Vyvracíme mýty o zdraví: Tlusté střevo je zranitelné, ale vydrží hodně

Mýtus č. 1 – ve střevech se ukládají škodlivé a cizorodé látky

Nesmysl. Stačí se podívat na jakýkoli jeho obrázek. Jde o jakousi trubici, až 1,5 metr dlouhou. Název získalo díky průměru, který může dosahovat až hodnoty 7,5 cm. Navazuje na tenké střevo, z něj přijímá kašovitou tráveninu, odborně chymus. Ten se v tlustém střevě krátce „skladuje" a je z něj vstřebávána voda. Zbytek tráveniny (té se do něj denně dostane až jeden a půl litru) je zahušťován a vylučován stolicí, i proto je vývod zakončen konečníkem. Při tomto procesu nedochází k žádným ztrátám tekutin a iontů, i když to léčitelé vehementně tvrdí. Nezbytná část tlustého střeva jsou bakterie. Některé přátelské, jiné škodí. Jak fungují a kolik miliard jich je, vědci zatím nevědí, je ale známo, že produkují vitamin K, nezbytný pro srážení krve. Důležitá pro jeho fungování je přirozená mikroflóra. Tlusté střevo bývá na povrchu zbrázděné, což je dáno stahy svalových vrstev ve stěně. Ty se pohybují tak, aby obsah promíchávaly a posouvaly směrem ke konečníku. Takže se v tlustém střevu nic neukládá, není to ani technicky možné.

Mýtus č. 2 – střeva vyžadují pravidelnou detoxikaci

Ne. Lékařská věda pojem detoxikace nezná. Podle gastroenterologů jde jen o marketinkový trik a tahání peněz z kapsy. Pokud se člověk stravuje jak takž zdravě, nic takového nepotřebuje. Pokud ne, problémy stejně detoxikací nevyřeší. Navíc několikadenní „očistný" pobyt, založený obvykle na náhlé změně stravy a denního režimu, zvládne jen zdravý organismus. Je pro něj velkou zátěží a může být za jistých okolností zdraví škodlivý. I podle výzkumu Georgetownské univerzity neexistuje důkaz, že by jakákoli očista střev měla zdravotní výhody, spíš varuje před vedlejšími účinky, jako je nadýmání, zvracení, křeče, elektrolytická nerovnováha či dokonce selhání ledvin. Za vysoce nebezpečný je považován klystýr. Je sice fakt, že při něm se voda dostává do záhybů, klků a splachuje dílčí usazeniny a mikroorganismy, které by mohly za jistých okolností tvořit infekční ložiska. Problém je, že na stěně tlustého střeva a v něm žijí bakterie, které spolupracují, pomáhají tělu či imunitnímu systému, a klystýr je zničí.

Mýtus č. 3 – tlusté střevo nutně potřebuje probiotické kultury

Další reklamní trik. Pokud se budeme víceméně rozumně stravovat, nepotřebuje vůbec nic. Často doporučované kysané zelí není samospasitelné, i když ničemu neuškodí. Už vůbec nemá smysl jíst či pít předražené výrobky či nápoje vznikající mléčným kvašením. Zdravá střeva si se spoustou věcí umí poradit sama, stačí jim dostatek spánku, kdy se zregenerují (a pochopitelně nejíst na noc), pravidelný pohyb (stačí půlhodinová chůze) a vyvarovat se stresovým situacím nebo se je alespoň snažit minimalizovat. Střeva a mozek spolu totiž velmi úzce spolupracují. Neprospívá jim dlouhé trávení, takový půlkilový hovězí steak leží hodně dlouho v žaludku, ale záleží na metabolismu jedince. Stále platí antické přísloví, že stejné jídlo je pro jednoho člověka lék, pro druhého jed.

Mýtus č. 4 – vyšetření střeva je vždy bolestivé a nebezpečné

Ne. Při vyšetření je přítomen i anesteziolog. Ten před začátkem aplikuje do žíly léky proti bolesti, které pacienta celkově utlumí, ale tak, aby byl stále při vědomí. Někdy bývá totiž nezbytná jeho spolupráce, je třeba různě měnit polohu těla, klasicky ale vyšetření probíhá vleže na levém boku. Pokud se střevo moc kroutí, je nutné do něj vhánět vzduch. Člověk si pak připadá jak nafouklý míč, což může být nepříjemné. Nicméně vzduch hned po výkonu odchází větry. Výkon provádí vždy jen gastroenterolog. Zavádí kolonoskop přes konečník, nejlépe až do koncové části orgánu. V některých případech či na přání může zákrok probíhat i v narkóze. Přístroj umí odebírat vzorky, které jsou odeslány na histologii, zda nejde o karcinom. Celé to tvá obvykle od 15 minut. Vzácnou komplikací je protržení tlustého střeva, ale je třeba s ní počítat. Kolonoskopie je jediná metoda, která dokáže nejen okamžitě zjistit, ale také vyřešit potíže tlustého střeva. V lepším případě jde o polyp, kde se může skrývat zhoubný karcinom, v horším případě už došlo k jeho rozvoji.

Mýtus č. 5 – v tlustém střevu potrava hnije a nadýmá

Hloupost. Jak bylo řečeno, jde o průchozí trubici, kde na nic není čas. Nadýmání je komplexní problém. Začíná už procesem žvýkání v ústech. Pokud do sebe cpeme ve spěchu velká sousta, tak se mu nevyhneme. Existují pokrmy, které zažívací soustava obtížněji zpracovává. Obecně jde o potraviny s vyšším obsahem fermentovaných cukrů – obilné klíčky, jablka, ořechy, rozinky a jiné. Příčinou plynatosti může být nadměrné pití mléka, sycených nápojů, žvýkání žvýkačky, polykání naprázdno, kdy se do břicha dostane moc vzduchu. K nadměrnému hromadění plynů (odborně meteorismu) dochází uvnitř zažívacího traktu. Může jít o metabolické poruchy, alergie, nedostatek spánku, stres. V případě nevhodného bakteriálního osídlení tlustého střeva dochází ke zvýšené tvorbě směsi plynů, které jsou kvůli obsahu metanu, amoniaku a vodíku hořlavé. Pach je dán i sulfanem, který obsahuje síru.

Mýtus č. 6 – špatné trávení ve střevech způsobuje průjem či zácpu

Opět nesmysl. V tlustém střevu probíhá zahušťování a vyměšování potravy z těla, nestravitelné zbytky jsou vylučovány konečníkem. K trávení v něm vůbec nedochází! Pouze se vstřebávají zbylé vitamíny, minerály, voda. Průjem, ale i zácpu způsobuje obvykle syndrom dráždivého tračníku. Tím trpí hlavně ženy, až v 65 % případů. Příčina onemocnění je neznámá, nicméně se má za to, že jedním z hlavních spouštěčů je stres spojený s nepravidelným jídelním režimem. I když choroba není obvykle nebezpečná, je silně obtěžující. Průjem bývá nenadálý, opakovaný – a hlavně velmi rychlý. Může vést ke společenské izolaci, lidé se bojí jít do společnosti, aby ho nedostali cestou. Z této strany se zdá být přijatelnější zácpa, ta ovšem obvykle způsobuje úporné bolesti. Syndrom dráždivého tračníku vyžaduje dlouhodobou léčbu, ale jeho problém ve střevech určitě není.

Mýtus č. 7 – vegetariánství a dělená strava střevům pomáhá

Ne. Navíc vegetariánství je široký pojem. Kdo si dá smažený sýr s hranolky, určitě zažívání neprospěje. Stejně je nevhodná konzumace většího množství syrové zeleniny, zvlášť v zimních měsících, kdy ochlazuje organismus. A hlavně až na závěr jídla nebo společně s ním, jak je u nás zvykem. Má se totiž jíst vždy jako předkrm, v kombinaci s ostatními potravinami nadýmá. Takzvaná dělená strava byla založena na teorii, že kombinace bílkovin s cukry a škroby škodí, a to z toho důvodu, že první potřebují k trávení kyselinu, druhé naopak zásadité prostředí. Jako příklad dávali její zastánci, kteří si díky ní slušně vydělali, luštěniny. Přitom ony samotné je usvědčují ze lži. Když se luštěniny den předem namočí a přikusuje se k nim krajíc (ne čerstvého) chleba, potíže nenastanou. Zažívací soustava funguje tak, že zvládne mnohé, a čím víc se do ní zasahuje, tím hůř. Extrémy, ať už v podobě přejídání, či hladovění jí určitě neprospívají.

Mýtus č. 8 – vlákninu a cereálie střeva potřebují

To sice ano, ale naše prababičky by nad těmito výrazy kroutily hlavou, nikdy o nich neslyšely. Exoticky znějící slovo cereálie (vzniklé v hlavě marketérů) totiž znaly jako obiloviny. A i bez vědeckých studií věděly, že je zdravé jíst hodně luštěnin, kořenové zeleniny, mrkve, potravin z ovsa, žita, ječmene, ve kterých vlákninu najdeme. Ta je sama o sobě nestravitelná, tělo ji neumí zpracovat, jen jím prochází. Existuje rozpustná a nerozpustná. Její dostatek zvyšuje objem stolice, drží v ní vodu, je řidší, lépe prostupuje střevem, nutí ho k usilovnější činnosti. Najdeme ji v již zmíněných luštěninách, celozrnném pečivu a chlebu, ovoci a zelenině (ale pozor, v nich je také z 80 % voda!) Významně působí proti vzniku rakoviny tlustého střeva. Nesmí se to s ní ale přehánět, tak jako se vším, ve velkém množství může škodit.

Autor: Jan Janula