Když se vrátím v čase do období, kdy všechno bylo zalité sluncem, myslela jsem si, že jsem našla to, co jsem si vždycky tak moc přála. Byla jsem neskutečně nadšená tím, jaký je, jak se chová a jaké se mu v hlavě formují ušlechtilé plány a vize. Prostě mě nadchl snad vším.
Jenomže čas běžel a syté barvy naší lásky najednou bledly. Přicházely větší či menší starosti, bolavé životní zkušenosti napáchaly své a svatba byla pořád jaksi v nedohlednu, i když já si ji tak strašně přála. Pro mého milého ale nebyla nikdy tolik důležitá, byl to jen cár papíru. A první pochybnosti byly venku. Nechápala jsem, proč si mě za tu dobu ještě nechtěl vzít. Vlastně to nechápal nikdo, ani jeho máti, brácha a vlastně ani já.
Pohádka, jakou jsem si přála, stejně nepřišla!
V zimě jsme se domluvili, že se teda vezmeme, plánovala se svatba, rozeslali se pozvánky a naše budoucnost vypadala vskutku nádherně. Do toho se rekonstruovala další část domu a kvůli tomu po dvou měsících přišly další problémy. A samozřejmě ty finančního charakteru.
Finanční rozpočet byl ve výsledku překročen skoro dvakrát a my rozmýšleli, co bude. Oba jsme byli poměrně ve stresu, protože takové komplikace, které přišly s instalací nového vodovodního potrubí, opravdu nebyly v plánu. Hotová práce se bohužel zaplatit musela a drahý přišel se spásnou myšlenkou, že svatbu přeložíme na jindy. Bylo mi hrozně, samozřejmě jsem chápala důvody, které ho k tomu vedly, ale nechtěla jsem s tím souhlasit. Jak ale drahý řekl, tak se taky stalo a svatba se nekonala. Co vám budu povídat, polykala jsem slzy na litry, bylo mi do pláče, dost jsem se kvůli tomu natrápila.
Robert nad tím mávl rukou a říkal, že se zase až tak moc nestalo. Měl radost, že jsme zase o kousek vylepšili bydlení. Já to ale brala docela tragicky i tak. Cítila jsem se podvedená a zraněná, možná jsem se chovala jako malá holka.
Tehdy jsem šla s kamarádkou na víno a přisedl si k nám moc milý mužský. Na pohled obyčejný, ale slovo dalo slovo a já pocítila doposud neznámou vlnu vzrušení. Robertovi to v sexu poslední dobou dvakrát nešlo. Zato Petrovi to šlo na jedničku, jak jsem později zjistila. Své zraněné já jsem si léčila v Petrově náručí a myslela jsem si, že si tohle všechno Robert zaslouží. Prostě jsem se chtěla pomstít. Jak dětinské, že?!
Mít milence není pro každou, natožpak pro mě
Jenomže jsem ve finále ublížila jen sama sobě. Petr byl rozvedený s třemi dětmi na krku ve střídavé péči, já jsem se do něj zamilovala a Roberta začala vážně nenávidět. Zatímco jsme spolu měli sex, já trpěla a on se snažil o miminko. Samozřejmě neměl šanci, užívala jsem antikoncepci a dál si přála, aby mě Petr miloval. Jenomže nebyl to sex takový, jak si asi představujete. Robert ve mně málokdy dosáhl vyvrcholení a tak si k němu dopomohl masturbací a vždycky chvílí před tím do mě bolestivě pronikl. Ano, šlo mu pouze o oplodnění, nikoliv o sex.
„Chtěla jsem vytrestat svého dlouholetého přítele a místo toho jsem zničila víc než dost. Prožívám neopětovanou lásku, můj přítel je přímo posedlý touhou po miminku a Petr nemá o vztah se mnou zájem, protože nechce dětem blbnout hlavu. Hra s city se nevyplácí, bolí to totiž jako čert,“ stýská si Marta, která v životě udělala pár špatných rozhodnutí a teď neví, co bude.
Máte pro naši čtenářku nějakou radu? Určitě za ni bude ráda.
Marta z Plzně
Přečtěte si i další příběhy:
