Kýchání do ruky nebo půjčování ořezávátka: Víte, jak si vaše děti nejčastěji předávají viry?

Znáte ten vtip o tom, jak dítě přijde domů s jinou rouškou, než s jakou odcházelo ráno, protože si ji vyměnilo s několika kamarády? Jestli se dá něco označit za opravdový ráj pro šíření virů, pak je to dětský kolektiv. Školy, školky, kroužky, hřiště, sportovní tréninky, tam všude si děti mohou předávat desítky bakterií a virů, včetně aktuálně obávaného koronaviru. Je nemožné zcela je před nimi ochránit, navíc by to jejich imunitě v konečném dopadu nepros

V dětských kolektivech, zejména v uzavřených prostorách školek a škol, kolují stovky nejrůznějších virů a k tomu i tucty bakterií, mykoplasmat, kvasinek a parazitů. Hlavně mladší děti ve víru aktivit a zábavy zapomínají na pravidla hygieny, čímž přenos patogenů značně usnadňují. Zcela je před nimi ochránit je v podstatě nemožné, limitovat rizika však samozřejmě lze. Podívejte se, jak si děti nejčastěji viry a další patogeny předávají a jak lze šance přenosu snížit.

Kapénky, kam se podíváte

V učebnách a dalších uzavřených prostorách se velmi daří především vzduchem přenášeným virům. Ty se obvykle šíří kapénkovou infekcí a jejich hlavním zdrojem je tak kašlání a kýchání. Viry v kapénkách mohou „sednout“ jak přímo na ostatní děti, jsou-li blízko, tak samozřejmě na okolní povrchy, odkud se pak dotekem šíří dál: na propisku, lavici, sešit, židličku, aktovku a tak dále. Základní prevencí je tudíž naučit dítě zakrýt si při kašlání pusu a kýchat do kapesníku. „Pokud si děti zakryjí při kašlání ústa dlaní, měly by si hned jít ruce umýt nebo alespoň otřít dezinfekčním ubrouskem. To samé platí po manipulaci s kapesníkem. Aby děti po každém zakašlání nemusely odbíhat k umyvadlu či tahat ubrousky, vyplatí se je naučit zakrývat si ústa při kašlání spíše předloktím,“ radí dětský lékař Richard Rýznar.

Nic si nepůjčovat

Dotyk je jedním z dalších velmi běžných cest, jak si děti navzájem viry a patogeny předávají, ať už jde o dotyk dětí navzájem například při hře, nebo o dotyk sebe sama po kontaktu s infikovanou plochou. Obzvláště rizikové je pro děti dotýkat se svých úst, nosu nebo tváře. Různé studie vypozorovaly, že se lidé v průměru dotknou své tváře i více jak dvacetkrát za hodinu, u dětí to přitom může být ještě častěji. Děti by tak měly být na tento zlozvyk upozorněny a je potřeba je naučit, aby se snažily nesahat si alespoň do úst a nosu, kudy se viry do těla dostávají nejčastěji. Rodiče by jim rovněž měli vštípit, aby si před každým jídlem důkladně umyly ruce, a to i tehdy, když se chystají jíst třeba jen bonbon.

Děti by si též měly osvojit pravidlo, aby pokud možno nepůjčovaly své věci ostatním dětem. Samozřejmě je potřeba zdůraznit, že to není proto, že půjčovat není dobré, ale proto, aby se děti i jejich spolužáci ochránili před bacily. U školáků tedy dbejte na to, aby měli do školy vždy vše potřebné a nebyli nuceni si půjčovat propisky, pastelky, ořezávátka, pravítka, tužky a další školní pomůcky. Striktně dodržovat by děti měly zejména pravidlo, že si nikdy nemají mezi sebou půjčovat láhve s pitím.

10 NEJŠPINAVĚJŠÍCH VĚCÍ, KTERÝCH SE VAŠE DĚTI DENNĚ DOTÝKAJÍ

Pozor na elektroniku

Jsou vaše děti naučené umývat si ruce po návštěvě toalety? A co po použití mobilního telefonu, tabletu nebo počítače? Podle studie z roku 2017 se právě na mobilním telefonu nachází průměrně přes 17 000 patogenů, mezi nimi třeba i zlatý stafylokok nebo bakterie Escherichia coli. Obdobnými „semeništi“ bacilů jsou i klávesnice a počítačové myši. Děti by pak po manipulaci s nimi měly zamířit rovnou k umyvadlu. Pokud ve škole navštěvují počítačovou učebnu, vybavte je dezinfekčními ubrousky a poučte je, aby před začátkem práce s počítačem ubrouskem otřely jak klávesnici, tak i myš.

IMUNITA PODLE VĚKU: JAK JI ÚČINNĚ POSÍLIT, KDYŽ JE VÁM 10, 30 NEBO 60 LET?

Nejlepší ochranou je silná imunita

Škola a školka samozřejmě nejsou jediným místem, kde si děti běžně bacily předávají. Představte si třeba jen sportovní trénink, kde se dotýkají spoluhráčů či protihráčů, sportovního náčiní, kolují mezi nimi ručníky, do nichž si otírají zpocené tváře. Na dětských hřištích se průlezek denně dotýkají desítky dětských ručiček, menší děti si na pískovištích rády půjčují hračky jiných. A podobně by se dalo pokračovat v případě zájmových kroužků nebo třeba i jen při návštěvě u kamaráda doma.

Patogeny zkrátka číhají na děti na každém rohu. „Děti se jim nikdy zcela nevyhnou, a nebylo by to ani moudré, protože kontakt s nimi je pro dětský imunitní systém nutný. U předškolních dětí v kolektivech je i zcela běžným virem některý z koranavirů. Nevyzrálá dětská imunita se musí učit, jak se s viry a bakteriemi poprat. Samozřejmě ale v rozumném množství. Proto děti naučte základním hygienickým návykům, zbytečně je nestresujte tím, že jim budete donekonečna dezinfikovat hračky a školní pomůcky a naopak se snažte posilovat jejich obranyschopnost,“ poukazuje pediatr Richard Rýznar s tím, že uvedená pravidla platí u všech virových i bakteriálních infektů. Silnou imunitu u dětí vybudujete kvalitní a vyváženou stravou s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce, vlákniny, zdravých tuků a probiotik. Přirozené probiotické bakterie jsou obsaženy v kysaných mléčných výrobcích či nepasterizovaných ovocných šťávách. Pro podporu imunity můžete sáhnout i po prověřených doplňcích stravy. Pediatři často doporučují vitamín C ve formě kapek, echinaceu (např. Grešík Bylinné kapky Echinacea), sirupy s výtažkem betaglukanu z hlívy ústřičné (např. Glukánek) nebo obsahující polyfenoly, které slouží jako palivo pro dobré fungování imunitního systému (např. Immun44). Důležitý je samozřejmě také pohyb na čerstvém vzduchu, odpočinek a dostatečný spánek.