Řeč těla: Co nám odkrývají potíže s Alzheimerem?
Jak ovlivňuje stav duše i naše tělo? Objevte tajemství psychosomatiky. Co nám chce tělo naznačit problémy s Alzheimerovou chorobou?
V psychosomatice chápeme tělo a duši jako jeden celek, který je neoddělitelný. V případě potíží se pacient obrátí na lékaře, který pomocí testů zjišťuje, z čeho potíže pramení. V některých případech jsou potíže pacienta neidentifikovatelné a lékaři se nepodaří stanovit diagnózu. Pacienti tak navštěvují různé specialisty, kteří většinou dojdou k závěru, že pacient je po medicínské stránce v pořádku, a to přesto, že jeho potíže stále přetrvávají. Odborníci zastávají názor, že 70 % potíží je psychického původu. Žijeme-li život plný spěchu a stresu, duše volá prostřednictvím fyzických potíží o pomoc. Potíže spojené s naší psychikou jsou psychosomatické potíže a v jejich pozadí vždy stojí stres, strach, emoce, vztek, bolest, úmrtí někoho blízkého, problémy ve vztahu, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované problémy.
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci. Jako první toto onemocnění popsali Oskar Fischer a Alois Alzheimer, proto se nazývá Alzheimerova choroba. V současné době není známa příčina jejího vzniku. Projevuje se ztrátou nervových buněk v některých částech mozku. Prvními příznaky jsou poruchy paměti, postupně se přidává poškození kognitivních, intelektuálních i fyzických schopností. Typické jsou příznaky v oblasti paměti (rychlé zapomínání, opakování stejných otázek, ztrácení předmětů a jejich odkládání na nesprávná místa, pokřivení paměti), jazykových schopností (obtížné hledání správných slov, mezery v řeči, používání nesprávných slov či jednodušších slov pro složitější myšlenku), orientace v prostoru (problém s nalezením cesty, ztrácení se), výkonných funkcí (nesprávná rozhodnutí, obtíže s plánováním relativně jednoduchých aktivit) a chování (apatie, deprese, úzkost, vznětlivost a bludy).
Jaké jsou duševní příčiny potíží Alzheimerovy choroby?
Lidé, kteří trpí touto nemocí, odmítají svět takový, jaký opravdu je. Pociťují tak beznaděj a jsou vůči tomuto světu bezbranní. Mohou pociťovat i hněv. Mozek tak zahlcují velkými nároky na sebe, na ostatní a mají neustálé snahy změnit vše. Mozek se tímto stavem může vyčerpat a unavit. Často se tak děje i na základě smutného odchodu do beznaděje, spojeného s odchodem do důchodu. Tato choroba vzniká i z větší zátěže, než je člověku určena. Jedná se třeba o materiální a existenční starosti. Člověk tak má hodně aktivit, musí postavit dům, dosáhnout úspěchu v práci, zajistit rodinu, koupit si nové auto a nemá žádný odpočinek. Každý organismus vydrží jen nějakou zátěž.
Položte si následující otázky:
Máte se rád/a? Máte obavy a strachy? Bojíte se života? Umíte si užívat života? Žijete ve stresu? Přetěžujete sebe a svůj mozek? Nabíráte si více starostí, než vám je určeno? Chcete změnit svět?
Pokud si na tyto otázky odpovíte, naleznete příčinu svých problémů s Alzheimerova chorobou.
Jak k nám problémy s Alzheimerovou chorobou promlouvají?
Demencí, ztrátou paměti.
Jak si vyléčit problémy s Alzheimerovou chorobou?
Duchovní příčiny jsou spojeny především s přetěžováním mozku a organismu. Je důležité najít si čas na odpočinek a najít harmonii a rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Mít čas pro sebe, kdy nic neřešíme a pouze přijímáme přítomný okamžik. Dostatek spánku je také přínosem, aby mozek mohl odpočívat a upravit svoje funkce. A především se nesnažíme změnit svět, pokud to nemůžeme zvládnout. Všechny problémy se dají řešit a není potřeba se jimi více zatěžovat. Nemá cenu nakládat si více, než uneseme. Také je důležité naučit se požádat blízké a přátele o pomoc, když už jsme unaveni. V práci více delegovat, pokud to je možné, a také si nenosit práci domů. Skvělé je cvičit si mozek učením se nových věcí a návyků, třeba cizích jazyků.
Na fyzické úrovni je nutné navštívit lékaře, ale pomáhá i kvalitní strava, která obsahuje antioxidanty, vitaminy C, E, A, B, minerály hořčík, zinek, vápník, selen, draslík, a pití zeleného čaje.
Afirmace pro léčbu: „Zbavuji se všeho, co pro mne není důležité, kde není láska. Vše má své místo.“
Šárka Vávrová
Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie