Řeč těla: Co nám odkrývají potíže s pohlavními nemocemi?
Jak ovlivňuje stav duše naše tělo? Objevte tajemství psychosomatiky. Co nám chce tělo říct problémy s některou z pohlavních nemocí?
V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu.
Pohlavní nemoci jsou většinou přenášeny mezi dvěma lidmi, nejvíce formou sexuálního styku. V sexuální rovině se nemusí jednat pouze o přímý styk, ale i společnou masturbaci nebo orální či anální styk. Nakazit se může člověk i při transfuzi krve, přímým kontaktem s infikovanou krví, nemoc lze přenést také prostřednictvím matky na plod. Mezi pohlavní choroby patří kapavka, syfilis, chlamydiová infekce, lidský papilomavirus (HPV), měkký vřed, HIV a AIDS.
Jaké jsou duševní příčiny potíží s pohlavní nemocí?
Pohlavní nemocí se nakazíme, pokud cítíme vinu spojenou se sexem. Je to naše potřeba se trestat a potrestat. Je tu i spojitost s tím, že naše genitálie jsou hříšné a nejsme schopni tyto naše orgány přijmout.
Pohlavní nemoci se mohou objevit i v případě znásilnění nebo zneužití. Pokud máme pohlavní styk s někým, koho opravdu nemilujeme, může se stát, že se naše srdce zavře a trestáme se prostřednictvím pohlavní choroby. Náhodný sex tak často může přinést i pohlavní chorobu.
Položte si následující otázky:
Máte se ráda? Jste se svým tělem spokojená? Jak vnímáte sex a svoje genitálie? Máte sex s tím, koho opravdu milujete? Necítíte po sexu vinu? Umíte se radovat?
V minulosti jsem měla klientku, která se nakazila pohlavní nemocí. Vždy byla věrná a svého přítele nikdy nepodvedla. Tvrdila, že sex má spojený pouze s láskou. Jejich vztah byl hezký a postupně se začali domlouvat na svatbě. Pár měsíců před plánovanou svatbou si její přítel našel jinou ženu. Prostě se zamiloval a od mé klientky odešel. Vzhledem k tomu, že moje klientka měla pouze dva dlouhodobé vztahy, tak si v životě moc neužila. Ve své bolesti a zklamání se rozhodla si konečně život užít, setkávala se s muži přes seznamku a měla i náhodný sex. Nebylo to však pro ni přirozené, nikdy v minulosti po tom netoužila a vlastně se tím mstila svému expříteli. „Tak, teď všem ukážu, jak si budu užívat a budu šťastná,“ často opakovala.
Po každém takovém setkání s mužem, kterého nemilovala, se cítila špatně. Trestala tak sama sebe za to, že ji opustil její přítel. S jedním z těch mužů začínala mít trvalejší vztah, už nešlo o náhodný sex, ale o častější setkávání. Přesto ho nemilovala, byl to pouze citový převaděč. A ona vnitřně stále bojovala s tím, že měla náhodný sex s muži, které nemilovala, a trápila se tím. Následek toho byl, že se od svého nového přítele nakazila pohlavní nemocí. Ona, která vždy trvala na tom, že bude mít sex jen s tím člověkem, kterého miluje, a která vlastně nikdy nebyla nijak promiskuitní. Seděla u mne v poradně a stále si opakovala otázku. „Proč právě já?“ Odpověď byla jednoduchá – sama sebe potrestala. Její osobnost nebyla v souladu s tím, co dělala, a tak se vnitřně trápila. A nakonec potrestala sama sebe za to, co udělala. Škoda. Pokud by našla smíření s tím, co udělala, a přestala sama sebe trestat, nemusela by se nakazit pohlavní nemocí.
Jak si vyléčit problémy s pohlavní chorobou?
Pokud nás po sexu napadají špatné myšlenky, máme chybné ideály a zvrácené představy o sexu, je možnost nákazy pohlavní nemocí podstatně větší. Onemocnění spojené s pohlavními orgány je spojeno i se zklamáním z partnerského vztahu. Je lepší mít méně očekávání a pak nejsme tolik zklamáni.
Na fyzické úrovni je u většiny pohlavních nemocí jedinou možnou prevencí pohlavní zdrženlivost. V drtivé většině je za nákazou promiskuita, a to jak v případě heterosexuálů, tak i homosexuálů. Prevencí je používat ochranu, věnovat se dostatečné hygieně před i po pohlavním styku, u žen to mohou být také pravidelné prohlídky u gynekologa.
Afirmace pro léčbu: „Láskyplně přijímám sebe sama a svou sexualitu se všemi jejími projevy.“
Šárka Vávrová
Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie