Jitka (58): Zamilovala jsem se do kriminálníka

Když jsme se s manželem rozváděli, oba jsme si oddychli. Za třicet let náš vztah vyšuměl a s rozvodem jsme otáleli jen proto, že jsme čekali, až se dcera i syn osamostatní, založí vlastní rodiny. Protože se nám nikdy nevedlo zle, manžel se ke mně zachoval velkoryse a nechal mi vilku i slušné konto. „A nebude ti, mami, smutno? Je ti teprve třiapadesát a pořád vypadáš k světu, ukoušeš se sama nudou.“ Musela jsem se dceřiným obavám zasmát.

Kromě zaměstnání bylo kolem baráku a zahrady moře práce a navíc jsem se na život bez muže těšila. Jenže po dvou letech jsem začala měnit názor – chlap (a taky sex) mi začal chybět. Když jsem si postěžovala kamarádce, jen se usmála. „Sice nám chlapi lezou na nervy, a my jim určitě taky, ale pořád je lepší se s někým hádat než být sama. Jenže doma chlapa nenajdeš, tak co ho splašit na inzerát?“ Byla jsem proti, ale po pár dnech jsem si řekla: proč ne?

Na rande jsem jezdila do kriminálu

Na inzerát mi kupodivu přišlo hodně odpovědí. U některých jsem se zasmála, u jiných naštvala, ale když jsem otevřela dopis od Lukáše a vypadla jeho fotka, rozklepala se mi kolena. Byl to vážně fešák, který, jak jsem si přečetla, se nedopatřením dostal do vězení. Bylo mi ho líto a po dvou měsících dopisování jsem ho ve věznici navštívila. Ve skutečnosti byl ještě hezčí než na fotce a o hodně mladší než já.

Lukáš mě zahrnul lichotkami a jeho suverénní chování i ráznost mi hned zaimponovaly. Od té doby jsem za ním jezdila pravidelně a šest měsíců, které mu zbývaly do konce trestu, utekly jako voda. Byla jsem do něj zamilovaná a v den propuštění jsem na něj před branou věznice čekala. Pevně mě objal a poprvé dlouze políbil. „Co na mě bývalka ušila boudu kvůli alimentům, jsem si myslel, že už žádný ženský věřit nebudu, ale ty jsi jiná, nezkažená, tobě věřím. Je fajn, že jsi tady!“ Krásně se to poslouchalo a já se tetelila láskou i touhou.

PŘEČTĚTE SI: 5 FÁZÍ RANDĚNÍ: NA CO SI V KAŽDÉ Z NICH DÁT POZOR?

Odsoudila jsem ty nejbližší!

Když jsme přijeli před mou vilku, Lukáš spokojeně hvízdl a sotva jsme vstoupili do domu, předvedl mi, jaký je úžasný milenec. Se svým štěstím jsem se pochlubila Věře, ale její reakce, že je až moc mladý a navíc kriminálník, mě uzemnily. Dostala jsem na kamarádku vztek. „Tak je mu o patnáct let míň, a co?! Neříkala jsi, že vypadám o hodně let mladší? A do kriminálu se dostal proto, že jeho bývalá manželka nesouhlasila s rozvodem a tak si vymyslela, že neplatí alimenty! Předtím pracoval jako projektant, má totiž vysokou.“ Když mi kamarádka řekla, že jsem se na „starý“ kolena zbláznila, zle jsme se pohádaly a téměř rok se neviděly. Jenže stejně jako Věra se proti mně postavila dcera i syn, kteří o Lukášovi mluvili jako o příživníkovi.

„Chlap, který se nechá živit od ženský, nepracuje a celý dny se akorát válí, přece není partner pro život! A to nemluvíme o jeho věku i že seděl. Mami, vzpamatuj se!“ Bohužel jsem byla slepá a hluchá a nakonec se přestala stýkat i s vlastními dětmi. Ale i mně vadilo, že Lukáš nepracuje a sháněla jsem mu zaměstnání, jenže pokaždé mi otráveně řekl, že kvůli „puncu“ z kriminálu ho nepřijali. Začal být mrzutý, arogantní a když jsem se k němu v noci přitiskla, neomaleně mě odstrkoval. „Na to zapomeň, to si musíš zasloužit!“ V té době už jsem ztratila hrdost a aby na mě Lukáš byl milý, jeho „lásku“ jsem si kupovala počítačem, značkovými hodinkami a nakonec autem...

Kam jsem dala rozum!

Po nějaké době mi začaly chodit anonymní esemesky, v kterých stálo, že Lukáš je ženatý, má tři děti a z mých peněz živí svou rodinu. Když jsem se ho na to zeptala, zařval: „Vsadím se, že to psaly tvoje závistivý dětičky! Až si srovnáš, kdo je pro tebe přednější, dej mi vědět!“ a odešel bůhví kam. A já udělala něco, co jsem nikdy nikomu neudělala – prohrabala jsem jeho osobní věci. Byl to šok – měl základní vzdělání, ve vězení byl šestkrát a skutečně nebyl rozvedený a měl tři děti. Okamžitě jsem zavolala synovi.

Když přijel, vyměnil vložku v zámku a já Lukášovi sbalila jeho věci a tašku postavila před branku. Chtěla jsem se synovi omluvit, ale dal mi prst na pusu. „Už je to pryč, hlavně že jsi na to přišla.“ Lukáš se vrátil k ránu a když uviděl, že je se mnou i můj syn, s nadávkami tašku hodil do auta a od té chvíle jsem ho neviděla. Ráno mě čekaly dva nepříjemné, ale pro mě důležité telefonáty – vždyť k dceři a Věře, které pravdu objevily daleko dřív, jsem se chovala hrozně. Naštěstí mi obě odpustily.

Dnes žiju jen pro své nejbližší a na svůj životní úlet se snažím zapomenout. Ale pokaždé, když vidím ženu, jak se vede s o hodně let mladším mužem, mi po zádech přeběhne mráz...

-nef-

Mohlo by vás taky zajímat: