Sandra Nováková promluvila o napětí v rodině: Na hádkách je pozitivní jen usmíření

Ve filmu Hádkovi se hádají opravdu všichni. Jak jste přišli na nápad natočit snímek, v němž jsou hádky v hlavní roli?

Nápad na Hádkovy vznikl v době covidu a dlouhého lockdownu. Spousta párů se v té době víc hádala, některé vztahy to dokonce nepřežily. Hádky se objevily i u nás. Nechali jsme se tím inspirovat a vypsali se z toho. Tedy napsali scénář. Zajímavé je, že to na náš vztah zapůsobilo terapeuticky a v podstatě se všechno vyčistilo. Takže doporučuji tento film všem, kteří se občas hádají, třeba to na ně bude mít stejný efekt.

Znáte ze svého života podobně nekonečné hádky, jako jsou ty ve filmu? Vy sami se hádáte?

Ano, umíme se pohádat opravdu temperamentně a dokážeme být zarytí do svých pravd dlouho, jsme oba dost tvrdohlaví. Ale jak říkám, od napsání scénáře Hádkových se téměř nehádáme.

Máte pro hádky svou strategii? Jakou?

To ani ne, hádka vždy vychází z emocí, a když jsem plná emocí, nedokážu „taktikovat“ (Sandra se usmívá). Jen někdy, když už se příliš naštvu, přecházím z fáze křičení do zarytého mlčení. To pak ale partnera v hádce pobouří ještě víc a o to víc začne být hlasitý on (herečka se už opravdu hodně směje).

Hádali jste se i při psaní scénáře?

Ne. Jen Vojtu vždycky rozčiluje, když mám pravdu.

O čem jiném než o hádkách ještě film Hádkovi je?

O životě a o tom, že člověk leckdy propásne život řešením banalit místo toho, aby se povznesl a řešil skutečně důležité věci. O tom, že láska je to jediné důležité, co v životě máme, ale spousta lidí si to neuvědomuje. Život je příliš krátký na to, abychom ho prohádali.

Celý film je natočen v jednom bytě (mimochodem s krásnými tapetami). Proč jste se tak rozhodli?

Protože oba s Vojtou milujeme výtvarněji pojaté filmy. Realita je všude kolem nás, tak proč se alespoň neodvázat ve filmové řeči? Celý příběh se odehrává v jednom bytě, proto jsme k dekoraci přistoupili, jako by to byla další hlavní postava, která si zasluhuje pozornost a péči, a oslovili jsme na to geniálního Marka Cpina, který předčil naše očekávání.

Proč se vlastně lidé hádají?

Z mnoha důvodů. Ale jak mi nedávno poradila jedna moudrá kamarádka, je dobré vylézt v takové situaci někam hodně vysoko a podívat se na to z ptačí perspektivy. Najednou jsou všechny spory malicherné.

Jak probíhalo natáčení? Byla to spíš harmonie, nebo drama jako ve filmu?

Harmonie. Ostatně jako všechna natáčení s panem režisérem (Sandra se mile usmívá).

Je jiné točit film s tím, že jste i autorkou scénáře?

Ano. Třeba už se tolik nemusíte učit texty. Znáte je dávno předem. To je výhoda.

Marně přemýšlím, která z filmových manželek je horší, co myslíte?

Obě dvě jsou příšerné. Obě dvě ale mají také svoje trápení, které je možná i příčinou toho, jak hrozně se v životě chovají.

Je na hádání něco pozitivního?

Usmíření. Pokud k němu tedy dojde. Jinak nic.

Vzpomenete si na nějakou zábavnou či napínavou situaci během natáčení?

Třeba když jsem během závěrečné bitky a skoku na Jitku Čvančarovou nakopla dřevěné křeslo, ale byla jsem pak ještě další dva dny hrdinka a překonávala bolest s tím, že to nic nebude, abych následně posilněná alkoholem protančila dotočnou a teprve za týden dopajdala na rentgen a zjistila, že mám zlomenou zánártní kůstku.

Jaká byla vaše oblíbená scéna při psaní scénáře? Jaká je vaše oblíbená scéna teď ve filmu?

Asi vrchol celého filmu, kdy dojde k závěrečné bitce, pak stydění, výbuchu smíchu a dojetí. Je to takový emoční kolotoč.

Jaká scéna byla nejnáročnější pro natočení?

Žádná. Nebo si žádnou takovou nevybavuju. Vojta byl tradičně dokonale připravený, vše měl sestříháno už v hlavě, taky měl každý záběr nakreslený ve storyboardu, takže jsme všichni věděli, co děláme a co nás čeká. Šlapalo to jako švýcarské hodinky.

O čem je komedie Hádkovi?

Komedie režiséra Vojtěcha Moravce vypráví o rodině, která se pořád hádá. Ať dělají Hádkovi, co mohou, nikdy se na ničem neshodnou a každý z nich si nakonec myslí to svoje. Ve vzduchu teď navíc visí rozepře o dědictví po dědovi a o jeho posledním přání vyjet se všemi k moři...

Když se sejde rodina, je to prostě vždycky radost. Dva bratři se svými ženami se potkávají v bytě svého dědy, který je v nemocnici a už to s ním vůbec nevypadá dobře. Bráchové jsou každý úplně jiný, ale mají se svým způsobem rádi. Zato jejich manželky se nemohou vystát a vzájemné pomlouvání je pro ně nezbytnou součástí života. Společně se musí domluvit na dědictví po dědečkovi, ale na schůzku dorazí i táta obou bratrů s důležitou novinkou. Dědeček se cítí dobře a chce s nimi se všemi jet k moři, aby ho jednou v životě viděl. Mají se tedy o čem bavit, ale naráží na jeden neřešitelný problém. Nikdy se neshodnou a pokaždé skončí tím, že se pohádají. Jmenují se Hádkovi.

Scénář k filmu napsali společně životní partneři Sandra Nováková a Vojtěch Moravec, tvůrci úspěšné komedii Matky, kterou vidělo v kinech téměř tři sta tisíc diváků. Zatímco impulsem k Matkám byly zkušenosti z mateřství, podnětem pro Hádkovy bylo jejich vlastní dohadování.