S pubescentem na chalupě: Pevné nervy s sebou!
To, co vám připadá jako život v ráji, vidí váš dospívající potomek naprosto jinak. Jak to společně zvládnout?
Každý z pracujících by si teoreticky zasloužil pěknou dovolenou, vytoužený odpočinek uprostřed idylické přírody. Možná i vy máte ten svůj koutek snů, kam se celý rok těšíte jako blázni. Pravděpodobně je to chaloupka na okraji lesa, pod vysokými modříny a neustále šumícími borovicemi. Houby rostou hned za chalupou, v zahrádce sládnou letní jablíčka a červenají se maliny a jahody, o dřevěný plůtek se opírají staré růžové keře. Vysoká tráva na louce krásně šimrá kolena, kam se podíváte, všude pomněnky a čekanky, kopretiny a sedmikrásky, mateřídouška a šípkové růže. Pochopitelně nechybí křišťálová studánka lemovaná – jak jinak – než kapradím. Les je plný borůvek a nádherných hříbků, které se důmyslně schovávají v mechu, vás ale nepřelstí. Řeknete si: ráj! Ovšem myslí si to také váš pubescent?
Taková otrava!
Váš pubescent si to bohužel nemyslí. Oni totiž ti teenageři uvažují tak nějak… jinak. Jejich představy ráje se zásadně liší od těch našich. A protnou se až v nekonečnu – jako rovnoběžky (možná si to pamatujete z dlouhých, předlouhých hodin geometrie).
Váš pubescent se (patrně) domnívá, že ideální prázdniny by měly vypadat následovně: kolem poledne vstane z postele, posadí se k Facebooku a počítačovým hrám. K večeru si pak sbalí batůžek a odjede na „fesťák“ či technopárty, vrátí se za tři dny… a tak dále stále stejně. S tím ovšem jako svědomitý a zodpovědný rodič nemůžete souhlasit, zejména je-li vaší ratolesti čtrnáct, patnáct, šestnáct let. Tady si prostě musíte dupnout: „Jede se na chalupu a dál už o tom nebudeme mluvit!“ Vaše trápení tím však nekončí, ba naopak: začíná. Počítejte s tím, že potomek vám dá velmi razantním způsobem najevo, že je otrávený jako malajský šíp.
O houby se zajímá…
Nic vám nepomůže, že se doslova utápíte v sentimentálních vzpomínkách: Ano, když byla vaše Helenka malá, prázdniny na chalupě přímo zbožňovala. S jakou radostí vám pomáhala připravovat řízky z květů černého bezu a limonádu z téhož, s jakým nasazením sbírala pampelišky na voňavý pampeliškový med. V kopcích nalézala tak veliké bedly, že když pršelo, nesla je vítězoslavně nad sebou jako deštníky. Hříbky mohla sbírat i se zavřenýma očima, tak dokonale to tu znala. A to luční kvítí jaké nosila… Pletly jste spolu věnečky a ona v nich vypadala jako víla. No, co je to platné, když teď má ve vlasech modré pramínky a co se týká hub, ptala se (ještě ke všemu přímo vás!), kde nejblíž u chalupy rostou lysohlávky… Inu, nezbude vám než zatnout zuby a pokusit se to vydržet.
Pozor, bude řádit
Hysterie nepomáhá, naopak zpravidla situaci jen zhorší. Nenechte se vyprovokovat. Zásadně neříkejte: „V práci mám takový peklo, zasloužila bych si pár klidných dní na chalupě, copak to nedokážeš pochopit?!“ Váš pubescent to pochopit možná dokáže, ale chce to čas… Asi tak dvacet let. Proto raději neříkejte nic a na provokace (bude jich víc, než si myslíte) nereagujte.
Máte-li chaloupku pěkně v údolíčku a v úvahu připadají potíže se signálem, připravte se na opravdový očistec. Pubescent se nedostane na Facebook a bude řádit jak černá ruka. Vy to jako matka samozřejmě musíte vydržet. Nenavrhujte, že si místo toho zahrajete prší nebo slovní kopanou, to by se teenager ale už doopravdy zbláznil. Tady je každá rada drahá. Skočte na borůvky, udělejte palačinky, nalijte bezinkovou limonádu a vyprávějte, jak to bylo hezké, když vám kdysi tu limonádu pomáhal(a) vyrábět… Uvidíte, třeba zažijete i nějakou tu hezkou chvilku. Ale zbytečně mnoho jich nebude, s tím počítejte.
Eva Michorová