Kuchař Zdeněk ze Saloonu přišel o nohu, Lenka vyrůstala v dětském domově
Za kovbojskými klobouky a westernovou atmosférou plzeňského ACW Saloonu objeví Zdeněk Pohlreich životní příběhy, které by vydaly na samostatný film. Kuchař Zdeněk přišel po vážné nehodě o nohu, jeho kolegyně Lenka vyrůstala v dětském domově a dlouho se potýkala s nedůvěrou k lidem. Právě v restauraci, kterou přijel šéf zachraňovat, ale oba našli něco, co se penězi vyčíslit nedá.
Do plzeňského ACW Saloonu přijíždí Zdeněk Pohlreich především kvůli nízkým tržbám a problémům v kuchyni. Brzy však zjišťuje, že za neobvyklým podnikem stojí parta lidí, pro které hospoda znamená mnohem víc než jen zaměstnání. Přestože se restauraci ekonomicky nedaří, její zaměstnanci drží při sobě a navzájem si pomáhají i v těžkých životních situacích.
Jednou z nejvýraznějších osobností místního týmu je kuchař Zdeněk, služebně nejstarší; v restauraci pracuje téměř deset let. Noví majitelé ho převzali spolu s podnikem a dnes ho považují za blízkého přítele. Společně dokonce jezdí na dovolené.
„Je to bombarďák, prostě baví lidi, je s ním sranda a je to dříč, ačkoliv má prostě nějaký zdravotní problém,“ představuje sympatického chlapíka majitelka Zuzana Kalousová.
Přišel o nohu. Vaření se ale vzdát nechce
Jak vážné jeho zdravotní omezení je, vyjde najevo při osobním setkání se Zdeňkem Pohlreichem. Když se šéfkuchař začne zajímat o jeho nohu, Zdeněk mu bez okolků vysvětlí, co zapříčinilo, že má protézu. „No, soused mě srazil ze střechy autem,“ začne vyprávět a vzápětí upřesní, že šlo o pád ze žebříku.
Pohlreicha jeho příběh zaskočí. Kuchař však o svém handicapu mluví otevřeně a bez sebelítosti. Přestože ho kromě amputované nohy trápí také bolesti zad, dál stojí za sporákem. Práce je pro něj důležitá nejen kvůli obživě, ale také proto, že se v restauraci cítí dobře.
Více k tématu: Tohle je jak od mámy, prohlásil Pohlreich, rýpl si do šulínů a Baště dal dvě hvězdy
„Ten podnik mám rád, proto tady vařím. Jinak bych se válel v důchodu doma, ne? Ale zaprvé nejsem línej a pracovat mě baví a jsem rád mezi lidmi a jsem rád v té hospodě,“ vysvětluje.
První setkání se Zdeňkem Pohlreichem kuchaři přinese i nepříjemné vystřízlivění. Šéf totiž při ochutnávce pokrmů nešetří kritikou. Jídla jsou podle něj bez chuti, steak příliš tuhý a některé kombinace surovin mu nedávají smysl.
Pro Zdeňka, který se i přes zdravotní omezení snaží odvádět co nejlepší práci, jsou jeho slova bolestivá. Začne pochybovat, zda právě on není jedním z důvodů, proč se podniku nedaří.
Přečtěte si také další příběh: Sofie (36): Manžel přišel o práci a novou přestal hledat. Jen sedí doma a kouká do mobilu
„My se tady snažíme všichni pět měsíců o něco. A ve finále zjistím, jakože pět měsíců prostě třeba tady na hovno vařím a brzdím tu hospodu já,“ neskrývá zklamání.
Jeho situaci navíc komplikuje nevyhovující vybavení kuchyně. Místo profesionálního sporáku musí pracovat s obyčejným domácím, který navíc opakovaně vypovídá službu. Kvůli zdravotním potížím přitom nemůže některé úkony vykonávat tak snadno jako ostatní.
Lenka vyrůstala v dětském domově
Silný příběh má také jeho kolegyně Lenka, které nikdo v restauraci neřekne jinak než Lentilka. Na první pohled veselá a energická mladá žena si v minulosti prošla zkušenostmi, které výrazně poznamenaly její vztah k ostatním lidem.
„Já celý život s lidmi nemám dobré zkušenosti,“ svěřuje se. Přiznává, že vyrůstala v dětském domově, je stydlivá a lidem se spíše vyhýbá. Má totiž pocit, že ji v minulosti často využívali, a naučila se proto druhým „raději“ moc nedůvěřovat.
Jak uvádí, v Saloonu našla něco, co jí dlouho chybělo. „Tady mi prostě lidi ukázali, že jim je úplně jedno, jestli jsem blonďatá, nebo maková, nebo taková, že mě nikdo nesoudí podle vzhledu, nic, že prostě koukají na to, jaká jsem,“ říká.
Obzvlášť blízký vztah si vytvořila právě ke kuchaři Zdeňkovi. „Ve Zdeňkovi vidím prostě toho, jakože trochu kamaráda, trochu i tátu, takového toho ochránce,“ svěřuje se Lenka. Ví, že se na něj může spolehnout a že se jí v případě potřeby zastane. Vztah obou kolegů tak dalece přesahuje běžné pracovní přátelství.
Mohlo by vás také zajímat: Pohlreich dělá jahodové knedlíky z chleba. Není to podvádění náhodou, namítla kuchařka
Přestože má Pohlreich k fungování restaurace řadu výhrad, právě přístup místních zaměstnanců ho nečekaně osloví. Zatímco jídlo a technické zázemí podniku podrobuje tvrdé kritice, o lidech mluví s uznáním.
Zvlášť ho překvapuje kuchař Zdeněk, který navzdory těžkému osudu neztratil chuť pracovat a být součástí kolektivu. „Tady jako frajer, který sem přijde, kuchař, jednu nohu, ty vole, určitě se s ním ten život moc jako nesral. On sem chodí a je tady prostě spokojený,“ komentuje Pohlreich a dodává, že právě takový přístup zaměstnanců je pro něj něčím výjimečným. Jenže dokáže vzájemná soudržnost nahradit chybějící profesionální vybavení a zkušenosti? A jak si tým poradí ve chvíli, kdy se kuchyně ocitne pod skutečným tlakem? Nový díl pořadu Ano, šéfe! sledujte ve čtvrtek 22. října ve 21:30 na Primě nebo na prima+.
Práci kuchařů v Saloonu komplikuje nevyhovující vybavení:
Autor článku
Zuzana Schneidewind
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
