Přítel je milionář, ale všude s sebou tahá matku. Vzal ji i na dovolenou k moři

S Ivošem jsem se seznámila na jednom večírku, který uspořádalo naše vydavatelství. Tehdy to ale pro mě ještě nebyl „Ivoš“, ale byl to „pan ředitel“ velké IT firmy, se kterou naše vydavatelství chtělo navázat bližší spolupráci. Můj šéf mi ještě před zahájením večírku řekl, ať se na všechny usmívám, že tento večer musíme všichni zvládnout na jedničku. Já se těšila, že se seznámím s novými lidmi, to jsem ale netušila, že moje oči uvíznou na nenápadném pánovi v nepadnoucím šedivém svetříku.

Ivoš tam stál v koutku sám a společnost mu dělal jen tácek jednohubek a sklenka džusu. Netuším, čím mě vlastně zaujal, možná mi ho bylo nějak podvědomě líto. Rozhodně nevypadl jako člověk, který je schopen něco nebo někoho řídit. Spíš připomínal nešťastníka, který potřebuje poradit, zda jsou lepší chlebíčky s lososem či uherákem.

Ivošek mě ale překvapil. Hodně. Měl rozhled, byl zábavný, nebyl vtíravý, byl slušný. Byl původem Slovák, takže mi v uších rozkošně hrála také jeho českoslovenština. A taky byl bohatý. Hodně bohatý. Během pár minut jsem se přistihla, že tenhle ředitel v sepraném svetříku mě začal bavit. Po 22. hodině mě znovu šokoval, když mi oznámil, že bere taxi a jede domů.

„Musím domů, ještě se mnou chce mluvit máma,“ oznámil Ivošek, podal mi jemnou ruku s balančním náramkem a odešel. Najednou jsem nad tácem jednohubek stála osamocená já...

Ivošek byl super

Ivošek mě ale začal opravdu zajímat. Přes našeho šéfa jsem získala telefon a prostě mu napsala zprávu, že mám pocit, že některé věci zůstaly mezi námi nedořešené, že bych si chtěla ještě povídat.

Následovala první společná večeře. Trochu mě zaskočilo, že Ivoš ji naplánoval už na 16. hodinu. U stolu mi pak řekl, že po 20. hodině už chce být doma, že chce ještě vidět mámu.

Ivoškovi bylo 39 a bez své maminky se ráno ani nenadechl. Na začátku našeho vztahu mě uklidňovalo, že Ivošova maminka je asi nemocná a péči potřebuje. Maminka pana ředitele ale byla semetrika, která překypovala zdravím a energií.

Ivoš pocházel z východního Slovenska, ale v Praze udělal super kariéru, když s kolegou založili nějaké internetové vyhledavače. Já tomu IT světu nerozumím, ale rozumím dobře penězům. Obrovská vila, nádherné auto, sauna, bazén a také samostatné patro pro jeho maminku. Ivoš uměl vydělávat, ale zároveň neutrácel za blbosti. To jsem ještě netušila, že byt si drží také na Kanárských ostrovech a v Chorvatsku má jachtu. To vše jsem se dozvěděla v momentě, kdy jsme se vážně začínali bavit o tom, že vysadím antikoncepci.

Vánoce s maminkou

V listopadu mi Ivoš nabídl, že bychom Vánoce mohli prožít na Tenerife. Byla jsem nadšená. Bohužel vzal s sebou i maminku. „Cukrik moj, však víš, že je to jen na týden a jsou Vánoce,“ šišlal mi do ucha svou roztomilou českoslovenštinou a já pitomá souhlasila. Už v letadle jsem si to vyčítala. Ten týden byl děsivý. S Ivošem jsme se milovali jednou, když si šla jeho maminka na recepci koupit nějaké suvenýry. Jinak nám byla pořád za zadkem.

Poslední večer jsem tajně brečela v koupelně a Ivošově mamince jsem oznámila, že smutná určitě nejsem, jen mám menstruační bolesti. „Holka zlatá, máte všechno pod nosem a jste zhýčkané. To já byla jinačí držák,“ kysele se usmála budoucí tchyně a já v tu chvíli chtěla vraždit.

Celé jaro jsem prožila otázkami, zda to chci s Ivošem udržet. Ten chlap vlastně neměl chybu. Když nepočítám jeho mámu, na kterou jsem začínala být alergická jako krtek na slunce. Došlo to do stavu, že jsem slyšela její jméno a začal se mi klepat žaludek. Nebylo to dobré.

Peklo v Chorvatsku

Letní dovolenou jsem už ani neplánovala. Bylo mi jasné, že všude s námi pojede jeho maminka. „Každý rok beru do Chorvatska na jachtu mámu. Je to naše tradice. Letos ale beru jen tebe, cukrik moj,“ usmál se Ivoš, ale já tomu nevěřila. Můj partner se ale tvářil, že tentokrát to myslí vážně. A snad i myslel.

Do Chorvatska jsme opravdu odjeli sami. Maminka nám oznámila, ať si jachtu užijeme, že ona už je na tyhle akce stará. Fakt mě to těšilo, říkala jsem si, že Ivoš asi začíná chápat, že vše má svůj čas. Dorazili jsme na ostrov Lopud, dali si skvělou večeři a prožili nádhernou noc v kajutě.

Druhý den mi Ivoš donesl snídani do postele a pak mi oznámil, že ráno volala maminka. „Volala mi máma, přes noc prý nemohla dýchat, chtěla volat už v noci, ale má nás ráda, tak volala až ráno,“ vyprávěl mi s vyplašeným výrazem v očích Ivošek. A začal přemýšlet, zda se vrátí do Česka, nebo zda bude lepší pro mámu poslat taxi. Ano, chtěl pro ni poslat taxi z Dubrovníku!

„Lásko, já to chápu, jedeme zpět domů,“ usmála jsem se na svého partnera a v hlavě měla jasný plán. Cestou zpět do Česka jsem byla podivně klidná. Hlavně rozhodnutá!

Zatímco Ivošek kontroloval dech své maminky, který už byl zázračně zase v pořádku, já si si sbalila dva kufry věcí a zavolala si taxi. První taxi po roce, které jsem si platila sama. Byla jsem hrdá a hlavně svobodná. Vyšla jsem ven z té nádherné vilky a dýchalo se mi skvěle. Možná ještě lépe než Ivošově mamince.

Zajímá vás dovolená v Chorvatsku? Podívejte se na video:

ZDROJ: Příběh sestavila redakce Prima Ženy na základě vyprávění čtenářky.