Z deníku koučky: Řeč těla, aneb jak komunikujeme třeba při svádění?

Všichni používáme ke svádění slova, ale neuvědomujeme si, že podstatně větší význam má neverbální komunikace, naše řeč těla. Jak můžeme partnerovi sdělit, že o něj máme zájem? Jak muži svádí ženy? A jak ženy vyjadřují, že mají či nemají zájem v nonverbální komunikaci?

Co říkáme beze slov? Jak vyjadřujeme svému partnerovi svoji přízeň, ale i zlost? I když mlčíme, tak komunikujeme, nelze nekomunikovat. Vždy vyjadřujeme svými signály nějakou nonverbální komunikaci. Je prokázané, že verbální cestou tj. slovy sdělujeme 7% informací, dalších 25 % vnímáme prostřednictvím tónu a intenzity hlasu a 68% je neverbální komunikace.

Neverbální komunikace v sobě zahrnuje mimiku, gestiku, proxemiku (vzdálenost v prostoru), postoj, držení těla (posturologie), pohyby očí, haptiku (doteky) a další. V případě, že se na svého partnera podíváte, je zcela zjevné, aniž bychom vyslovili cokoliv nahlas, co nám ten druhý chce říci. Sdělujeme tak především své emoce. Hlas a jeho síla, výška, výraz a barva, intenzita a melodie ukazují na náš psychický stav. Vzdáleností mezi sebou ukazujeme na podřízenost nebo nadřízenost, ale také svůj vztah k druhému člověku. V případě, že dva lidé stojí k sobě v úhlu 90 stupňů, znamená to, že poskytují někomu dalšímu, aby se zapojil do rozhovoru. Naopak, stojí-li dva lidé proti sobě, tvoří tak uzavřenou společnost a nemají zájem přizvat dalšího člověka rozhovoru.

Dlouhý pohled do očí = koketa nebo gigolo

Důležitým prvkem při svádění žen je mužova řeč těla. Především to, jak muž stojí, jak gestikuluje. Muž, který svádí ženu a stojí u baru naproti ženě, narušuje jí její prostor a nemusí mít úspěch s navázáním konverzace. Přílišná gestikulace je také nevhodným prvkem při seznamování. Naopak, pokud muž stojí příliš daleko, je to výrazem nezájmu. Stojí-li však muž vedle ženy, je to pro ni přijatelné a muž může používat lehké dotyky, které žena při svádění potřebuje vnímat.

Při flirtování a zamilování lze nejvíce vnímat neverbální komunikaci. Pohled do očí musí být vždy jen na pár vteřin. Dívá-li se žena muži do očí déle, je vnímána jako laciná koketa. Muž s dlouhým pohledem je vnímán jako „gigolo“. Náklonnost a sympatie se dají číst prostřednictvím lehkých dotyků. Ženy dávají svůj zájem najevo především tím, že se dotýkají svých vlasů, odhalují zápěstí a kotníky, naklánějí hlavu na stranu, přejíždějí po sklenici prstem, nebo se jemně dotýkají svého oblečení. Nevynechají žádnou možnost dotknout se partnera, třeba jen prostřednictvím ramene nebo letmého doteku ruky. Naopak v případě, že ženy zájem nemají, všem dotykům se výrazně vyhýbají.

U muže, který nemá upřímný zájem a jeho chování je pouze naučené, vnímáme snahu vetřít se do ženina osobního prostoru lichotkami nebo důvěrnými narážkami. Vše je u něho předstírané a žádné city neprožívá, tudíž u něho můžeme najít znaky, které ho mohou odhalit. To je především deficit známek nejistoty a rozpaků, které při opravdovém zájmu prožíváme a chybí i upřímný úsměv, který je charakteristický vějířkem vrásek kolem očí.

I mlčení je komunikace

Když dva partneři mlčí, tak také komunikují. Zamilovaný pár spolu může mlčet i několik hodin a sdělovat si tím své důvěrnosti a dávat si tak navzájem pocit jistoty. Jsou naladěni na stejnou vlnu a rozumějí si i beze slov. V případě, že pak promluví, mohou říkat stejné věci, anebo řeknou ve stejný čas to samé.

Mlčení však může být i zlověstné, kterým trestáme svého partnera a říkáme mu tak, že nám nestojí ani za slovo. Je to pohrdání partnerem, což na něho působí ponižujícím dojmem.

Další znaky naší neverbální komunikace jsou například založené ruce, které mohou značit nepohodu, nebo slyšíme něco, co se nám nelíbí. Překřížené ruce zase značí odstup od ostatních a překřížené nohy mohou znamenat neujasněný nebo negativní postoj.

Jak poznáme sebevědomého člověka?

V případě, že někdo hlasitě mluví a gestikuluje, může to být pro nás známkou toho, že se jedná o sebevědomého člověka. Ve většině případů to tak však není. Mnoho lidí využívá tělo k tomu, aby klamali ostatní a zamaskovali tak nedostatek sebedůvěry. Naopak ten, který se chová zdrženlivě, na nás působí, jako někdo s nedostatkem sebedůvěry. Opak, může být pravdou.

• Sebevědomý člověk totiž došel většinou k vyrovnanosti a klidu. Do budoucnosti hledí s optimismem a v určitých situacích je obdivuhodně silný. Sebevědomí se navenek projevuje podle typu osobnosti a temperamentu nebo na základě životní situace a momentální nálady.

• V zásadě to však můžeme poznat prostřednictvím jeho řeči těla. Sebevědomý člověk má sebejisté držení těla. To je vzpřímený postoj, nezakrývá žádné části těla. Má vzpřímená záda a hlavu.

• Má pevný stisk ruky.

• Nejsou na něm vidět známky obav, například pokrčená ramena, povytažený krk. Nesnaží se vypadat, že chce utéct.

• Dělá dlouhé a pevné kroky, nejsou to žádné ustrašené krůčky.

• Jeho prsty a ruce jsou při komunikaci v klidu.

• Udržuje s druhým účastníkem rozhovoru oční kontakt.

• Jeho mimika je uvolněná.

• Obejde se bez „ostrých loktů“. Nebývá agresivní a nenabízí se ostatním. Necítí potřebu utlačovat jiné a předvádět se. Dovolí si s ostatními jednat férově, přátelsky a s respektem. Nemusí si nic dokazovat, zná svoji hodnotu. Rozhoduje se po svém a nezáleží mu na tom, co na to řeknou ostatní. Žije podle vlastních představ. Krizi vezme jako příležitost k růstu. Nevzdává se naděje, že bude lépe.

Neverbální komunikace je nedílnou součástí našeho života. Je to síla řeči beze slov. Přemýšlejme občas nad tím, jakým způsobem komunikujete neverbálně vůči svému partnerovi. Co mu říkáme i beze slov. Způsob toho, jak se vyjadřujeme, totiž ve většině případů rozhoduje nad obsahem. Je v tom ukryta síla a opravdovost.

Přeji vám hodně příjemné a láskyplné verbální i neverbální komunikace

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, Foto: Robert Tichý pro časopis Moje psychologie