Danu v dětství všichni odepsali kvůli neslyšícím rodičům. Jak dopadlo smutné selhání společnosti?
Jak se staví sen - extra (4) - upoutávka
Smutné dětství a neznalost okolí odsoudily paní Danu a později i její dcerku Terezku (10) ke skutečně těžkému životu. Je až neuvěřitelné, že jde o příběh ženy ze současnosti.
Dana s bratrem Karlem se před čtyřiceti lety narodili neslyšícím rodičům. V malé obci na Moravě, v době komunistického režimu takřka bez osvěty o sebemenší jinakosti. Handicapovanému páru nikdo s výchovou zdravých dětí nepomohl. Vždy byli spíš terčem posměšků a ostatní je brali jako méněcenné. Na jejich děti nahlíželo okolí stejně. Vzpomínkou na první školní den tak pro Danu s Karlem navždy zůstane přijetí paní učitelky: „Co vy tady děláte?“
U této nemístné poznámky bohužel v případě sourozenců nezůstalo. „Já si pamatuju, jak mi třeba jeden kluk ve škole řekl: ‚Tvoji rodiče jsou tak hloupí, že neumí mluvit?‘ Děti se nám smály,“ vzpomíná ještě paní Dana na nástup na základku, odkud byli s bratrem brzy přeřazeni do zvláštní školy. Oproti dětem z běžných rodin, jejichž slyšící rodiče měli možnost jim vše vysvětlit nebo se domluvit s učiteli, byli Dana s Karlem jednoduše pozadu. „Ve zvláštní škole nám řekli, že jsme v pořádku, ale už nás nešlo vrátit zpátky do běžné školy,“ popisuje dále paní Dana neschopnost i omezenost někdejších úřadů. Odsouzená k nejnižšímu vzdělání později dosáhla na ty nejnižší a také nejméně placené profese.
Vztahy plné násilí
Za prací a s vidinou lepšího života odjela z rodné obce do Prahy. Ani tam však štěstí nenašla. O našetřené peníze za práci uklízečky ji nakonec okradl první partner: „Žila jsem tam s jedním Slovákem, který mě bil a ještě mi vybral úspory. Pak jsem si našla dalšího přítele. Když se dozvěděl, že čekáme miminko, řekl: ‚Půjdeš na potrat!’ A dělal mi zle.“ Paní Dana se na doporučení lékařů nakonec rozhodla dítě si nechat. Zůstala na vše sama. Na život v Praze záhy nedosahovala, rozhodla se tedy, že se vrátí zpátky do rodného domku k rodičům.
Za roky života v Praze, se toho v obci moc nezměnilo, její domov spíše chátral. Ještě neuvěřitelnější je ale fakt, že s cejchem neslyšících a „hloupých či divných“ lidí se tato rodina potýká dodnes. Najdou se lidé, kteří si svou omezenost vybíjejí na malé Terezce. Pohledná a bystrá dívenka například v prvních letech od spolužáků ve škole sklízela výsměch za to, že jí její „divná“ rodina nestačí nakupovat trendy oblečení. Od některých chlapců se dočkala i bití.
Velkou oporou zůstává Daně s dcerou bratr Karel, který jí po návratu domů jako zedník například pomohl s rekonstrukcí koupelny v domě. Na běžnou zdravotní pomůcku pro Terezku, jakou jsou rovnátka, rovněž musela dlouho šetřit celá rodina.
Nikdy nebyly na dovolené
Dana s Terezkou nikdy nebyly na dovolené, o cestě za hranice republiky nemluvě. Přesto když paní Dana o všech křivdách života mluví, nestěžuje si. Nyní pracuje v sociálních službách. Ve vyškovské charitě pečuje o postižené seniory. Předtím pracovala v technických službách města. Fyzicky těžkou práci odnesla obtížemi s ramenem.
Dana s Terezkou nepřestávají snít o úplné rodině a toužit po opravdové pohodě. Zatím přežívají v základních podmínkách. Jediný zabydlený pokoj jim slouží jako obývák, ložnice, a zároveň dětský pokoj. V domě jsou ještě staré rozvody elektřiny v hliníku, je tam vlhko a ponuro. Je jasné, že Dana nemá na proměnu finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že předtím bydlely v sociálním bytě, musela si i na zařízení domu vzít úvěr, který splácí.
Dana říká, že by si přála slušně žít. Moc by chtěla novou kuchyň a pokoj pro Terezku. Ta by si zase přála, „aby to maminka měla všechno spravené a netrápila se kvůli tomu“. Dana by byla ráda, kdyby byl interiér vzdušný, prosluněný. Líbí se jí bílá a šedá barva. Terezka má navíc ráda černou. Baví ji hrát si se psem Astou, ráda chodí s kamarády ven a na brusle. Má ráda rap. Jsou skromné, na ničem netrvají.
Tahle dvojice si zaslouží velkou pomoc, o niž se v pondělí večer na Primě pokusí designérky pořadu Jak se staví sen Hana s Jaroslavou. Podaří se jim proměna, kterou v domě potřebuje skoro všechno, zvládnout za pět dnů?