Šéf Pohlreich v českých Košicích narazil na pizzu s brusinkami i Titanic ve sklepě

U Tří kytar – Ano, šéfe (2025)
Stačí devadesát minut jízdy z Prahy a ocitnete se v Košicích u Tábora. V malebné vesnici, kde vznikla restaurace U Třech kytar. Podnik, který v 80. letech budovali svépomocí, dnes vedou Michal se Zuzanou, a i když se snaží o poctivé jídlo s poctivou muzikou, šéf má už po příjezdu tušení, že to nebude žádná hitparáda.
„Taková útulná vesnička to je, a přitom zima, že by tu nastydl lední medvěd,“ hodnotí první minuty po příjezdu Zdeněk Pohlreich.
Michal se snaží být optimistou. Přiznává, že je v insolvenci, ale drží ho nad vodou rodina a chuť nevzdat se. „S cenami se musíme držet dole, jinak bychom ztratili hosty,“ říká. Jenže hostů stejně moc nepřichází.
Přečtěte si také: Kohoutková voda v restauracích zdarma? Výmysl choromyslného idiota, kritizoval Pohlreich
„Tady je všechno, pelmel mezi hospodou a klubem, jen zákazníci chybí,“ shrnuje situaci Zdeněk Pohlreich. A Michal s úsměvem dodá: „Jsme ve špatné lokalitě. Jeden autobus sem jezdí v únoru a druhý ve středu.“
Pohlreich si bere do ruky jídelní lístek a okamžitě zbystří. „Co je, kurva, Cylindr? A fakt si můžu objednat kilo masa? Taky pizzu, tu nejlepší bych si dal. A country rolku. Plus umírám zvědavostí, co je salát Košice,“ pídí se zvědavě.
A právě Salát Košice se brzy stává hvězdou večera. „Salát Košice bych hnal až do Košic. Skoro mám pocit, že ve fastfoodech to dělají lepší,“ hodnotí Zdeněk a dodává s úsměvem: „Navíc si myslím, že je lepší lžička medu než pytel hoven. Ale možná to bude tím, že stárnu.“
Znáte Pohlreichův recept na pořádek a úsporu? Betlém by si měla vyskládat každá hospoda
Ani další pokrmy ho o kvalitách místní kuchyně nepřesvědčí. „Kluci, to vám chutná pizza s brusinkami? Tak já jsem první, kdo si bude stěžovat. Je tady tolik chyb, že s tím bude opravdu třeba něco dělat. Ty plesnivé zdi, upatlanost, kam se podíváš, zkrátka bordel jak v tanku,“ rozčiluje se. A dodává: „Tady hrajou zatraceně falešně. Jídlo stojí za psí kníry. Sem není jediný důvod přijít.“
Sklep jako z Titaniku
Když se Zdeněk vydá prozkoumat zázemí, nestačí se divit. „Co chybí ve sklepě? Snad jen mrtvola,“ glosuje, když najde protékající vodu a nepořádek. Vtom se ozve hudba z patra. „To je Titanic normálně. V podpalubí voda a nahoře se tancuje,“ směje se nevěřícně.
Druhý den se má konečně vařit, ale šéf Pohlreich je bezradný. „Až se bude konat mistrovství světa v házení hrachu na zeď, budeš asi mistr světa,“ říká Michalovi, který ho ignoruje. „Jsi v hospodě, kde je vše špatně, a Michal si míchá rajskou… To je přece blbě.“
Přesto Zdeněk Pohlreich boj nevzdává. „Možná by pomohla modlitba, k tomu ale potřebuješ věřit,“ dodává s nadsázkou. A přichází zátěžový test. Kuchaře zradí technika, nervy pracují, ale i tady se ukáže, že všechno má řešení. Nakonec šéf doporučí pořádný úklid, ples s tombolou a hlavně nový začátek. „Vesnice potřebuje funkční hospodu a je třeba se nevzdávat,“ říká.
Zuzana má jasno: „Míša pookřál, Zdeněk mu dal chuť pokračovat dál, to je super.“
Rozloučení se špetkou naděje
„Kamarádi, přišel čas odjezdu. Kdybych měl říct něco důležitého, tak by to byla prosba, abyste zapojili hlavu. Obdivuji vás, na vesnici bych hospodu dělat nechtěl, je to těžká řehole, bylo mi potěšením,“ loučí se Pohlreich.
Přečtěte si také: Návrat na Čertovku s Ano, šéfe!: Ze 120 položek na menu zbylo osmnáct, reakce jsou smíšené
„Tři kytary byly na začátku trochu rozladěné, povedlo se nám to trochu vytunit, ale jak moc, to teprve uvidíme,“ uzavírá šéf. Sledujte nový díl Ano, šéfe! z Košic u Tábora ve čtvrtek večer na Primě, nebo si ho pusťte už nyní na prima+. A nahlédněte do zákulisí natáčení v bonusovém Ano, šéfe! podcastu na prima+.