Vyvracíme mýty o zdraví: Zápal plic je vysoce nebezpečný a počasí na něj má minimální vliv

Zápal plic zabije na světě víc lidí než jakákoli jiná infekční choroba, až přes tři miliony za rok. U dětí do pěti let je dokonce hlavní příčinou úmrtí. V ČR se jeho výskyt pohybuje kolem sto tisíc případů ročně a zemře na něj přibližně tři tisíce lidí.

Mýtus č. 1 – zápal plic vzniká náhlým ochlazením přehřátého organismu

Mylné rady babiček dětem, aby si zápal plic „neuhnaly“ tímto způsobem, slyšelo pěkných pár generací a kupodivu jim lidé stále věří. Je sice fakt, že nemoc se vyskytuje v jakémkoli ročním období, ale právě v létě vždy nejméně. Nejvíc případů je od ranného podzimu do začátku jara. Teplotní šok, stejně jako třeba pobyt v chladu či dešti, není ale nikdy přímou příčinou vzniku zápalu plic. Počasí má na nemoci jako viróza, chřipka, angína minimální vliv, i když si lidé myslí opak. Zápal plic je prostě jen obtížné zánětlivé onemocnění způsobené nejčastěji bakteriemi nebo viry, případně oběma naráz (až u 45 % dětí a 15 % dospělých). Vzácně ho mohou mít na svědomí paraziti a plísně. Přibližně v polovině případů dokonce není navzdory pečlivému testování původ vzniku této nemoci, která postihuje mikroskopické dutinky naplněné vzduchem, tzv. plicní sklípky, vůbec diagnostikován.

Mýtus č. 2 – nejrychleji se zápal plic léčí u dětí

Ne. Děti ho mohou snášet naopak hůř, organismus ani imunitní systém nemají ještě dostatečně vyvinutý. Podle závažnosti se u nich zápal plic dělí na lehký, středně těžký a těžký. U všech je typický kašel, zrychlené dýchání, v posledním případě se přidá dušnost, u kojenců také porucha sání. Léčba trvá tak dva týdny, po ní je nutná přibližně stejně dlouho trvající rekonvalescence. Než se plíce vrátí do původního stavu, může to trvat i několik měsíců. Navíc děti jsou náchylné k recidivě. Teplotu mohou mít jen mírně zvýšenou, ale i hodně vysokou. Ty mladší dvou měsíců často třeba nemají ani kašel. Léčba probíhá s pomocí antibiotik. K zmírnění bolestí lze podávat střídavě paracetamol a ibuprofen, léky na zklidnění reakce organismu (např. Fenistil, Zyrtec) na usnadnění vykašlávání. Pomohlo by psí sádlo, kdyby bylo možné ho sehnat. Při komplikovanějším průběhu nemoci mohou být nasazeny protizánětlivé kortikosteroidy.

Mýtus č. 3 – zápal plic vzniká vždy nákazou

Většinou to platí, ale ne vždy. Existuje i takzvaný aspirační zápal plic. Ten vzniká vdechnutím vlastních žaludečních šťáv nebo potravy. Týká se to často jedinců s refluxní chorobou jícnu, polykacími potížemi. Bývá obtížněji léčitelný než klasický zápal plic, i mnohem hůř diagnostikovatelný. Je potřeba více laboratorních vyšetření, patogeny, které způsobí infekci, je totiž obtížné identifikovat. To je ale pro tento typ choroby klíčové, podle nich se totiž vybírají vhodná antibiotika. Bohužel kvůli dlouholetému zneužívání antibiotik, kdy byla předepisována i na „zlomenou nohu,“ jsou mnohá z nich neučínná. Původci jsou často také bakterie, které žijí s námi v symbióze v zažívacím traktu, nepotřebují pro svůj život kyslík a náhle se aktivují.

Mýtus č. 4 – silná imunita zabrání nákaze

Ne, i když má pochopitelně vliv, protože odolný organismus je vždy méně náchylný k infekcím. Ale smutným faktem je, zápalem plic může onemocnět kdokoli a kdekoli. Nejčastěji to „odnesou“ malé a mladší děti, senioři, jedinci se sníženou obranyschopností organismu. Vyšší riziko je zaznamenáno u těhotných žen, kuřáků, alkoholiků a vůbec všech, kteří jsou závislí na jakýchkoli návykových látkách. Rizikovou skupinou jsou hlavně pacienti s cystickou fibrózou, ti, co podstupují chemoterapii, pravidelně užívají imunosupresiva nebo u nich aktuálně probíhá biologická léčba. Nejvíc ohroženi jsou pak lidé nad 65 let, zvlášť ti, kteří mají dlouhodobé zdravotní potíže a jejich tělo nemá sílu vzdorovat. Nejvíc úmrtí se týká právě jich.

Mýtus č. 5 – sportovcům zápal plic nehrozí

Fit centra, bazény, posilovny jsou semeniště bakterií. Navíc je ve většině z nich sauna. Vždy se najde neodpovědný jedinec, který do ní přijde s nákazou a myslí si, že se jí v ní zbaví. Jenže sauna mu naopak uškodí, a nejen jemu. Je fakt, že přímo v klasické finské sauně se bacily nemnoží, ale pak jde člověk do odpočívárny a na jiná místa a tam už chorobu pochopitelně rozšíří. Obecně všechny patogenní mikroorganismy se přenášejí z nemocného jak vzdušnou cestou mikroskopickými kapičkami sekretu při kašlání nebo kýchání, nebo se usadí na povrchu v okolí. Stačí dotek ruky a přenos do očí, úst nebo na jiné sliznice a je „vymalováno“. Zápal plic ale může být způsoben i vdechnutím bakterií přítomných ve slinách, potravinách nebo dokonce ve zvratcích. Nesmíme zapomenout, že každý sportovní výkon je po dobu konání provázen stresem. Zvyšuje sice hladinu adrenalinu, což je pozitivní, ale k tomu dojde až později, po cvičení.

Mýtus č. 6 – zápal plic s chřipkou nejdou dohromady

Bohužel je tomu právě naopak! A jak dobře. Potom mluvíme už o bakteriální superinfekci. Často se setkáváme, zejména u opakujících se zánětů, že jsou zapříčiněny právě ztíženou průchodností dýchacích cest. Obvykle nastane zúžením průdušek vazkým hlenem, pozánětlivými změnami dýchacích cest, ale i nádorem. Mezi celkové příznaky zápalu plic patří zimnice, nevolnost, zvracení, zmatenost, bolest svalů, hrudníku, zkrácený dech. Kašel je doprovázen vylučováním různě zabarveného hlenu při bakteriální infekci, při virové infekci bývá kašel obvykle suchý a dráždivý. Malé děti mohou trápit také křeče, ztráta vědomí, podchlazení a problémy s příjmem potravy. K závažnějším příznakům a symptomům lze počítat promodralou kůži, snížený pocit žízně, křeče, přetrvávající zvracení, extrémně vysoké teploty nebo i poruchy vědomí. Aby lékař mohl správně stanovit diagnózu zápalu plic, tak je nutné provést rentgen plic, který potvrdí přechod zánětu z cest dýchacích na vlastní plicní tkáň.

Mýtus č. 7 – bakterie se nemohou šířit krví

Je fakt, že většina bakterií se do plic dostane prostřednictvím těch žijících v krku či nose, ale u poloviny lidí došlo k nakažení během spánku! Bakterie se rovněž mohou šířit krví, o čemž většina lidí nic netuší. Jakmile se dostanou do plic, mohou napadnout prostor mezi buňkami a plicními sklípky. Tam se je hlavně neutrofily (obranné bílé krvinky) pokoušejí zastavit či „vyřadit z provozu“. Ty rovněž uvolňují cytokiny, které způsobují všeobecnou aktivaci imunitního systému. Přestože bylo identifikováno víc než 100 kmenů infekčních činitelů, za většinou případů nemoci stojí pouze několik z nich.

Mýtus č. 8 – zápal plic se má léčit v nemocnici

Ne. V nemocnici se přes veškerou snahu personálu nedá zabránit šíření chorob, takže se k tomu může přidat spíš další. Pokud není průběh nemoci příliš komplikovaný, je lepší domácí péče, užívání antibiotik a případně podpůrných přípravků ke zmírnění kašle a snížení horečky (jen pokud je hodně vysoká, jinak se srážet nemá, tělu prospívá). Doporučuje se dostatečný přísun tekutin, vitamínů. Léčba může v optimálním případě trvat 14 dnů, běžné fyzické aktivity se doporučují v horizontu jednoho měsíce, u sportovců déle. Důležitý je i dostatečný přísun tekutin, jako jsou bylinné čaje na onemocnění dýchacích cest a minerální vody, a pestrá strava. Prospěšné jsou zábaly hrudníku.

Jan Janula