Dávejte si pozor! Leden je měsícem rozchodů
Pozor! Leden je měsícem rozchodů Zdroj: istockphoto.com
Leden je tichým a nenápadným zabijákem... vztahů. A je dobré to vědět. Právě v lednu se rozchází nejvíce párů. Divíte se? A budete se divit ještě více, až zjistíte, jak neuvěřitelně logické je vysvětlení, proč je tomu tak.
Pro začátek se podívejte z okna. Vidíte šedivá mračna, sníh s deštěm, celodenní pochmurné mlhavé šero. Občas není při pohledu z okna jednoduché rozluštit, zdali se jedná o den, nebo už o noc. V takovém počasí míváme docela jinou náladu, než když z baru na břehu se sklenkou ohnivé vody v ruce sledujeme sluncem pozlacenou mořskou hladinu posetou rybářskými čluny. Zatímco měsíc máj vypadá jako krásná copatá blondýnka s košíkem plným pivoněk, leden je nevrlý, špatně oblečený stařec, kterému ještě nepřišel důchod. Naše psychika je tudíž spolu s lednovým počasím na bodu mrazu, ne-li níže. Většinu naší energie pohltí (marná) snaha alespoň trochu se zahřát a vyrovnat se s deprimujícím nedostatkem světla.
Sluší ti to, tetičko
A kdyby nás deptalo jen počasí, bylo by to ještě nádherné. Leden je ovšem i měsícem duševní vyprahlosti a absolutní beznaděje. Pesimisté, ba i realisté se nějak nemají nač těšit. Vánoce jsou definitivně pryč, dárky jsme už rozbalili, nezřídka s pocitem zklamání (však to znáte!), cukroví, kachny i kapry jsme snědli do posledního drobku, víno vypili, nový rok patřičně bouřlivě přivítali. Co nás čeká? Boj s povánočními kilogramy, někdy už předem prohraný, rozčarování z finanční tísně (padáme do červených čísel) a zároveň celkové vyčerpání. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, prosincové radovánky nás spolehlivě vyždímaly. To sebeovládání, které musíme vyvinout, když se sejdou úplně všichni příbuzní a neupřímně se na sebe usmívají, vzájemně se ujišťujíce, jak se na tento okamžik těšili. „Tetičko Julie, tobě to ale sluší,“ říkáte stokilové osobě v červené hučce a fialovém plédu s třásněmi. Ve skutečnosti vypadá jako ze špatné operety. „Opravdu zůstanete celý týden, maminko? Mám takovou radost,“ tvrdíte tchyni. „Dědečku, takový krásný dárek! Rybářské holínky! Neměl sis dělat škodu,“ rozplýváte se, i když jste divnější obuv v životě neviděla.
Hledáte viníka?
Z toho všeho se citlivá lidská duše pak po celý leden vzpamatovává. Jsme vyčerpaní, přecitlivělí, vybuchujeme při sebemenších příležitostech. Namísto abychom se radovali z těch ale opravdu podstatných věcí (svátky jsme přežili, přibrali jsme pouhých pár kilogramů, během silvestrovského pyrotechnického pekla nevyletěl náš činžák do povětří), hádáme se s partnerem jako o život. Zaznamenáváme jen to negativní: ano, přinesl velký nákup, ale z auta, které je nepopsatelně špinavé. Ano, uvařil těstoviny, ale vypil při tom půl lahve vína, oblékl si příšernou zástěru, na které je velmi věrně namalovaná kostra, a pouštěl si katastrofální muziku, podobnou hluku tovární haly. Ano, v neděli skutečně poobědval s vaší matkou, ale vedl divné řeči o tom, že nic nemá smysl, snad jen s výjimkou motorky, a na vlastní oči jste pak viděla, jak pobledlá matka nenápadně zapíjí prášek. Skřípáte zuby a přemýšlíte o radikálním řešení. Hledáte viníka? Je to leden!
Čekejte na únor
V lednu, s jeho stále ještě krátkými dny a přemírou mrazu a tmy, trávíme v našich příbytcích o polovinu více času, než v létě. A tak většina párů onemocní – proslulou ponorkovou nemocí. Za tmy jdeme do práce, za tmy se vracíme, plni únavy a zimní nostalgie. Proto bychom uvítali, kdyby nás doma očekával někdo jako anděl, pofoukal nám bolístky, pustil romantickou hudbu, řekl něco v tom smyslu: „Ty jsi ta nejúžasnější bytost na světě“ – a vzápětí už servíroval kuřecí řízečky s opečeným bramborem, lehký zeleninový salát, tiramisu a červené italské víno.
Něco takového většina z nás neprožije ani ve snu. Když v zajetí únavy dovrávoráme domů, ozve se dejme tomu: „Zapomnělas vynést odpadky. To jsem zvědav, kam to teď mám házet. Ale mně už je všecko jedno. Dávej pozor, kam šlapeš, pes rozbil ty skleněný dveře. Koukal jsem na účet, neni tam už skoro nic. Jo, cos koupila k večeři? V ledničce je jenom hlávka zelí, mám ho chroupat jako zajíc nebo co?“
Mohlo by vás také zajímat:
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
