Z deníku koučky: Moje dítě se bojí teroristů

V současné době jsou média plná informací o teroristických útocích v Evropě. Většina lidí žije ve strachu a v obavách, jak se dál bude vyvíjet jejich život. Zda budou zase v klidu cestovat letadlem, aniž by se obávali jeho pádu po výbuchu bomby, nebo navštíví s radostí romantickou Paříž. Emoce lidí jsou velice silné, ale nikdo se nepozastavuje nad tím, jak tuto situaci vnímají děti. Čas, kdy je můžeme ochránit před informacemi, je už dávno minulostí. Dostávají stejné informace jako dospělý jedinec, jen tyto informace nemusí umět správně pochopit v souvislostech.

Teroristický útok v Paříži stejně jako pád letadla plného ruských občanů vracejících se z dovolené zanechal v mnoha srdcích pocit velké ztráty. V médiích se objevují silná hesla: „Francie je ve válce“, „V Paříži se střílelo“, „Všude číhá smrt“ a další emotivní titulky, které mnoho lidí naplňují strachem. Lidé doma s rodinou řeší celou situaci a v pozadí všeho jsou děti, které jsou velice vnímavé a vše pociťují stejně emotivně jako jejich rodiče. Některé věci jistě nechápou, ale bojí se zeptat.

Když má dítě strach

Moje jedenáctiletá dcera se mě po katastrofě v Paříži zeptala, zda bude válka a jak to vypadá s teroristy. Uvědomila jsem si, že ani ona nemůže uniknout vlivu médií a informace může mít kusé a mohou v ní vyvolávat strach a obavy. Zeptala jsem se dcery, co o celé situaci ví a ona mi řekla, že si s kamarádkami stále o celé situaci povídají a musí na ni myslet. Snažila jsem se jí situaci vysvětlit a především ji uklidnit, že nám žádné nebezpečí nehrozí. Nechci, aby moje dcera vyrůstala ve strachu ze své budoucnosti. Jak jí však rozumně vysvětlit strach a obavy, kterých jsou plná média?

V den volna jsme se společně vydaly na nákupy do Německa. Večer jsem si všimla, že to dcera napsala na sociální síť a její kamarádka jí odpověděla: „Hlavně dojeď v pořádku a dávej na sebe pozor. Tam je hodně teroristů a imigrantů.“ Dcera jí po návratu odepsala: „Děkuji, dojely jsme v pořádku.“ Došlo mi, že děti jsou plné obav a strašidelných představ, které se třeba nezakládají ani na pravdě. Dětský svět je plný zranitelných slov a emocí, jsou navíc velice ovlivnitelné. Měli bychom je chránit a často s nimi mluvit o situaci kolem nás, která pro ně může být třeba velkým strašákem.

Jak dětem vysvětlit, co se děje? Co jsou to teroristické útoky? Zda nám hrozí nebezpečí?

• Mluvte se svými dětmi o tom, co se děje. Snažte se jim zodpovědět všechny jejich otázky. Předejdete tak jejich různým domněnkám a bujné fantazii, která může vykreslit velkého „bubáka“, jenž jim třeba nedá delší dobu spát.

• Uklidněte své děti, vysvětlete jim, že žádné bezprostřední nebezpečí nám nehrozí. Uklidněte je, že nejsme v žádné válce a vysvětlete jim funkci médií, které profitují ze senzačních titulků. Příště, když si přečtou nějaký senzační titulek, budou vědět, jak ho správně vnímat.

• Věnujte se jejich emocím. Mezi všemi emocemi, které jsou součástí obecného procesu psychického zrání a vývoje dítěte, je strach jedním z jeho prvních pocitů. Mohou tak plni strachu i neadekvátně reagovat.

• Zjistěte si všechny informace, které vaše dítě už někde slyšelo, dozvědělo se od kamarádů a spolužáků. A věnujte čas na jejich vysvětlení, ale není potřeba děti zasvěcovat do podrobností a případně i různých fabulací.

• Snažte se být vnitřně klidní a své emoce mějte pod kontrolou. Vaše dítě je na vás napojeno a veškeré emoce strachu a beznaděje bude vnímat silněji, než si myslíte.

• Před dětmi, které ještě nenavštěvují základní školu, o tragických událostech mluvte co nejméně. Nemají tak velký přístup k informacím a není potřeba je zbytečně strašit. Přesto si ověřte, jaké informace už mají.

• Objasněte jim, že to, co se stalo v jiném městě a zemi, se nemusí stát u nás. Snažte se jim ukázat měřítko pravděpodobnosti, že se to stane i nám. Děti mají tendence vztahovat si vše na sebe.

• Děti, které se o tyto informace nezajímají a nemají žádné informace, zbytečně nestrašte. Přesto jim jednoduše vše vysvětlete.

• Stále je ujišťujte o tom, že jsou v bezpečí a také jim vysvětlete, že všichni dělají vše proto, aby se situace neopakovala.

• Mluvte jednoduše v krátkých větách. Nezabíhejte do složitých úvah, konspiračních teorií a pocitu, že jsme všichni v beznadějné situaci.

• Nešiřte paniku a ujistěte sebe i dítě, že vše dobře dopadne. Ti dobří policisté chytí padouchy a zavřou je do vězení. Dobro zvítězí nad zlem.

• Některé děti více vnímají své pocity, vyznají se v nich a umějí je dát najevo, jiné jsou uzavřené samy do sebe. Nepanikařte, pokud nebude vaše dítě chtít o svých pocitech mluvit. Trpělivě mu vše vysvětlete a nechte dítě si vše promyslet, třeba za vámi přijde si vše ujasnit.

Vážení rodiče, měli byste vědět o svých dětech co nejvíce informací, z kterých můžete v pozdější době čerpat při neadekvátních reakcích vašich dětí. Děti mohou prožívat skryté strachy, které odpovídají jejich věku nebo pouze momentální situaci. Je důležité s dítětem mluvit a tím mu pomoci jeho strachy a úzkosti zvládat. Žádný dětský problém není bezvýznamný a to i pokud jde o sklíčenou náladu. Vždy je nutné s dítětem promluvit a zjistit, co způsobilo jeho stav a čeho se bojí. Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi a jste připraveni mu vždy pomoci.

Přeji vám mnoho krásných chvil s vašimi dětmi.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie