Zemřel Alain Delon. Hvězdě francouzské kinematografie bylo 88 let
Zemřel herec Alain Delon
V 88 letech zemřel francouzský filmový a divadelní herec, režisér a producent Alain Delon. Díky svému okouzlujícímu vzhledu a charismatu byl pro mnohé mužským sexuálním symbolem 60. let. Hrál v téměř stovce filmů.
Delon si získal srdce publika ve snímcích Černý tulipán, Dva muži ve městě, Rocco a jeho bratři, Sicilský klan, Gepard či Borsalino. Upozornil na sebe i politickou nekorektností a kritikou současné doby založené jen na penězích. „Opustím tento svět bez lítosti,“ tvrdil.
Agenturu AFP o smrti filmové legendy informovaly ve společném prohlášení jeho tři děti. Delon byl v posledních letech nemocný. Zemřel obklopen rodinou ve svém domě v Douchy asi 100 kilometrů jižně od Paříže.
„Alain Fabien, Anouchka, Anthony a také (pes) Loubo s nezměrnou bolestí oznamují odchod otce. Zemřel pokojně ve svém domě v Douchy, obklopen svými třemi dětmi a rodinou. V této nesmírně bolestné době smutku rodina žádá o respektování soukromí,“ napsali Delonovi potomci v prohlášení.
ČTĚTE TAKÉ: Alain Delon měl doma 72 zbraní. Před trestem zachránilo představitele drsných policistů stáří
Alain Delon se narodil 8. listopadu 1935 v obci Sceaux v jižní části metropolitní oblasti Paříže. Nějaký čas vyrůstal i u pěstounů, kteří bydleli nedaleko vězení: „Byl jsem malý divoký netvor,“ vzpomínal na své mládí plné útěků z domova a vyhazovů ze škol. Vyučil se řezníkem a v 17 letech narukoval do francouzského námořnictva. Než z něj byl vyhozen, zúčastnil se i bojů v Indočíně.
V Paříži se pak živil všelijak – jako číšník, vrátný, sekretář nebo obchodní úředník. Na světla ramp mu pomohl zajímavý chlapecký zjev a nepřehlédnutelné charisma, které poprvé využil režisér Yves Allégret v roce 1957 ve snímku Když se do toho zaplete žena.
Jednu ze svých prvních hlavních rolí ztvárnil v mrazivém dramatu V plném slunci (1960) režiséra Reného Clémenta. Následovaly další mezinárodně úspěšné hity jako Viscontiho Rocco a jeho bratři (1960) s Annie Girardotovou nebo Gepard (1963) s Claudií Cardinalovou, Antonioniho Zatmění (1962), Černý tulipán (1964), Samuraj (1967), gangsterky Sicilský klan (1969) nebo Borsalino (1970) s Jeanem-Paulem Belmondem, Dva muži ve městě (1973) s Jeanem Gabinem, Zorro (1975), třemi Césary ověnčený Pan Klein (1976), Smrt darebáka (1977) nebo Swannova láska (1984).
Po roce 1990 se ve filmech objevoval méně. Za zmínku stojí Godardův snímek Nová vlna (1990), akční komedie Poloviční šance (1998) s Jeanem-Paulem Belmondem nebo Herci (2000). Na začátku třetího tisíciletí Delon zářil v detektivních seriálech Fabio Montale (2001) a Frank Riva (2003). V roce 2008 ztvárnil Julia Caesara v komedii Asterix a Olympijské hry.
Delonovi filmoví hrdinové představovali často solitéry porušující zákony i konvence, navenek tvrdí a nekompromisní, uvnitř však plní rozporů. Řada snímků, v nichž se tento modrooký krasavec objevil, dnes patří ke zlatému fondu světové kinematografie a spolu s Jeanem-Paulem Belmondem patřili na vrcholu své slávy dlouhá léta k nejoblíbenějším francouzským hercům.
„Moje matka mě obdařila příznivým zjevem a brzy ve své kariéře jsem potkal mistry jako Luchino Visconti, Michelangelo Antonioni nebo Jean-Pierre Melville. A s takovými předpoklady by neuspěl jen idiot,“ prohlásil Delon před časem.
Nedílnou kapitolou jeho života tvořily pochopitelně ženy. S herečkou Romy Schneiderovou žil na přelomu 50. a 60. let, současně však měl vztah i s Nico, zpěvačkou skupiny The Velvet Underground, která mu v roce 1962 porodila syna Christiana Aarona.
Mimo jiné žil s herečkou Mireille Darcovou (1968 až 1984) a od roku 1987 čtrnáct let s někdejší o třicet let mladší nizozemskou královnou krásy Rosalií van Breemenovou, se kterou měl dceru Anouchku a syna Alaina-Fabiena. Kromě Rosalie si vzal v roce 1964 herečku Nathalii Barthélémyovou, s níž měl syna Anthonyho a s níž se rozvedl po pěti letech.
V roce 2005 Delona, který má od roku 1999 i švýcarské občanství a žil poblíž Ženevy, povýšili do hodnosti důstojníka francouzské Čestné legie za osobní přínos světovému filmovému umění. Je držitelem ocenění César za ztvárnění role alkoholika Roberta Avrancha v psychologickém dramatu Náš příběh z roku 1984. Za celoživotní dílo byl v roce 1995 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně oceněn Zlatým medvědem a v květnu 2019 Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes.
V roce 2011 byl součástí oficiální francouzské delegace, která přijela do Prahy na pohřeb Václava Havla. Přátelství obou osobností a milovníků filmu a divadla se datovalo zhruba od počátku 90. let. Coby „znalci žen“ mu byla v roce 2008 svěřena role předsedy poroty soutěže krásy Česká Miss.
V létě 2019 postihly herce potíže s oběhovou soustavou, utrpěl lehké krvácení do mozku a po operaci v jedné pařížské nemocnici strávil tři týdny na jednotce intenzivní péče.
Počítají se jen peníze, tvrdil
Alain Delon na sebe upoutal pozornost i svou upřímností, politicky nekorektními vyjádřeními a kritikou současné doby zaměřené především na peníze.
„Řekl jsem, že jsem dal facku ženě? Ano. A měl jsem dodat, že víc facek jsem dostal, než rozdal. Žádnou ženu jsem nikdy v životě neobtěžoval. To ony mě dost obtěžovaly,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Jindy se zase nechal slyšet, že homosexuálové by neměli vychovávat děti.
Delon neměl klidné stáří. Podívejte se na reportáž:
V roce 2018 pro týdeník Paris-Match pronesl, že ho jeho smrt nebude mrzet. „Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení,“ uvedl v rozhovoru, ve kterém bilancoval svou šedesátiletou kariéru. „Jsou tady lidé, které nesnáším. Všechno je falešné a počítají se jen peníze. Opustím tento svět bez lítosti.“