Od šestnácti let se nebavím s mámou. Tehdy mi téměř urazila prsty kvůli klukovi

Redakce Prima Ženy přináší vyprávění další čtenářky, která se podělila o to, jak jí vlastní matka bránila ve veliké lásce. Má příběh paní Aleny dobrý konec?

Pocházím z obyčejné pražské rodiny, spíše bych řekla, že rodiče patřili k nižší střední třídě. Táta jezdil roky u záchranné služby, mamka chvíli pracovala v mateřské školce jako učitelka, ale po roce 1990 zkoušela podnikat a měla sen, že rychle zbohatne.

Musím říct, že rodiče se o mě a brášku starali dobře. Dnes vidím, že hlavně mamka měla se mnou velké plány a přála si, abych se měla v životě dobře. Vozila mě na různé kroužky, dělala jsem krasobruslení, hrála divadlo, jeden čas dokonce chodila na klavír k jedné skvělé paní... Táta byl furt v práci, ale máma se fakt snažila, aby ze mě něco bylo. Vlastně už od malička mi říkala, že buď musím mít fakt šikovnou hlavu, nebo se budu muset dobře vdát...

Když mi bylo patnáct, začínala jsem objevovat sama sebe a taky svět kluků. Na prázdninách jsem to magické léto byla u dědečka na Třeboňsku a nenapadlo mě, jak moc se zamiluji. Na deset dnů tam přijel za svou babičkou Tomáš. Byl o půl roku starší než já, ale byl to prostě puberťák a já v té době byla mentálně mnohem dál než on. Byl to ale jediný kluk, se kterým se na vsi dalo mluvit. A nejen mluvit.

První pusa padla v temném lese

Těch deset dnů jsme vlastně prožili jen spolu. Chodili jsme na lesní jahody, koupali se v lomu, lezli k mému dědovi na půdu, dali si bobříka odvahy a strávili noc v lese na posedu. Tam padla první pusa. On byl nesmělý, já byla aktivní, mně se to líbilo, on rozhodně neprotestoval. To léto jsme si slíbili, že budeme spolu.

Na konci prázdnin si mě přijela vyzvednou mamka a seznámila se s Tomášem a jeho mamkou, která si ho také byla vyzvednout. Tehdy jsem plno věcí nevnímala, ale měla jsem radost, že moje máma a Tomova máma si rozumějí. „Jeho táta je chirurg a maminka prý učila na vysoké škole,“ hlásila mi nadšená mamka v autě s tím, že Tomášovi rodiče jsou super, že má radost, jak jsem si léto u dědečka užila.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Když matka a její dcera vypadají jako sestry

Mě čekalo nekonečných deset měsíců. S Tomášem jsme si psali každý týden, občas jsme si volali a pořád jen koukali do kalendáře, kdy přijde léto. Psali jsme si dopisy, ve kterých jsme se ujišťovali, že v dospělosti budeme spolu... Bylo to nekonečné, ale bylo to krásné a čisté. Opouštěla jsem dětský svět, stávala se ze mě mladá žena a měla jsem plnou hlavu Tomáše.

Moje máma se změnila, peníze ji změnily

Mamka mi nejdříve s nadšením hlásila, že přišel nový dopis. Pak její nadšení začalo ochabovat. Na jaře už začínala mluvit o tom, že Tomáš na mě nečeká, že určitě prohání holky, že si určitě najdu jednou někoho lepšího.

Naštěstí mi máma tyhle šrouby do hlavy netlačila moc často, protože byla skoro pořád mimo domov. S tátou začali objíždět předváděcí akce a prodávat předražené nerezové nádobí. Máma si nakoupila šperky, táta si pořídil vysněné auto, začaly padat návrhy, že pražský byt je malý, že koupí nějaký dům. Máma a táta chytli kolem nerezového nádobí první vlnu a brzy nevěděli, kam peníze cpát.

To léto jsem na Třeboňsko vyrazila i s mámou. Chtěla s dědou řešit rekonstrukci chalupy, že mu nějaké peníze pošle na střechu, že ze stodoly by se mohla udělat restaurace pro místní i turisty. Přijížděli jsme k dědovi a já věděla, že už k večeru dorazí i Tomáš. Bušilo mi srdce, byla jsme natěšená a každá buňka mého těla vibrovala.

Tady ti pšenka nepokvete

Tomáš zazvonil už za hodinku. Otevřela mu moje máma. Usmál se a pozdravil. Já letěla po schodech do chodby a začala si rychle nazouvat boty. Seděla jsem na botníku, Tomáš stál před prahem, moje mamka stála mezi dveřmi. „Alena ven nejde. Ne, nepůjde ani večer... Tomáši, tady ti pšenka nepokvete,“ zazněla věta, kterou jsem považovala za jakousi sluchovou halucinaci. Ještě jsem zahlédla, jak Tomovi zmizel úsměv z tváře. Pak máma dveře zavřela, otočila se na mě a usmála se.

„Alenko, vždyť víš... Bavily jsme se o tom mockrát, ty míříš jinam,“ zkusila se usmát. Já ale chtěla ven. Mámu jsem odstrčila a chtěla dveře otevřít. Praly jsme se o kliku a máma mi nakonec přirazila prsty k futru. Myslela jsem si, že mi urazila palec.

Následoval křik, pláč, hysterie a hlavně nekonečné kecy na téma, že já mám na někoho lepšího. Mně ale bylo šestnáct! Já se nechtěla vdávat, nechtěla jsem řešit, jaké konto má moje máma a jakým autem jezdí Tomášův táta... Já jen chtěla jít ven s člověkem, na kterého jsem se rok těšila.

Ráno mi bylo zle a máma rozhodla, že jsem nemocná. Tomáš už nezazvonil. Viděla jsem ho jednou z okna a mávala za záclonou. Nevšiml si mě. Do konce prázdnin mi bylo blbě. Na podzim jsem se zhoršila ve škole a byla pořád unavená. Lékaři měli dokonce obavy, že se u mě rozjíždí nějaký únavový syndrom.

Na Vánoce jsem si v Praze poprvé dala extázi, začala chodit na house párty, hodně pít a koketovat s modelingem. Tomáš zůstal na dně mé duše, ale nemyslela jsem na něj. Divoké pražské události ho odsunuly do vzpomínek. Vlastně jsem přistoupila na mámino tvrzení, že by to stejně nikam nevedlo. I když jsem na její hru přistoupila, tak jsem s ní přestala mluvit. Nejhorší to bylo, když se slavily narozeniny nebo se blížily prázdniny. To se mi pořád vracela scéna, jak mi málem urazila prsty u dědy na chalupě.

Nakonec jsem se uklidnila. Z klubového života vyrostla, našla si zajímavou práci, odstěhovala se od rodičů, postavila se na vlastní nohy, našla si super kluka a než jsme stihli začít plánovat svatbu, tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo mi 27 a zdálo se, že vše bude mít dobrý konec. Alexandr dělal zvukaře u filmové společnosti, byl moc hodný, i když rozhodně to nebyl milionář, jak si moje máma vysnila.

Když děda odešel, vše se znovu vrátilo

Úplnou kravinu jsem udělala, když umřel můj milovaný děda. Měli jsme čtrnáct dnů do svatby, já už měla trošku vidět bříško, hlavou se mi honilo plno věcí. Odchod dědečka mi ukázal, jak je život krátký, jak je dobré žít přítomností. V noci se mi zdálo, jak mi máma málem urazila prsty a jak Tomovi odlétl úsměv z tváře. Svítalo a ďábel mi nasadil do hlavy myšlenku, jestlipak Tomáše najdu na Facebooku...

Našla jsem ho hned. Z fotky na mě koukal muž s plnovousem, kterému na krku visela nějaká holčička, zřejmě dcera. Z mého Tomáše měl snad jen oči. Poslala jsem mu žádost o přátelství, hnala mě k tomu zvědavost a taky velký dluh. Chtěla jsem Tomášovi  říct, že tehdy v té chodbě jsem mu dveře před nosem zabouchnout opravdu nechtěla.

Zkrátím to. Sešli jsme se o týden později na obědě v jedné italské restauraci. Do mé svatby zbýval týden. On mi napsal, že je dávno ženatý, že má dceru, že pracuje pro mobilního operátora, že každý den chodí na obědy, že mohu jít s ním...

Nejdříve jsem ho nemohla poznat. Seděl natočený bokem a já se musela sama sobě smát, jak je možné, že tento muž se mi kdysi tak líbil. Unavený, strhaný, upracovaný, mastné vlasy, svetr, co by potřeboval navštívit pračku. Faktem je, že já už taky nebyla sexy šestnáctka, ale těhotná paní, které táhne pomalu na třicet.

Ty sis mě našla

Řekla jsem si, že dám polévku ze slušnosti a pak zmizím. „Ty sis mě našla,“ pronesl hlasem, který jsem neslyšela přes deset let. Tma. Na židli jsem se doslova svalila. On řekl jednu větu a já byla zpátky. Zpátky na Třeboňsku, zpátky u dědy na seníku, zpátky na tom posedu... Jedna blbá věta a mně se vypnul svět. Vše bylo zpátky s daleko větší intenzitou než to magické léto. Pořád jsem se pokoušela vymýšlet nějaké téma k hovoru, ale pořád jsme oba sklouzávali k mlčení. Slova byla tak zbytečná. Neřekla jsem mu o tom, že čekám dítě a mám před svatbou. Bylo to vidět. Neřekla jsem mu ani o tom, že tehdy za celou tu křivdu mohla moje máma. I to bylo vidět. Jen jsme tam seděli, dívali se na sebe a myšlenky bez slov skákaly mezi očima, do kterých se draly slzy.

Zvedl se první. Řekl, že už musí do práce, že to bylo fajn, že mě rád viděl a že na Třeboňsko dávno nejezdí. Měl takový nezúčastněný výraz, jako když si štípete lístek do metra. Podal mi ruku, která se mu klepala a byla studená. Začaly mi téct slzy a pak už jsem neřekla nic. Vší silou jsem si do pusy strčila palec a zkousla. „Aleno, tohle musíš dát, tohle byla kardinální volovina," zahryzla jsem se do prstu, na kterém mám od šestnácti let drobný hrbolek.

Došla jsem domů, dvě hodiny spala a zdála se mi mozaika bizarních snů. Viděla jsem nerezové hrnce a když jsem zvedla poklici, byla tam hlava mojí mámy, zdálo se mi, jak padám z posedu do temného lesa, ale nemohu dopadnout až na zem, která je v nekonečnu... Když jsem se vzbudila, okamžitě jsem si smazala profily na sociálních sítích. Věděla jsem, že jsem udělala strašlivou hovadinu, ale taky jsem věděla, že to je jen a pouze moje chyba a nemám právo do tohoto emočního bordelu tahat další lidi.

Čas umí léčit i ty největší rány. Mám spokojené manželství, mám dvě krásné dcery, mám dobré vztahy se svým tátou. To není málo a já si to uvědomuji. A také mám hrbolek na palci u pravé ruky. Vždy, když mi moje máma říká, že by chtěla vidět vnučky a vzít si je na prázdniny, tak se do prstu kousnu a řeknu jí, že snad příští léto.

Zdroj: Příběh paní Aleny zpracovala redakce Prima Ženy na základě vzpomínek čtenářky.

Sdílejte článek

Přečtěte si také

Horoskopy dle zvěrokruhu

Beran 27. 5. 2024

Berani, snažte se příliš nezaplést do případných konfliktů, které se kolem vás odehrávají. Vaším úkolem je uklidnit situaci a vnést do ní praktičtější pohled. Pokud se zamotáte do akční fáze snah, aniž byste se nejprve zamysleli nad tím, co vlastně děláte, můžete věci ještě více zamotat. Odstupte od ohně, místo abyste se do něj vrhali po hlavě.

Celý horoskop pro dnešní den

Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost ⑱

Partnerský horoskop
Partnerský horoskop

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.