Řeč těla: Co nám odkrývají potíže s AIDS?

Jak ovlivňuje stav duše naše tělo? Objevte tajemství psychosomatiky. Co nám chce tělo naznačit problémy s AIDS?

V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu. Pacient pak navštěvuje různé specialisty, kteří většinou dojdou k závěru, že je po medicínské stránce v pořádku, a to přesto, že jeho potíže stále přetrvávají. Odborníci zastávají názor, že 70 % potíží je psychického původu. Žijeme-li život plný spěchu a stresu, duše volá prostřednictvím fyzických potíží o pomoc. Potíže spojené s naší psychikou jsou psychosomatické potíže a v jejich pozadí vždy stojí stres, strach, emoce, vztek, bolest, úmrtí někoho blízkého, problémy ve vztahu, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované problémy.

AIDS (Acquired Immune Defficiency Syndrome – Syndrom získaného selhání imunity) je onemocnění projevující se postupným selháním imunitního systému. HIV virus napadá T-lymfocyty, což jsou struktury imunitního systému, které rozeznávají cizorodé částice v těle. Jsou tvořeny v brzlíku a patří ke specifické buněčné imunitě. Při kontaktu s cizí látkou vyvolávají různě silné imunitní reakce a daný antigen si zapamatují. Při opakovaném vniknutí tak látku rozpoznají a zahájí ihned příslušnou imunitní reakci. Vir HIV, na rozdíl od jiných virů, mění strukturu napadených buněk začleněním svého vlastního kódu do genetického materiálu napadené buňky. Tím se stane její neoddělitelnou součástí. Po nějakou dobu je virus latentní a poté přiměje T-lymfocyty vyrábět další virové částice, které se uvolní do krevního oběhu. Tím se stává nakažený člověk infekční a rozvíjí se u něj AIDS.

Po napadení virem HIV imunitní systém kolabuje a člověk se tak stává náchylný k různým infekcím a nádorovým onemocněním. Inkubační doba po nakažení je 2–6 týdnů. Viry se pomalu množí, ale člověk zatím nemá příznaky. V tomto stadiu nelze nemoc zjistit pomocí testů, ale člověk už může nákazu přenášet dál. Příznaky mohou vypadat jako chřipka – projevuje se teplotami, někdy zvracením, vyrážkou, možné je i zvětšení mízních uzlin. V tomto stadiu poprvé poklesne počet T-lymfocytů. Nemoc tak může být odhalena někdy až 6 měsíců po nakažení. Další stadium, které následuje po prvním, může být bez příznaků a může trvat roky. Počet T-lymfocytů různou rychlostí klesá. Poslední stadium je konečným důsledkem HIV infekce. Imunitní systém je již výrazně oslaben a není schopen reagovat na banální infekce, které začnou probíhat velmi těžce a komplikovaně. A nakonec, po naprosté devastaci organismu, nemocného zabijí. Nemocný v konečném stadiu trpí všemi možnými virovými i mykotickými onemocněními a dochází u něj k těžkým infekcím plic, průjmům, poškození mozku. U nemocného vznikají ve vyšší míře i některé nádory – lymfomy. Velmi podezřelé je, když u člověka začnou vznikat nehojící se plísňová onemocnění kůže a sliznic (nejčastěji mají kvasinkový původ) a takový člověk by jistě měl o testu HIV pozitivity uvažovat. Léčba AIDS může průběh nemoci zatím jen zpomalit a zlepšit kvalitu života jedince postiženého virem HIV.

Jaké jsou duševní příčiny nákazy AIDS?

AIDS je těžká nemoc, kterou stále není možné léčit. Jedná se o nemoc, která je přenášena nechráněným pohlavním stykem. Větší riziko nákazy je u homosexuálních párů análním stykem, u heterosexuálů je větší možnost nákazy od nemocného muže na ženu než naopak. Nákaza se dá získat i orálním stykem, kontaminovanou infekční stříkačkou, přenosem z matky na plod nebo při transfuzi nakažené krve.

Lidé, kteří si neváží života a žijí bezstarostně, užívají si sexuální život bez zábran, mohou často touto smrtelnou nemocí onemocnět. Duševní příčinou onemocnění je pocit bezradnosti a beznaděje a lhostejnost k ostatním lidem. Pocit sexuální viny, vlastní nedokonalosti a odmítání sama sebe.

Položte si následující otázky:

Vážím si života? Cítím ve svém životě lásku? Užívám si sexuální život bez zábran? Cítím sexuální vinu? Cítím pocity viny? Nemám rád/a svůj život?

V poslední době se stále častěji setkávám s tím, že mi někdo vypráví o dalším člověku, který se nakazil HIV. Věk těchto lidí je napříč generacemi, ale je pravda, že více lidí je ve věku kolem třiceti a čtyřiceti let. Podle průzkumu jednoho časopisu si lidé závažnost této nemoci vůbec neuvědomují a nemoc podceňují. Přitom stačí tak málo k tomu, aby člověk neonemocněl touto smrtelnou nemocí – chránit se a nebrat drogy (případně mít svou jehlu). Možná, že lidé už ve svém rozmaru nevědí, jak by svůj život zpestřili, a tak jsou stále více promiskuitní. S jedním z takových lidí jsem se ve svém životě také setkala. Je to muž a než onemocněl touto smrtelnou nemocí, měl sex jak s ženami, tak s muži. Nebyl to nikdy můj blízký člověk, tak vím o jeho příběhu pouze z jeho vyprávění. Nevážil si života a vlastně mu bylo jedno, zda se něco takového stane. Vždy říkal, že život se musí pořádně užít a že tělo musí jít do hrobu zničené. Tak svůj slib dodržel do detailu. V současné době už se na něm projevují určité známky nemoci a on si začíná plně uvědomovat, co si způsobil. Jenže nyní už není cesta zpátky. Je mu přes čtyřicet let, nemá rodinu a nikdy už nebude mít děti. Vlastně i přesto, že s někým občas žije a není sám, se cítí naprosto osamocený. Je opravdu zapotřebí hazardovat takto se svým životem jen pro krátkodobý prožitek? V životě je tolik krásných zážitků, které život obohacují a nemusejí mít vždy sexuální podtext.

Jak k nám problémy s AIDS promlouvají?

Nákazou virem HIV.

Jak si vyléčit problémy s AIDS?

AIDS je těžká nemoc, která nám připomíná, že si nevážíme sami sebe, nevážíme si svého života. Pohrdáme druhými lidmi, nevážíme si jich. Jsme imunní vůči bolesti okolí, neposloucháme žádné dobré rady, nemáme rádi druhé lidi ani sami sebe. Proto přichází nemoc, která nám přináší nechuť žít, ztrácíme ochrannou schopnost těla. Pokud cítíme sexuální vinu, je větší možnost se touto nemocí nakazit, což platí i pro ostatní pohlavní nemoci. Jedná se o určitý trest za promiskuitu, kterým dobrovolně trestáme sami sebe.

Na fyzické úrovni je nutné zahájit co nejdříve léčbu antivirotiky, tj. léky bránícími rozmnožování viru. Nemoc sice vyléčit nelze, ale dá se po dlouhou dobu (i desítky let) udržet mimo stadium rozvinutého AIDS. Při selhávání imunity se léčba antivirotiky doplňuje i léčbou probíhajících infekcí standardními léky (antibiotika, antimykotika, apod.). Za podpůrnou léčbu by se dala považovat péče o imunitní systém nemocného, příjem dostatku vitaminů apod.

Velmi důležitá je intenzivní léčba u těhotné HIV+ ženy. Pokud se provádí poctivě a pacientka spolupracuje, je velká šance, že dítě se narodí zcela zdravé.

Afirmace pro léčbu: „Jsem důležitý/á ve svém životě, mám se rád/a, vážím si všech ostatních životů.“

Šárka Vávrová

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie

Save

Save