Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
Reklama

Co je české, to je dobré: Víte, kdo pro vás vyrábí křupavé brambůrky, chleba, müsli nebo zdravé krabičky?

Zní to celkem jednoduše – rodiče dostanou nápad, začnou podnikat a pak svou firmu předají dětem, které pokračují v tom, co rodiče začali. Jenže dobrý nápad a vytrvalost zdaleka nestačí. Jak začínaly a jak pokračují ve svém podnikání některé české rodinné firmy, jejichž výrobky sklízejí úspěch nejen u českých zákazníků?
Vydáno: 04.10.2019
Co je české, to je dobré: Víte, kdo pro vás vyrábí křupavé brambůrky, müsli nebo zdravé krabičky?
Autor: iStock Co je české, to je dobré: Víte, kdo pro vás vyrábí křupavé brambůrky, müsli nebo zdravé krabičky?
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Od pražení kávy k oříškům a zdravým moukám

Manželé Kremlovi podnikali už od mládí. Jana Kremlová si nejdříve chtěla otevřít balírnu léčivých bylinek, rodina ji ale přesvědčila, aby se pustila do něčeho, k čemu má blízko, a tak si v roce 1992 pořídila na úvěr pražicí linku a začala dělat kávu. Problém byl, že v té době vstoupily na trh velké značky jako Tchibo nebo Douwe Egberts, a v takové konkurenci neměla paní Kremlová šanci. Naštěstí ji zachránila nabídka, aby pražila arašídy na křupky. Dala se na to použít stejná technologie jako na kávu, takže nabídku přijala a tím vstoupila, aniž by to tušila, do svého životního oboru.

Jana Kremlová s dcerami Petrou a Markétou
Autor: Alika a.s./Facebook Jana Kremlová s dcerami Petrou a Markétou

Kremlovi začali dělat nejen arašídy do křupek, ale i vlastní balené pražené arašídy. Tenkrát jim chodily pomáhat dcery, rodiče i kamarádi. Oříšků bylo ale potřeba stále víc a víc a Kremlovi brzy zjistili, že dvanáctihodinovými nepřetržitými směnami přetěžují nejen sebe, ale i výrobní linku. Vše za ně nakonec vyřešila nešťastná událost, kdy se v noci ve stroji vznítily slupky od arašídů. „Manželovi tam tenkrát šlo o život, tak jsme si řekli dost,“ vzpomíná Jana Kremlová. V Brně objevili větší provozovnu s vekým strojem, který mohli později i odkoupit. A aby měli ten velký stroj kam dát, našli si v Čelechovicích na Hané starý mlýn, kam přestěhovali nejdříve firmu a pak celou rodinu. Postupně k arašídům přidávali i další druhy ořechů, firma rostla, zaměstnávala stále více lidí, okruh zákazníků se rozšiřoval a před patnácti lety se opět přestěhovala do svého současného působiště v obci Čelčice. Přišla samozřejmě i krize a firmu zachránila až změna strategie, když pořídili sekačku na ořechy a postupně začali zpracovávat ořechy pro průmyslové výrobce dalších potravin, například müsli tyčinek, čokolád, zmrzlin a podobně. Navíc rozjeli e-shop, a pokud se nakupí objednávky, má celá široká rodina opět plné ruce práce. Firma Alika dnes disponuje největší výrobní kapacitou ve střední Evropě s loňským obratem 650 milionů korun, má 100 zaměstnanců a do vedení firmy jsou dnes už zapojené i obě dcery a zajímavé je, že i v dalších šéfovských rolích ve firmě převažují ženy.

 

Ve Strážnici nevyrábějí chipsy, ale brambůrky!

Firmu na výrobu brambůrků založil Petr Hobža starší v roce 1988. V té době byly křupavé smažené brambůrky nedostatkovým zbožím, a tak se rozhodl, že si je do svého stánku u letního kina vyrobí sám. Tenkrát to dopadlo katastrofálně, protože netušil, že opravdu dobré brambůrky lze vyrobit jen z brambor průmyslových, které mají, na rozdíl od těch konzumních, používaných v domácnostech, hodně škrobu a málo cukru. Dnes má firma sídlící na jižní Moravě okolo stovky zaměstnanců a linka denně vyrobí ze 40 tun brambor, většinou od farmářů z Vysočiny a Polabí, 12 až 13 tun bramborových lupínků. Výroba Strážnických lupínků je výjimečná tím, že vynechává proces blanšírování, tedy spařování horkou vodou (tím se liší od klasických chipsů). Je to sice komplikovanější, ale pozitivně se to promítá do chuti brambůrků, které si tak zachovávají svou bramborovou chuť. Díky tomu se Strážnické brambůrky dostaly i na americký trh, ale prioritou stále zůstává Česko.

Výrobu dnes už řídí synové Petra Hobži, Libor a Petr. Jejich tatínek se řídil Baťovým pravidlem, takže aby mohli firmu řídit, museli si oba postupně projít všemi pozicemi včetně úklidu, řízení auta nebo balení sáčků do krabic. Že jsou opravdu šikovní, potvrzuje i unikátní výrobní linka, kterou si bratři postavili jako stavebnici sami. A co vyrobí, to také každý den ochutnávají a jak sami tvrdí, zatím se brambůrků nepřejedli.

Synové Petra Hobži staršího Libor a Petr
Autor: profimedia.cz Synové Petra Hobži staršího Libor a Petr

 

První müsli pro své zákazníky pekli v kuchyňské troubě

Rodinnou firmu Emco založili manželé Zdeněk a Blanka Jahodovi v roce 1990. Oba byli obchodníci, měli zkušenosti se zahraničním obchodem, uměli cizí řeči, a tak k nám vozili potraviny, které tu v té době nebyly – olej v plastových lahvích, kukuřičné lupínky, jogurty s delší trvanlivostí. A byli možná první, kdo k nám přivezl i cereálie, o které byl velký zájem. „Když nám v Německu nabídli, že můžeme výrobky prodávat pod vlastní značkou, neváhali jsme,“ vzpomíná na začátky Blanka Jahodová, která vymyslela značku Emco (vzniklo složením slabik Em podle jména syna Martina a Co podle anglického výrazu Company) i obal pro české zákazníky. Zároveň si ale uvědomovali, že by byli pouze distributory, a tak začali péct müsli sami. Zpočátku to nebylo lehké. Müsli pekli v obyčejné kuchyňské troubě a museli se potýkat s nedůvěrou obchodníků i zákazníků. Klíčem k úspěchu bylo zaměření se na kvalitní a dobré výrobky. Postupně začal k müsli přibývat i další sortiment – ovesné kaše, sušenky, tyčinky…

Rodina Jahodových
Autor: archiv Emco Rodina Jahodových

Dnes patří Emco k velmi úspěšným českým firmám, má vlastní fabriku, vyváží do 50 zemí světa a z její výroby pochází každé druhé müsli, které se u nás prodá. Jahodovi se po letech rozhodli své působení ve firmě utlumit. Blanka Jahodová se věnuje svému koníčku – józe, a Zdeněk Jahoda letos předal vedení firmy synovi Martinovi.

 

Od zájmu o zdravou výživu až ke krabičkám vyráběným ve velkém

Zájem o zdravou výživu v Kateřině Šimkové vyvolala v 16 letech nemoc její maminky. Tehdy se začala jako samouk zabývat dopady výživy na zdraví člověka a přivedlo ji to až na Lékařskou fakultu MU v Brně, kde získala magisterský titul v oboru výživa člověka. Ačkoliv původně viděla svoji profesní dráhu někde v nemocnici či nutriční poradně, zasáhla náhoda. Její kamarádka jí ukázala obsah tzv. krabičkové diety, kterou držela, a Kateřina se opravdu zděsila, co je možné lidem předkládat jako zdravé jídlo. Tato zkušenost ji přivedla k nápadu založit si v roce 2012 firmu Zdravé stravování s.r.o. Během 11 let vybudovala spolu s manželem ve Strážnici na Moravě firmu Zdravé stravování čítající okolo 250 zaměstnanců a stala se tak významným zaměstnavatelem v regionu. Podstatou jejího podnikání je nejen poradenství v oblasti zdravé výživy, ale i vytváření různě specializovaných programů zdravé výživy včetně jejich kuchyňské přípravy a dodání optimálního menu zákazníkům až na stůl. Ve špičce za jeden den firma připraví 20 000 porcí jídla. Kromě toho vyvíjí pod značkou Dobré stravování i vlastní produkty, které lze zakoupit v obchodní síti. Velmi si zakládá na tom, aby zákazníkům předkládala jídla zdravá, pestrá a chutná bez zbytečné chemie a zpracovaná šetrnou technologií (firma si vaří vlastní vývary, vyrábí těstoviny…).

Kateřina Šimková s dětmi
Autor: Lucie Drlíková Kateřina Šimková s dětmi

Kateřina vymyslela také projekt Kulinářské léto, kdy pro krabičkové stravování vaří ve Strážnici tuzemské i zahraniční kuchařské hvězdy, věnuje se přednáškové činnosti a neustále přemýšlí, jak posunout firmu dál. Je toho opravdu hodně na ženu, která s manželem vychovává dvě děti a stará se o dva rhodéské ridgebacky.  

Pekárna, která ctí tradice

Pekárna Kompek peče už 25 let výrobky podle tradičních a osvědčených receptur. Vlastníky jsou rodina Škuthanova a Nozarova. Příběh pekárny, sahající až do roku 1898, se váže na důležité události v historii Kladna i celých Čech. V roce 1898 k původnímu Dolu Herget přibyl i parní mlýn kladenských bratrů Klingera & Poppera, kde se nacházela i Trnková parní pila a později také nové moučné silo. V roce 1921 byla uvedena do provozu i pekárna a díky vybudované železnici přímo k výrobně mohly z Kladna putovat všechny produkty do ostatních prodejních míst. V roce 1969 ale mlýn vedle pekárny vyhořel a už se nikdy nepodařilo ho zrekonstruovat. V té době už celý podnik vlastnil státní podnik Středočeských pekáren a cukráren.  Až v roce 1994 výrobu převzal od státního podniku dědeček Marka Nozara, současného jednatele a výkonného ředitele, a následně pekárna prošla modernizací – pořídily se nové pece, moderní technologii na výrobu kvasu, který se přidává do všech žitných chlebů, linka na výrobu zdravých krekrů, dokonce i zařízení, které dokáže na chléb vygravírovat nápis. V čem ale pekárna zůstala stejná, je důraz na tradici, původní receptury, kvalitu a rodinné hodnoty. 

Pečivo z pekárny Kompek
Autor: Kompek/Facebook Pečivo z pekárny Kompek

Jednotlivými provozy jsou stará pekárna, kde se peče chléb a běžné pečivo, dále pak výroba jemného pečiva a cukrárna, a každý den se zde vyrobí desetitisíce kusů pečiva. Kvantita tu ale nejde na úkor kvality. 

Anna Kopečková

Článek je zařazen v: rodinné firmy, brambůrky, müsli, krabičková dieta, zdravé stravování, ořechová mouka, zdravá mouka
Reklama