zneužívá, můžou vás za to pak šikanovat zase ve škole. Je to všechno se vším. Nesla jsem to velmi těžce, takže vím, jaké to je. Šikana je pro mě citlivé téma, proto podobné projekty budu dělat vždycky.

• Zmínila jste i krátký film o sextingu. Tento fenomén jste taky zažila na vlastní kůži?

Když jsem byla mladší, mohlo mi být tak 12 let, používala jsem sociální sítě, na kterých tenkrát probíhala komunikace přes kameru – už vlastně ani nevím, co to bylo – ale s tím člověkem jsem si mohla i psát. A tehdy jsem tam komunikovala s osobou, o které jsem si naivně myslela, že je slavná, a samozřejmě to byl podvod. Neposílala jsem žádné své fotky ani nic podobného, v konverzaci na to ani nedošlo, i tak jsem ale věřila někomu, kdo se vydával za někoho, kým není. Se sextingem tedy nemám přímo osobní zkušenost, ale mám kolem sebe lidi, kteří ano, i proto jsem se rozhodla tímto tématem zabývat. S Linkou v bezpečí jsem v kontaktu a existují i další věci, u kterých by si přáli, aby byly více slyšet, takže vedle šikany a sextingu přijdou i další témata, která snad taky nějak zpracujeme. Třeba domácí násilí, to jsme taky komunikovali, ale ne přímo projektově, jen skrz podcasty a příspěvky na sociálních sítích, žádný minifilm jsem nedělala. Je to ale jeden z největších problémů, kvůli němuž děti volají na Linku bezpečí.

• Netajíte se tím, že jste raději v mužském kolektivu, protože vás nebaví řešit holčičí věci, ve kterých se sama moc nevyznáte. Na svém Instagramu ale velmi často a ráda propagujete kosmetiku a módu, tedy řekněme typicky ženské věci. Tak jak to tedy je?

Já vlastně taky nevím, mám v hlavě nějaký nepořádek, měla bych si trochu utřídit myšlenky. (smích) Je fakt, že trávím hodně času s klukama a asi si s nimi rozumím víc. Na druhou stranu teď začínám mít více kamarádek, ale ze začátku nikdy moc nevím, o čem si povídat, takže se to asi musím naučit. Ne že bych se tomu nějak bránila, jen jsem tak dlouho neměla žádnou nejlepší kamarádku, že si v tenhle moment ani nedovedu představit, jaké to je. Jak jsem starší, už ale samozřejmě nějaké kamarádky mám, i když se s nimi třeba nevídám jako s mými klučičími kamarády. Všechny holky v mém věku už jsou navíc zadané a třeba mají i děti a já nic. Móda mě ale baví, i když neříkám, že jí úplně rozumím. To samé platí o líčení a make-upu. Vůbec to neumím, ale baví mě koukat na lidi, kteří to umějí, a ráda se přiučím novým věcem. I s lidmi, kteří mě sledují, sdílím, jak to neumím. A věřím, že spousta z nich to taky neovládá. Je to takový vztah s mým publikem, které je dost autentické.

• Kamarády na sociálních sítích ukazujete často, o svém osobním životě ale příliš nemluvíte. Přesto jste ve výše zmiňovaném rozhovoru přiznala, že vztahy zatím asi nejsou nic pro vás. Změnilo se od té doby něco, nebo si stále „hýčkáte“ svůj single život?

Nezměnilo se nic. (smích) Byla jsem na pár randíčkách nebo schůzkách, ale nikdy z toho nic nebylo, protože jsem z toho vycouvala. Nevím, kdy na to budu připravená, ale zatím asi stále nejsem. Už je to možná trapné a společnost to nepřijímá a dost se diví, ale bohužel to tak mám nastavené. Možná že kdybych měla kluka, nedělám takové excesy. Možná bych si to taky měla trochu srovnat v hlavě.

• Jak moc na vás vůbec dopadá období pandemie plné vládních opatření a zákazů?

Mám to obrovské privilegium, že můžu dělat práci z domova nebo vlastně odkudkoliv, takže jsem vděčná, že mě se to v podstatě nijak nedotklo, ale to neznamená, že kolem sebe nemám lidi, kterých se to dotklo, i proto jsem sdílela spoustu věci o koroně a snažila jsem se šířit vědomí o prospěšnosti očkování, o nutnosti kompenzací pro podnikatele kvůli svému okolí, ne kvůli sobě. Takže pracovně se mě to nedotklo a psychicky mi to paradoxně prospělo. Začala jsem hodně cvičit a nemusela jsem lítat všude možně, takže jsem měla více času sama na sebe. Zároveň jsem taky měla dost síly využít svůj vliv k něčemu, co by mohlo pomoct i ostatním.

PŘEČTĚTE SI VÍCE NA PRIMA LAJK