Svedla jsem kluka své dcery. Všechno jsem zničila, ale měla nejlepší orgasmus v životě

Jako matka a manželka jsem selhala, to dnes vím. Ráda bych řekla, že ničeho nelituji, ale hrdá na sebe nejsem. I proto jsem si řekla, že z toho hrozného hříchu se zkusím vypsat. Čtenářky webu Prima Ženy mě odsoudí, ale je mi to jedno, odsoudila mě dávno celá moje rodina, přišla jsem úplně o všechno, tak ať si lidé soudí, jak chtějí.

Neřekla bych, že jsem frigidka, ale taky jsem nikdy sex skoro neřešila, rozhodně jsem se neupínala k orgasmům. Sex mám ráda, ale celý život jsem vždy měla nastavený tak, že legraci až po práci. A vzhledem k tomu, že mám dvě děti, zahradu, hausbót a náročnou práci, tak většinou jsem se v posteli chtěla hlavně dobře vyspat. Prostě chci říct, že jsem rozhodně nebyla otrokem svého libida a byly dlouhé týdny, kdy jsem byla bez orgasmu, ani jsem si na to nevzpomněla.

Měla jsem hezkou a spokojenou rodinu

S manželem jsme měli hezký vztah. Měli jsme se opravdu rádi a myslím, že jsme se respektovali a vlastně byli i přátelé. Měli jsme k sobě důvěru. Rády mě měly i moje děti... dcera Veronika i syn Petr mě respektovali, milovali... Je to ale minulost. Všechno jsem zkazila, vím, že je to jen moje vina a na nikoho z těch, kterým jsem tolik ublížila, se nezlobím. Nedivím se jim a nejednala bych jinak.

Veronice bylo dvacet a mně bylo lehce přes čtyřicet. Ona měla za sebou divokou pubertu a začínala se usazovat. Bylo vidět, že o mužích přemýšlí s výhledem na budoucnost, bylo jasné, že až nám domů na oběd přivede někoho nového, že to bude vážné. Takhle jsme poznali Vojtu. Bylo mu 27 a byl to zábavný mladý muž s poměrně širokým rozhledem, věčně dobrou náladou, galantní a navíc měl jemné ruce, což byl první vjem, který jsem cítila, když mi podával ruku. Veronice jsem přála, aby tohle vydrželo, protože Vojta se mi zamlouval. Přijal ho i můj manžel Zdeněk, který umí být morous, takže Vojta rychle zapadl do rodiny.

Čtěte také: 7 zajímavostí o ženském orgasmu, které možná neznáte

Bylo logické, že na Petrův maturitní ples vyrazíme všichni jako rodina, všichni jsme to brali tak, že vztah Veroniky a Vojty pluje do stále klidnějších a jistějších vod a moje dcera i já už jsme vtipkovaly na téma svatební zvony.

Zatančíme si?

Na hasičském plese, kde jsme byli celá rodina, jsem potkala řadu známých lidí od nás z městečka, skvěle se bavila, padlo pár panáků, a dokonce jsem si po dlouhé době zatančila i s manželem. Byl to fajn večer a moc mě bavilo, když mě k tanci vyzval i Vojta. Vím, že to udělal ze slušnosti, prostě galantní mladík, ale potěšil mě.

Trošku trapné bylo, když kapela zrovna zvolila nějaký rockový ploužák, ale sednout jsme si nešli, mrkli na sebe, že ty pomalé tóny nějak se ctí odtancujeme. To se nepovedlo. První píseň utekla tak rychle, že ani nevím, co hráli. Pak ale začali hrát předělávku The Power of Love od Frankie Goes To Hollywood, tedy můj milovaný song.

„Hezky voníš,“ zašeptal Vojta, který mi dosud chvíli tykal, chvíli vykal, pořád si na to tykání nemohl zvyknout. Já zčervenala, trošku více se přitiskla a koleno mu vsunula mezi jeho stehna. Vojtovi se chvěly dlaně, já se tak nějak blbě otřela o jeho rozkrok, že jsem vypadla z role. „Hlídej si ho, ať ti neprasknou kalhoty,“ vypadl ze mě debilní vtip, který měl celou situaci shodit. „No a kdyby praskly?“ zašeptal Vojta a ruka mu sjela trošku níž pod moje ledviny...

Naštěstí píseň dohrála, já řekla, že se jdu napít a zmizela na toaletě si vydechnout. Tohle se nepovedlo. Bylo to celé strašně moc... Takové... Zvrhlé! S manželem jsme ale brzy odjeli domů, mladí se šli ještě někam bavit a my měli ještě hezkou noc. Něco se ve mně ale nastartovalo. Pořád mi v hlavě rezonovala ta drzá Vojtova slova, co by se tak stalo, kdyby ty kalhoty praskly. Čím více jsem si zakazovala na to myslet, tím více mi ta slova bzučela v hlavě.

Z fantazírování se stala posedlost

Uplynul týden a já dostala nějakou virózu a horečky. Byla jsem sama doma, ležela v posteli, dívala se na filmy a prostě si to po dlouhé době udělala. V horečce s myšlenkami na ten tanec na plese. Ten den jsem si to udělala takto ještě dvakrát. „Komu moje fantazie ublíží? Nikomu,“ ptala jsme se sama sebe s tím, že do hlavy mi přece nikdo nevidí. Že Zdeněk je v klidu, Veroniky se to netýká a Vojta už dávno na tanec s budoucí tchyní rozhodně nemyslí.

Přišel únor, pak jaro a pak horký červen. Čas plynul, já si občas sama pro sebe ukradla tajnou chvilku, nikdo nic netušil a s Vojtou jsme nikdy o tom tanci nemluvili. Nic se nezměnilo. Změnila jsem se jen já, ale touhu jsem držela pod poklopem. Myslím, že kdyby lidi věděli, co za představy jsem měla, tak si budou myslet, že jsem perverzní stárnoucí bába. Ty myšlenky mě začaly přepadat s takovou intenzitou, že jsem se někdy styděla sama před sebou. A jindy si to raději šla udělat třeba na toaletu v práci, jen abych se mohla soustředit. Dnes vím, že tady se to celé ještě asi dalo nějak zarazit.

Sex a slzy

Na začátku června jsme chystali víkendovou brigádu na hausbótu. Květen jsme všichni měli plno práce a na přehradu jsme se nedostali, ale s manželem jsme si řekli, že od června musíme sezonu na hausbótu rozjet, jinak nemá smysl držet místo, kam nejezdíme. Padaly i návrhy, že hausbót prodáme, ale všichni jsme to na Slapech milovali, takže jsme si to romantické místo dál drželi. Na víkend jsme dohodli, že bude potřeba lakovací brigáda, hausbót potřeboval vylepšit kabátek. Já měla v pátek volno, manžel musel ještě do práce, Petr byl na víkend na nějakém festivalu s kamarády, Veronika byla v práci a Vojtovi jeho šéf nařídil dovolenou, protože měl plno nevybraného volna.

„Nechcete jet s Vojtou napřed už ráno? Já dojedu pak s Veronikou večer. Můžete vyklidit nábytek, Vojta může začít smirkovat prkna, uděláte kus práce,“ řekl mi ve čtvrtek večer manžel. Tu noc už jsem neusnula. Měla jsem pocit, že v hlavě mám bzučící úl včel, které píchají do mé fantazie jedno žhavé žihadlo za druhým.

Zkrátím to. Nejsem na to hrdá. Vzpomínám na to odpoledne a je mi vlastně blbě od žaludku i po letech. Vyspali jsme se spolu hodinu po příjezdu. Pak ještě jednou a pak Vojta brečel. Chtěl mě líbat, sahal mi na prsa a do toho brečel, jak s tímhle bude žít, že to přece musí Veronice říct. „Ty budeš držet jazyk za zuby nebo vše zničíš,“ zasyčela jsem na něj plná vzteku a do toho cítila, jak mám ulepená stehna...

Vydržel to celý víkend. Dlouhý víkend, kdy jsem každé prkno na hausbótu nalakovala snad pěti vrstvami, protože dokud jsem držela v ruce štětec, měla jsem nějakou zmatenou představu, že se nic neděje a vše bude dobré...

Pro dceru jsem jen ubohá coura

V pondělí pár minut před půlnocí mi přišla SMS od Veroniky. „Mami, seš ubohá k*rva,“ nic víc, nic míň. Ještě v noci jsem vše řekla manželovi. Nechtěla jsem, aby se některé věci dozvěděl od Veroniky nebo nedejbože od Vojty. To mi ještě nedocházelo, že Vojtu ale už neuvidíme. Veronika s ním v noci udělala rychlý proces. Se mnou ale taky.

Sedím dnes na hausbótu, kam jezdím už jen já. Občas se za mnou zastaví Petr, ale nikdy nejde do kajuty. Je to sedm let od nejlepšího orgasmu v mém životě. Opřená o gauč jsem prožila několik sekund dokonalé extáze. Stálo mě to manžela, dceru, byt, klid, zázemí i budoucnost... Pořád nejsme rozvedení, Zdeněk nic řešit nechce, dělá se mu prý blbě, jen když vidí moje jméno nebo slyší můj hlas v telefonu. Některé věci jsou mrtvé a některé jsou bohužel palčivě živé. A plno věcí je také nedořešených. Já tehdy nechala vyhrát chtíč nad rozumem a všechno prohrála. Jsem pro ně coura, jsem pro ně odporná a ubohá coura, i když žiju sedm let jak jeptiška.

Zdroj: Příběh byl sestaven na základě vyprávění čtenářky webu Prima Ženy. Redakce jména osob z tohoto příběhu změnila.